čtvrtek 26. června 2014

17. kapitola

Túra k chatě je intenzivní. Stoupání je strmější, Bernie si celou cestu stěžuje na své puchýře a Anna je příliš vyčerpaná, abychom pospíchali. Leo a já zůstáváme pozadu, hlídáme je – doufám, že nic nás nesleduje nahoru do hor.
Oni došli k chatě, ale my zůstáváme pozadu, hlídáme. Posadila jsem se na strom a Leo zůstal dole. Nejprve čenichal a rozhlížel se kolem a pak přepnul do tichého vlčího módu. Je to děsivé.

Nic se nepohnulo kromě lesních stvoření. Píseň lesa je konstantní a úžasná. Uprostřed noci jsme slezla dolů a potichu jsme se vydali k chatě – delší cestou. Minuli jsme díru v zemi a já se neubránila úsměvu. To je ta díra, ve které to všechno začalo.
Leo kráčel tiše.
Když jsme dorazili k chatě, viděla jsem lesk v jeho očích v měsíčním svitu. Promluvila jsem hlubokým hlasem. „Ahoj.“
Slyšela jsem úsměv dokonce i v jeho šepotu. „Ahoj.“
Když jsem k němu došla, jemně mě políbil. „Nic?“
Zavrtěla jsem hlavou.
Přikývl. „Dobře. Běž se trochu vyspat.“
Podala jsem mu svůj luk a šípy.
Posmíval se. „Stejně dobře si to můžeš vzít s sebou. Neumím je používat tak dobře.“
Pokrčila jsem rameny a zamířila dovnitř. Pohovky a podlaha byly zaplněny lidmi. Chata praskala ve švech. Ani jsem nechtěla myslet na to, jak voda ve studni zvládne takovou úroveň spotřeby. Zamířila jsem do místnosti s postelemi, abych zjistila, že na mé ležela jedenáctiletá. Odkopla jsem své boty a vlezla do postele vedle ní. Objala mě a dusila mě horkem. Usmála jsem se a zavřela jsem oči.
Spánek byl známý a uvolňující. Neměla jsem ho teď moc. Poslední, který jsem měla, byl s Willem. Otevřela jsem oči na Meg s Annou, které spaly vedle sebe, a na Lea na podlaze. Annina ruka byla mimo postel, dotýkala se Leovy srsti. Otevřel jedno žluté oko, sledoval mě. Usmála jsem se na něj.
Anna se vzbudila a podívala se na mě. Zašeptala, „jsi v pořádku?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Budu. Ty?“
Také zavrtěla hlavou. „Ne.“
„Co ti dělali celý týden?“
Její oči se zaškubaly. „Testy. Tunu testů.“
„Ublížili ti?“
Zavrtěla hlavou. „Bernie by je nenechal mi ublížit.“
Polkla jsem. „Chtěli?“
Jednou pomalu přikývla. „Ten vedoucí chlap. Chtěl dělat experimenty. Chtěl zkoušet věci, na které Bernie pořád říkal ne. Bernie lhal a říkal, že jsem jeho přítelkyně. Ten vedoucí myslel, že jsem pro něj moc mladá, ale Bernie lhal a říkal, že je mi dvacet tři.“
„To je dobře.“
Přikývla. „Ty a Will – úplně všechno, jo?“ Změnila téma. Nevinila jsem ji. Byla jsem si dost jistá, že ten vedoucí byl můj skutečný otec.“
Usmála jsem se. „Úplně všechno.“
Pokrčila rameny. „Vždycky jsem sázela na Jakea.“
„Já také.“
Podívala se mi do očí, jako kdyby se mi snažila říct něco důležitého. „Nikdy nevíš, kde najdeš lásku, ale téměř vždy to bývá na místě, kde bys to nejméně čekala.“
Nadzvedla jsem obočí. „To jsi někde četla?“
Zářivě se usmívala. „Četla jsem to v jedné romantické novele tvé babičky, která byla na polici, se kterou si mi řekla, že mám začít.“
Tiše jsem se zasmála a zašeptala jsem. „Myslel jsem knihy o přežití.“
Nakrčila nos. „Ty byly nudné.“
Znovu jsem se smála. „Miluju tě.“
Protočila oči. „I když ti má rodina zničila život?“
Přikývla jsem. „I tak.“
Naklonila se blíž a zašeptala ještě tišeji. „Divné to se Star a Jakeem, co?“
„Vážně divné. Ačkoliv k sobě pasují.“
Legračně se na mě podívala. „Říkala, že vy dvě jste sestry.“
Přikývla jsem. „To je pro mě ta nejdivnější část.“
Zamrkala. „Doufám, že budete bojovat doopravdy. Dvě drsňácké sestry s odpornými náladami a pořádnou silou. Ne ty babské facky jako u Bernieho.“
Zasmála jsem se. „Ani nápad.“
Anna slezla z postele, až se Meg pohnula a zasténala. Také jsem slezla z postele. Moje nohy trochu bolely z rozšlapávání nových bot.
Následovala jsem ji do obývacího pokoje. Allan se na mě díval od předního okna. „To je nějaká chata.“
Viděla jsem jeho oči sledovat Annu, když se protáhla. „Patřila mé babičče a dědovi a tátovi. Koupili ji, když jsem byla dítě. Otec vždy plánoval jít sem, až přijde krize.“
Díval se ven z okna. „Zdá se to jako dobrý nápad. Musel to tedy vědět?“
Přikývla jsem. „Myslím, že asi ano. Měl přítele, který pracoval pro mého druhého otce.“ Ani jsem se nechtěla pokoušet všem to vysvětlit. Upřímně jsem ani necítila, že mám pořádné vysvětlení. Zavázala jsem své boty a zamířila k předním dveřím. Ohlédla jsem se na Annu. „Udělej obří hrnec ovesných vloček.“
Přikývla.
Allan se postavil. „Můžu jí pomoct.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Ty můžeš jít se mnou.“
Vypadal zmateně, ale následoval mě ven. Zapískala jsem na Lea.
Vyklusal ven.
Vyšli jsme na přední dvůr. Když se dveře zavřely, zvedla jsem svůj luk a toulec a zastrčila svůj nůž do své boty.
„Ty jsi opravdu samozvaná ochránkyně, že jo?“
Ohlédla jsem se. „Proč to pořád říkáš?“ Naskakovala mi z něj husí kůže. Dala jsem mu výhodu pochybnosti kvůli Willovi, ale neměla jsem ho ráda.
Jeho tmavě hnědé oči mě sledovaly. „Žádný důvod. Je jen úžasné, že je tu samozvaný ochránce, který je malá dívka jako ty.“
Zamračila jsem se. „Nejsem tak malá, věř mi.“
Následoval mě do lesa. Leo vycítil mou naštvanou náladu a držel se blízko.
„Jak jsi narazila na takové krásné zvíře?“
Pokrčila jsem rameny a procházela se po lese. „Nevím, asi štěstí.“
Leo nadzvedl pysk. Odfrkla jsem si. „Nesnáší tě.“
Zasmál se.
Otočila jsem se k němu čelem. „Zvířata jsou dobrými soudci charakteru.“
Jeho husté tmavé obočí se nadzvedlo. „Co má tohle znamenat?“
Přikročila jsme k němu. „Viděla jsem, jak ses díval na Annu.“
Pokrčil rameny. „Je to krásná dívka.“
Ruce se škubaly touhou uškrtit ho. „Je jí sedmnáct, takže je opravdu dívka.“
Zamračil se. „Ou. Myslel jsem, že je jí dvacet a něco.“
Znechucení se mi plížilo přes obličej. „Kolik ti je?“
„Třicet-osm.“
Vypadal na čtyřicet-pět. Jeho tmavé vlasy byly mastné a prořídlé. Jeho tvář byla zpocená a vrásčitá, jako kdyby byl tlustý a jeho kůže se vyvěsila se ztrátou váhy.
Ujistila jsem se, že se díváme z očí do očí, když jsme k němu promluvila. „Tohle je tvoje varování, zabíjím perverzáky. Zabíjím je každý den v týdnu. Některé větší a silnější než ty a hrozivější než ty. Pokud tě někdy budu podezřívat, že jsi perverzák, nedostaneš další varování. Tohle je jediné, které máš.“ Ukázala jsem zpátky na chatu a použila Willova slova z tábora. „Tohle není demokracie. Vím, že to tak vypadá, ale tohle je má chata. Zabila bych tě mrknutím oka.“
Ucukl a ustoupil. „Hej…“
„Ne. Nemluv. Prostě mě poslouchej.“ Leo k němu přikročil a zavrčel.
Polkl a přikývl. „Dobře.“ Viděla jsem to v jeho tmavých očích, chtěl mě mrtvou. Chtěl mou chatu a její obyvatele. Lidi, které jsem nazývala rodinou.
Ron k nám vyšel. „Ahoj, Em.“ Usmál se a zamával.
Usmála jsem se zpět. „Ahoj, Rone. Allan šel jen pro dřevo na oheň. Proč ho nedoprovodíš zpátky a neukážeš mu provazy?“
Jeho úsměv se rozšířil. „Vítej, Allane. Je to přímo tudy.“ Ukázal a šel.
Otočila jsem se a uviděla Lea tisknout se k Willovi, který se opíral o strom.
Vypadal naštvaně.
Ukázala jsem. „On…“
„Věřím ti. Věřím tvým instinktům. Pokud říkáš, že si prohlížel Annu, věřím tomu.“
Došla jsem k němu a nechala ho, aby kolem mě obalil své ruce. „Jen se nechci chovat jako šílený psychouš. Zdá se mi, jako kdyby všechny moje pocity byly špatné. Myslela jsem si to o Berniem, ale on byl celkem znechucený, když jsme mu řekla, jak je Anna stará. Předpokládal, že je blíž mému věku.“
Will si mě přitáhl zpět, usmíval se jako blbec. „Přiznala si, že ses ohledně něj mýlila?“
Ušklíbla jsem se. „Většinu času je to ukňouraná slepice,“ povzdechla jsem si. „Ale jo, mýlila jsem se. Není perverzák. Hádám, že ne všichni chlapi jsou perverzáci.“
Will kývl směrem k Allanovi. „Allan je o dost starší než Bernie. Je dost starý, aby byl Annin otec. To není v pohodě.“ Přimhouřil oči.
Samolibě jsem se ušklíbla. „Ty jsi mě přiměl vzít ho na tuhle zatracenou horu. Zná cestu k mé chatě.“
Will mi mluvil nad hlavou. „Nemyslím, že bychom si měli dělat starosti, že půjde dolů, Em. Podívá se na mou sestru ještě jednou a zlomím mu vaz sám.“ Viděla jsem nebezpečný záblesk v jeho očích a přikývla jsem.
Ohlédla jsem se zpět na Allana a Rona, kteří zahnuli k hromadě dříví. Ukázalo se, že Ron a Bernie jsou hodní chlapi. Otočila jsem se zpět na Willa a usmála jsem se.
Will se na mě podíval. „Necháš mě se o to postarat, dobře?“
Souhlasila jsem. „Dobře.“
Jeho úsměv se změnil ve výsměch. „Podívej, jak se má dívka stává civilizovanou.“
Odtáhla jsem se a odcházela jsem. „Osle.“
Jeho tón odrážel úsměv na jeho tváři. „Ujisti se, že cokoliv, co zabiješ, bude velké. Umírám hlady.“
Vytáhla jsem šíp a zamířila jsem ke svému místečku.
Meg mě našla samotnou sedět na kopci a poslouchat. Stěží jsem ji slyšela připlížit se. „Jsi tak tichá, Meg. Musíš to naučit Jakea.“
Protočila oči, žvýkala kus trávy a praštila sebou ke mně. „On se nikdy nenaučí, jak být tichý.“
Odfrkla jsem si. „Jo, myslím, že ne.“
Přitiskla se ke mně. „Jsi v pořádku?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Sotva.“ Podívala jsem se na její špinavou tvář a zamračila jsem se. „Jak můžeš být už špinavá, je ráno?“
Vyplázla na mě jazyk. „Sekala jsem dříví. Musím něco dělat se vší tou energií navíc. Ron bude moje smrt. Myslím, že jsem znova pannou.“
Zavrčela jsem. „Přestaň takhle mluvit.“
Zazubila se, zkoušela mě. „Proč? Nemělo by ti vadit, že jsi panna a já ne.“
Moje tváře okamžitě zrudly a já sklopila pohled.
Zasmála se a lehla si. „Hádám, že to byl Will. To je ten, koho bych chtěla. Je to skutečný muž. Postará se o tebe. Myslím, že Jake se zvládne postarat jen o jednu věc. Ne, že by to byl problém, ale dívka také musí jíst, víš?“
Zakryla jsem si tvář rukama a zasténala jsem. Chtěla jsem ji zadusit, ale neudělala jsem to. Zhluboka jsem dýchala. „Víš, že jsem prošla hodně věcmi, ale žádná z nich nebyla tak zneklidňující jako rozhovor s tebou.“
Zazubila se a žvýkala trávu. Poslouchala jsem les a po chvíli se na ní podívala. „Budeš tady v pohodě, když znovu odejdeme?“
Přikývla. „Nevěřím Mary se Sarou.“
Přikývla jsem. „Já taky ne.“
Meg klapala nohou. „Slyšela jsi to?“
Nastražila jsem uši a zavrtěla jsem hlavou.
„To je Jake a ta mrcha, Star, hádají se.“
Strčila jsem do ní. „Je to moje sestra.“
Zamračila se. „Nekecej.“
Jednou jsem kývla.
Zašklebila se. „Promiň“
Zavrtěla jsem hlavou. „Neznám jí. Vím, že je jiná. Chtěla bych se cítit špatně kvůli ní, kvůli tomu, čím si prošla, ale připadá mi to, jako kdyby si o to říkala. Byla nezodpovědná a namyšlená. Nutila muže myslet si věci, víš?“
Meg na mě namířila svůj kus trávy. „Ne znamená ne, Em. Dívka může tady po horách chodit nahá jako v den, kdy se narodila a žádný muž nemá právo si cokoliv vzít. Není žádný způsob, jak se chovat tak, abys získala takovou pozornost.“
Cítila jsem se špatně, že jsem to řekla. „Já vím. Neměla jsem to říkat. Jen mě štve. Chová se tak sladce a hloupě a já myslím, že ona si myslí věci.“
Praštila mě do ruky. „Ne, neměla jsi to říkat nebo ji nenávidět. Je tvá příbuzná. Je mi líto, co jsem řekla.“
Povzdechla jsem si. „Nemusí být.“
Země za námi zakřupala. Viděla jsem malou blonďatou hlavu a jasně modré oči a okamžitě jsem se usmála.
Sarah přišla a posadila se k nám. Naklonila se ke mně. „Chyběli jsme mi, lidi.“
Leo k nám přišel a stočil se vedle ní. Hladila ho malýma rukama po srsti.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se.
Přikývla. „Mary je celkem zlá. Nemá mě a Meg moc ráda.“
Podívala jsem se na Meg, která pokrčila rameny. „Není horší, než bývala má matka.“
Nadzvedla jsem obočí a podívala se na Saru. Kývla a podívala se na mě vědoucím pohledem.
„Promluvím s ní.“ Zamumlala jsem.
Meg si povzdechla. „Nedělej to. Bude akorát ještě horší. Pokud se to vymkne, pošlu jí někam, když nikdo kolem nebude.“
Zasmála jsem se. Sarah se dívala nadějeplně. „Měla bys. Zmlať taky toho spratka.“
Meg na mě znovu ukázala kouskem trávy. „Ten malý bastard je zlý. Bůh mi odpusť, že nenávidím dítě, ale tohle je reinkarnovaný Satan.“
Víc jsem se smála. Leo zvedl hlavu a díval se na nás.
Meg na něj kývla. „Leo ví. To dítě je malý šmejd.“
Sarah si povzdechla. „Před pár dny se na mě naštvala, protože mě uhodil a já mu to vrátila.“ Všimla jsem si, že začíná mluvit stejně jako Meg. Vzala jsem ji za ruku a stiskla. „Pokud se tě znovu dotkne, najdi Meg. Tohle je naše chata, ne její. Ona je host.“
Sarah se na mě usmála a podívala se přese mě na Meg. Její úsměv se změnil v lehce zlý škleb. Vypadala jako Meg.
Povzdechla jsem si. „Musím něco zastřelit. Vy dvě teď buďte zticha, dobře?“
Sarah se zvedla a oprášila si záplatované kalhoty. „Půjdu. Potřebuju se napít.“
Meg se také zvedla. „Já také. Uvidíme se tam, zlatá huso.“ Postrčila mě a pomalu odcházela. Měla bych ji plácnout.
Odešly a já měla své přání, to, co jsem si přála už dlouho dobu. Vytáhla jsem šíp a zhluboka jsem dýchala, čekala jsem na zvuk, který jsem potřebovala slyšet. Leo se přikrčil a zakňoural. Vítr jsem měla ve tváři, vzduch byl čistý a svěží a Leo byl po mém boku.
Usmála jsem se na něj a pomalu, ale zhluboka jsem se nadechla čistého lesního vzduchu.
„Kdybych umřela v tuhle chvíli, bylo by to v pořádku,“ zamumlala jsem.
Leo zpola zavřel své žluté oči. Přikrčila jsem se k němu a projela prsty srst na jeho hlavě. Poslouchali jsme, jak ptáci cvrlikali a veverky se hádaly.
To ticho bylo blažené, dokud jsem neuslyšela zvuk, který jsem chtěla slyšet. Pomalu jsem se postavila a natáhla šíp. Uviděla jsem obrovského bažanta. Okamžitě mě pálila nohy v místě, kam mě před pár měsíci střelili. Zhluboka a pomalu jsem dýchala a pozorovala jsem ho dál.
Pomalu se pohyboval po lese. Představila jsem si jeho příští krok a vypustila jsem šíp. Šíp mu projel hrdlem. Trhal sebou a spadl.
Přešla jsem k němu a chytla ho za nohy. Leo k němu přičichl. Postavila jsem se na křídla a vytáhla šíp. Vykuchala jsem mu břicho a odřízla mu nohy. Byl to velký kluk. Podívala jsem se na jizvy po ostnech, které jsem pořád měla na rukou, pažích a hrudi. Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se zpět k chatě. Nechala jsem zbytky v lese jako obvykle.
Leo je očichal, ale když uviděla můj výraz, přestal a skákal po lese za mnou. Došla jsem do chaty a našla je, jak se smějí. Venkovní trouba už jela. Anna byla dost chytrá na to, aby nevařila v chatě.
Jake uviděl bažanta a zazubil se. „Zabila jsi ho holýma rukama?“
Will se usmál. „Znáš ji, pravděpodobně ho umluvila sladkými řečičkami, když k ní přišel.“
Protočila jsem oči.
Star přišla a vzala si ho. „Jsem dost dobrá ve vaření.“
Přikývla jsem a nechala ji, aby si ho vzala. „Dobře.“ Viděla jsem, jak ji Meg propichovala pohledem a usmála jsem se.
Star ho vzala dovnitř a začala ho připravovat. Meg zírala na Jakea. „Jdi jí pomoct najít hrnce a kraviny.“
Vyskočil. „Kdys začala být takhle drzá?“ Když vcházel dovnitř, zahlédla jsem mírné kulhání. Vždy, když rychle vstal, kulhal.
Zakřičela jsem za ním. „Ona to tu vede, když já tu nejsem.“
Podíval se na mě ode dveří a usmál se. „Je přesně jako ty. Ty, ona a Anna jste stejné nenávistné dívky.“
Hodila jsem po něm klacek, uhnul a zavřel dveře.
Meg se na mě podívala.
Umyla jsem se v kyblíku vody a vzala si misku vloček od Sary, která Anně pomáhala. Mrkla jsem na Saru. Snažila se mrknou zpátky, ale nepovedlo si jí to a mrkla oběma očima.
Ukázala jsem na její kalhoty. „Kdo šil tyhle?“
Povzdychla si. „Já. Meg mě nutí každý den číst, dělat matiku a šít. Nutí mě sekat dříví každý den.“
Přikývla jsem. „Dobře.“
Mary se na mě podívala. Ukázala jsem na Andyho. „Měl by dělat to samé. Učíme se rychleji než normální děti.“
Mary se usmála. „Učila jsem ho věci.“ Lezla mi na nervy.
Vzala jsem si své vločky a podívala se na Anna, která vypadala opotřebovaně, ale myslím, že nejlíp, jak jsem jí viděla. „Děkuju.“
Kývla na mě.
Posadila jsem se do kruhu z klád, který udělali venku a foukala jsem na svou lžičku. Chytila jsem pohled od Allana. Sklopil pohled ke svým vločkám, když viděl, že jsem si všimla.
Will se posadil vedle mě. „Pořád to chceš, že ano? Tvou pomstu,“ řekl tiše.
Vzala jsem si sousto. „Jo. Víc než předtím.“
„Měli bychom jít do tábora? Hledat pomoc?“ Zeptal se.
Polkla jsem a foukala jsem na další sousto. „Věří Marshallovi. Nemají mě rádi.“
Jeho oči zářily, když mluvil znovu tichým hlasem. „Jo, ale milují tvou sestru, Star.“
Povzdechla jsem si, on se usmál. Miloval tu myšlenku, že já musím žádat o pomoc a že jsem špatně soudila Bernieho. Myslím, že miloval, když jsem se mýlila.
Podívala jsem se na Allana. „On půjde s námi.“
Přikývl. „Jo.“
Zachytila jsem Anniny pohled na sobě. Snažila se mi něco říct svým zíráním, ale nevěděla jsem, co to bylo. Zvedla jsem se a šla jsem se svou miskou k ní.
Zašeptala., „Jdu s vámi.“
Zavrtěla jsem hlavou a zašeptala jsem zpět. „Nemůžeš.“
Zasmála se. „Proč šeptáš?“
Pokrčila jsem rameny.
„Půjdu s vámi.“
Zamračila jsem se. „Proč?“
Její oči byly tvrdé. „Chci ho vidět umírat.“
Zamračila jsem se. „Koho?“
Vzhlédla ke mně a já uviděla oheň v jejích očích, nic, co bych už viděla. „Marshalla.“
Nechtěla jsem se s ní hádat. Vypadala děsivě. Jen jsem souhlasila. „Dobře, ale neodejdeme, dokud nebudeš zdravá.“
Přikývla. „Já, ty, Bernie a Will.“ Podívala se zpět k domu. „Jake tu zůstane s dětmi.“
Rozhlédla jsem se. „Star musí jít. Potřebujeme ji, aby přesvědčila tábor, aby nám pomohl. A nenechám tu Allana.“
Podívala se na něj a přikývla. „Je děsivý.“
„Jo.“
Podívala jsem se na své vločky. „Radši se najez. Pokud nezískáš nějakou sílu zátky, nepůjdeš.“
Vyzývavě nadzvedla obočí. „Uvidíme.“


Žádné komentáře:

Okomentovat