pondělí 5. května 2014

9. kapitola

Slézání dolů z hory nikdy předtím nebylo takové. Dívala jsem se na Annu a usmívala jsem se. „Zdá se, že máme rodinu, ke které se vracíme domů, co?“
Přikývla. „To je poprvé, co tohle cítím. Je tam někdo, kdo na nás čeká, na místě, které je domovem. Máme své lidi, Em.“
Povzdechla jsem si. „Téměř se mi to nechce zakřiknout tím, že budu moc nadšená.“
„Můžeme si vzít dodávku nebo auto?“ Zeptal se Jake.
Anna po něm hodila větvičkou. „Přestaň být jak mimino.“

Díval se na ni podrážděně. „Vole, je to daleko. Ty si nepamatuješ, jak daleko to bylo, byla to dlouhá cesta.“
Vyplázla na něj jazyk. Will byl tichý, doufejme, že ne náladový. Moc toho od té noci, co jsme mluvili, neřekl.
„Kde najdeme dodávku? S benzínem?“ Zeptal se Will a šel rychleji, „Potřebujeme čas na plánování.“
Jake se ke mně přitulil. „Ona nepotřebuje plán, Wille. Prostě rozrazí dveře a všem nakope zadky – Terminátor styl.“
Zavrtěla jsem hlavou a nevnímala plameny ve svých tvářích. Anna vypadala stejně zmateně jako já, ale Will se zasmál. Líbilo se mi, když se smál.
Podívala jsem se na něj. „Myslela jsem, že bychom se mohli dostat na chovnou farmu a získat oblečení pro sestru a doktora a pak jet do města, jako kdybychom skončili směnu. Tak se tomu říká, správně Anno?“
Zašklebila se. „Jo, směna.“
Will přikývl. „Chytrý nápad.“
Jake se stále držel; začala jsem se cítit nepohodlně, jak byl do mě zavěšený. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Sklouzl rukou k mé, kolébal ji a houpal s ní. Vzhlédla jsem k němu a zavrtěla jsem hlavou. „Oči na vlka.“
Anna si odfrkla. „Očekává, že ho zachráníš.“
Uštěpačně jsem se zamračila. „Měl by to vědět lépe, vždycky utíkám.“
Obalil kolem mě svou paži a stiskl. Schválně jsem mu podkopla nohy. Šel dolů jako padající strom. Chytil se mě a stáhl mě s sebou dolů. Leo zavrčel. Smíchy jsem natáhla ruku do vzduchu. „To je dobrý, kámo.“
Leovi se to nelíbilo. Strčil do Willa a vrčel. Anna spadla na kolena a volala na něj. Smála se tak tvrdě, až se třásla.
Will vypadal naštvaně. „Jake tě napadl a on se snaží pokousat mě?“
Smála jsem se. Anna natáhla ruce. „Pojď sem, chlapče.“ Šel k ní, stále sledoval Willa a skláněl hlavu. Jake mě chytil za nohu a snažil se mě stáhnout zpět.
Podívala jsem se na něj a okamžitě jsem byla hrubě vytažena na nohy. Chystala jsem se vytáhnout šíp a střelit Willa do zadku za hrubé zacházení, ale jeho výraz mě zastavil. Přiložil si prst přes rty. Přikrčila jsem se a plazila jsem se k Leovi. Položila jsem prst na jeho srst a sledovala je. Byla to skupina vojáků. Kolem krků měly bandany jako lidé v městě.
Jake se plazil k nám. Přitlačila jsem ho dolů do trávy a přiložila si prst ke rtům. Will se na mě podíval. „Můžeme si vzít jejich dodávku.“
Kývla jsem. Tři z nich byli mimo pickup, chodili kolem. Jeden byl na sedadle řidiče. Rozhlíželi se a bloudili kolem; něco hledali.
Připlížili jsme se dolů blíže k nim. Olízla jsem si prst a zvedla ho do vzduchu. Vítr byl nepatrný. Vytáhla jsem šíp a natáhla jsem ho. Podívala jsem se na Annu a mrkla jsem. Namířila svou pušku.
Nadechla jsem se a čekala jsem na její první výstřel. Uviděla jsem červenou linku a vypustila jsem šíp. Šíp složil muže vedle toho, kterého ona zasáhla. Poslední člověk vytáhl zbraň a praštil do dodávky. „ÚTOK!“
Dostala ho, když jsem sestřelila řidiče. Will a Jake už táhly první chlapy do trávy, kudy jsme seběhli. Jake sebral zbraně a hodil je na korbu a Will si vyskočil na místo řidiče.
„Bandany.“ Řekla jsem a stáhla ji z osoby vedle sebe. Jake se zašklebil, když jsem mu jednu hodila.
Uvázali jsme si je a rychle jsme vylezli nahoru. Jake si sedl dopředu k Willovi. Anna a já jsme jely vzadu s Leem a se zbraněmi.
Nedávala jsem pozor, kam Will jede. Sledovala jsem, jak se okolí rychle míhalo.
Anna se uculovala. „Ty a kluci jste fakt v bryndě.“
Zavrtěla jsem hlavou a zakřičela na ní zpátky. „Ne. Jen se s nimi přátelím. Nemůžu být víc. Slyšela jsi doktora.“
Pokrčila rameny a podívala se na mě. Viděla jsem, jak moc zestárla. „Pokud bych někoho milovala, Em, prostě bych je milovala. Svět je tak zatraceně podělanej; pokud najdeš něco dobrého a nevezmeš si to, je to jako by ses vysmívala do tváří všem těm lidem, co umřeli. Můj táta miloval mámu. Chtěl by, abychom my tři zkusili být těmi lidmi, které ostatní lidé milují a starají se o ně. Byl by nasraný, kdyby i jeden z nás byl v tomhle životě nešťastný. Je příliš krátký a všechny záruky jsou pryč. Nezbylo nic mimo to, co si uděláme.“
Nadzvedla jsem obočí a hladila Leovu srst. „Kdo se tu stal starým filosofem?“
Zasmála se. „Nevím, co to znamená.“
„To znamená, že hledáš smysl života a uvažuješ o podstatě štěstí a o věcech, které potřebujeme, abychom tohle štěstí našli. Alespoň tak si to myslím. Nikdy jsem to opravdu nevěděla. Vím jen, že když se takovou stala babička, děda ji tak nazýval.“
Zašklebila se. „Je to dobrá věc, čím být, myslím,“ a ukázala zpět, odkud jsme přišli. „Právě jsme zastřelili čtyři lidi – lidi, kteří měli své milované a možná rodinu. Necítím se špatně. Vybrali si špatnou stranu. Zabili by nás bez mrknutí oka.“
Podívala jsem se, kam její ruka ukazovala. „Také se necítím špatně. Možná bychom ale měly.“
Kývla. „Měly bychom, ale tenhle svět už je pryč. Svět, ve kterém žijeme je na prd. Je v prdeli, jak by Marshall řekl. Není tu nic než hořký smutek. Pokud najdu kluka, který mě udělá šťastnou a donutí mě zapomenout na ostatní hrůzy, budu se ho držet oběma rukama. Přiměju ho, aby mě miloval, a nikdy neodejdu, ať skončíme kdekoliv. Kruci, postavím si chatu vedle tvojí.“
Zasmála jsem se. „Budeme jich pár potřebovat. Mary se zdá, že na téhle pěkně lpí a stejně tak Meg.“
Její pohled propaloval stejně jako Willův. „Jo, no, říkala jsem ti to první den, kdy jsem tam byla, že bych udělala cokoliv, abych tam mohla zůstat. Pořád to myslím vážně.“
Zamračila jsem se. „Stále bys mě obětovala?“
Kývla a hrála si s Leovou obří tlapou. „Ty pako. Samozřejmě, že ne. Ale obětovala bych Mary a její dítě. Nic k nim necítím. Meg, já, ty, Sarah a mí bratři, to je moje rodina. Mary není můj problém.“
Nechala jsem to tak. Nechtěla jsem přiznat, že jsem to tak nějak cítila stejně. Nesnášela jsem to. Nebo možná jsem nesnášela, že mě to zajímalo.
Podala mi kus sušeného masa. Žvýkala jsem ho a přála být si zpět v chatě. Kousek jsem odtrhla a dala jsem ho Leovi. Jemně mi olízl prsty. Zdá se, že vrací do normálu.
Will jel, dokud dodávce nedošlo palivo. Byla tma, když zakašlala. Teplý vzduch se ochladil a já jsem mrzla.
Zaparkoval. „Není to odsud daleko.“
Podívala jsem se na Annu. „Pamatuješ si cestu?“
Rozhlédla se. „Jo. Tahle to není.“
Podívala jsem se naštvaně na Willa. Zasmál se a nabídl mi ruku. „Věř mi.“ Místo své ruky jsem mu podala zbraň a sklouzla jsem z dodávky.
Leo seskočil a rozhlédl se. Will sebral další zbraň a rozešel se. Podívala jsem se na Jakea, ale on pokrčil rameny. Nemluvili jsme, ve tmě nebylo bezpečné mluvit.
Šli jsme, dokud jsme nedorazili ke štěrku. Zastavila jsem se a podívala se dolů na štěrkovou cestu. „To je silnice?“ Tohle jsem vždy cítila jen na silnicích nebo na mizerných starých ulicích.
„Jo.“ Neohlédl se, prostě šel dál. Na něco zatlačil. „Touhle malou mezerou, je to brána.“
Nelíbilo se mi to. Leo stál vedle mě, lísal se. Měla jsem vytažený a připravený šíp. Přála jsem si, abych měla jednu z těch ručních zbraní. Plížili jsme se vpřed, vůbec ne tiše, a následovali jsme Willovu siluetu po cestě. Viděla jsem něco tmavého proti obloze, bylo to obrovské. Klopýtla jsem ve stejnou chvíli jako Anna. Štěrk skončil a stáli jsme na betonu. Obrovská věc rostla, jak jsme se přibližovali. Prsty mě svrběly z natahování šípu. Špatné myšlenky zaplnily můj mozek, věci jako střelit Willa do nohy a utíkat, odtáhnout Jakea odsud, věděla jsem, že Anna a Leo by mě následovali.
Rozsvítila se světla a oslepila mě. Více jsem natáhla šíp a mžourala jsem a snažila jsem se něco vidět.
„Co to sakra je, chlape?“ Jake také mžoural.
Anna měla zvednutou a připravenou zbraň. Will natáhl ruce do vzduchu. „Bernarde, to jsem já!“ zakřičel.
„Já kdo?“ Zavolal hlas zpět.
„Will, kreténe.“
Světle se ztlumila. Stále jsem viděla tečky, ale vidění se mi už projasňovalo. Viděla jsem masivní panství s otevřenými dveřmi a mužem ve futrech.
Will k němu došel a přivítal ho divným potřesením ruky. Objetí jednou rukou. Will ukázal.
 „Budeš jí chtít poznat.“
Žaludek mi klesl. Natáhla jsem šíp, který jsem povolila, když si třásli rukama, a namířila na něj.
Will zavrtěl hlavou. „Je to bratr Star. Býval v CIA. Určitě zná tvého otce.“ Nevnímal skutečnost, že jsem měla na ně namířený šíp a otočil se zpět na Bernarda. „Její otec je jedním z chlapů z genetického oplodňování. Ona je jedna z prvních těchto dětí.“
Bernard se zašklebil. „Ty nejsi Michaelovo dítě? O můj Bože – vždy mě zajímalo, co se z tebe stalo. Dřív dělali studie s tvojí DNA, ale pak tvůj strýc utekl.“ Jeho hlas byl hluboký a klidný. Ukázal na dům. „Prosím, pojďte dál.“ Jake vykročil vpřed, ale Leo zavrčel a donutil ho zastavit.
Anna mířila zbraní na Bernarda. „Wille, co se to do pekla děje?“
Will si založil ruce a naklonil hlavu, jako kdybychom byli otravní. „Tenhle chlápek ví všechno, co je třeba o městě. Všechny cesty dovnitř a ven a kde je její otec. Jsem unavený, můžeme prosím jít dovnitř?“
Chystala jsem se sklonit zbraň, když jsem to uslyšela. Měla jsem husí kůži a žaludek mi znovu klesl. To je Star.
„Wille!“ Zaječela a skočila mu do náruče. Políbila ho na tvář a pak od něj odskočila a zaútočila na Jakea. „Jakey.“
To bylo všechno, co jsem byla schopná snést. Sklonila jsem šíp a zamávala. „Uvidíme se ve městě, Wille. Díky, že jsi byl od začátku upřímný.“ Otočila jsem se a odcházela jsem po cestě. Slyšela jsem, jak mě dlouhými kroky následoval, ale Leovo zavrčení ho zastavilo.
„Em, nedělej to, prosím. Odvolej Lea. Anno, no tak.“ Šla jsem a poslouchala jsem, jak mě Anna následuje. Jake nebyla daleko za námi, když Star zavolala. „Nežertuje, Emmo. Můj bratr ví všechno. Může ti pomoct.“
Moje kůže byla pokrytá husí kůží. Ani jsem nevěděla, proč ji nenávidím. Zastavila jsem se a podívala jsem se na Annu. „Co si myslíš?“
Zavrtěla hlavou. „Jsem s tebou. Jsem utahaná, ale jsem s tebou. Pokud máme spát v lese, tak ať.“
Jake mě chytil za paže. „Ale spaní v posteli na panství by mohlo být hezké.“
Podívala jsem se zpět na obří dům a do Willova obličeje. Ušklíbla jsem se. „Je to vůl.“
Uviděl vyčerpání a znovu přiběhl. Anna chytila Lea a strčila do něj. Will přiklusal. „Lidi, tohle je dobrý nápad.“
Přimhouřila jsem oči. „Když je to tak dobrý nápad, proč jsme to neprodiskutovali?“
Ukázal zpátky. „Protože si o ní myslíš určité věci a nikdy bys nepřijala pomoc od jejího bratra, i kdyby to byl dobrý nápad.“
Poškrábala jsem se na hlavě a chvíli o tom přemýšlela. Vzdychla jsem. „Jednu noc a nebude na mě dělat experimenty.“
Popadl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. „Miluju, když děláš kompromisy. Lidi, tohle je hezký dům a s plnou elektřinou. Sprchy – horké sprchy.“
Podívala jsem se na Annu. Zamumlala něco o svém slabém místě a následovala ho.
Když jsem prošla předními dveřmi, Will mě chytil za ruku. Myslím, že proto, abych neuhodila nebo nenapadla Star. Táhl mě dovnitř a já se okamžitě přesunula zpět v čase. Vypadalo to jako hotelové lobby. Byly tam rozsvícené lampy a paráda, která už se neviděla. Leo šel vedle mě a šťouchal do mě. Projela jsem prsty jeho srst a kus jsem chytila.
„Wille, nikdy jsi neřekl, že obrovský vlk je součástí skupiny.“
Will se zasmál. „Je součástí.“
Zamračila jsem se. „Jak dlouho víte, že přijdeme?“
Podíval se na Willa. „No, Star něco zmínila.“
Podívala jsem se na Willa svým vražedným pohledem a rozhlédla jsem se.
Jake zapískal, když vešel a Anna se zašklebila. „Sprcha je kudy?“
Bernard, který nevypadal ani o den starší než dvacet let, se usmál a ukázal. „Nahoru po schodech a doprava.“
Vytrhla jsem svou ruku od Willa a otočila se ke schodům. Leo zůstal vedle mě. Dělával to, když byl nervózní. Z domu jsme byli oba nervózní. Dupala jsem na schodech. Byly v bezvadném stavu. Celý dům byl. To je vzácné. Myslela jsem, že jsem našla jediné schody, které zůstaly nedotčené. Jediné domy, které nebyly zničeny výbuchy.
Uvědomila jsem si, že jsem nadšená z horké sprchy. Následovala jsem Annu nahoru a když jsme otevřely dveře, zalapaly jsme po dechu. Ložnice byla obrovská. Postel byla přepychová a nádherná, jako na obrázku. Bylo tu minimum prachu a všechno vypadalo udržovaně.
„Myslím, že uklízí,“ zamumlala jsem a rozhlédla se. Leo přešel k posteli, začichal a kontroloval možná překvapení.
Anna nás ignorovala a pospíchala ke dveřím vpravo. Rozsvítila a otočila se na mě s úšklebkem. „Můžu jít první?“
Zasmála jsem se. „Jo, ale nech mi vodu.“
Zaječela, strhávala ze sebe oblečení a zmizela v osvětlené místnosti. Otočila jsem se a uviděla jsem Jake ve dveřích. „Ahoj.“
Projel si rukou své tmavé vlasy. „Jsi v pořádku?“
Kývla jsem.
Opřel se o dveře a ukázala na dveře naproti nám. „Beru si pokoj naproti přes chodbu. Říkal, že se máme sprchovat po jednom, tlak vody nebo tak něco.“ Viděla jsem úšklebek, který jsem milovala, jak se mu rozlil po rtech. „Pokud by ses nechtěla sprchovat se mnou?“ Zkusil být vážný.
Skousla jsem si ret a zavrtěla jsem hlavou.
Zamračil se, ale úsměv pořád vyhrával. „Ne? Dobře. Jen jsem myslel, že by to mohlo být rychlejší, kdybychom se koupali společně.“
Zvuk tekoucí vody a Annina broukání zaplnil pokoj nebo to byl prostor, který se mezi námi zmenšoval. Ustoupila jsem, ale on přikročil. Srdce mi zrychlilo a on mě přiměl cítit se s ním tak, jak jsem se vždy cítila s Willem. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“
Jeho modré oči něco hledaly. Couvnul a kýval. „Dobře. Wow. Cítím se jako idiot. Myslel jsem, že jsi chytřejší. Chceš jeho, protože je silný a chytrý v lese? Opravdu?“ Jeho oči nebyly přátelské a milé. Uhnul pohledem a já viděla bolest v jeho tváři. „Nikdy bych ti neublížil tak jako on.“
Těžce jsem polkla. „Tak to není. Chci být jen tvá kamarádka. Jakeu… tvá a jeho. Potřebuju soustředit svou energii na zabití svého dalšího otce a ukončení toho, co udělal. Nechci muset si vybrat, s kým chci být. Nemůžu být s nikým. Musím zastavit svého otce. Musím osvobodit ostatní dívky.“
Vztek zůstal v jeho jasně modrých očích. „Od dívky, která od každého odešla a nikdy se o nic nestarala, teď vážně řešíš nějak vážné problémy, ne?“
Nemám žádné skutečné výmluvy, proč jsem nyní tak odhodlaná. Kývla jsem. „Jsem spřízněná s monstrem, které to začalo. Znám pravdu o tomhle všem. Cítím to jako obrovskou váhu na svých ramenech a jediný způsob, jak se toho zbavit, je zabít ho a ukončit to všechno.“
Otočil se a odešel od dveří.
Podívala jsem se dolů na podlahu z tvrdého dřeva a snažila se potlačit špatný pocit uvnitř sebe. Nesnášela jsem to, jak jsem se cítila, jako kdybych si měla vybrat jednoho z nich. Slyšela jsem kroky a rychle zavřela dveře. Otočila jsem se a přitiskla jsem se k nim zády.
Anna vyšla ven s mokrými vlasy a obřím ručníkem, který měla omotaný kolem sebe. „To bylo úžasný.“
Rozrazila jsem dveře a vešla jsem koupelny. „Dobře. Potřebuju to.“ Zavřela jsem koupelnové dveře a sundala jsem si oblečení. Přilepilo se na mě, když jsem se oblíkala ještě mokrá. Nechala jsem ho na zemi vedle jejího. Vypadalo jako hromada špíny na čisté, lesklé podlaze. Sprcha byla taková, do které se vcházelo. Otočila jsem klikou a vešla jsem dovnitř. Horko ze sprchy mě okamžitě uvolnilo. Nadechovala jsem se páry. Dvakrát jsem se namydlila, drhla jsem si hlavu od sutě a špíny. Zdálo se, jako kdyby špína, která ze mě stékala, tam byla už od chovné farmy. Od té doby jsem se necítila čistá. Ne skutečně čistá jako jsem se cítila předtím, než jsem otevřela dveře své chaty a vpustila je do svého života.
Skončila jsem a opustila jsem koupelnu v ručníku. Nebyla jsem ještě připravená oblíknout se do svých špinavých věcí.
Star stála v pokoji a nesla hromádku oblečení. Usmála se. „Přinesla jsem vám některé své věci.“
„Krátké kraťasy a tílka?“ Zeptala jsem se.
Trhla s sebou. „Ne.“ Položila je na prádelník a otočila se.
„Nemyslela to tak,“ řekla Anna rychle a hodila po mě ošklivý pohled.
Přikývla jsem. „Je mi to líto. Nevím, proč jsem to řekla.“ Nebylo mi to líto a věděla jsem proč. Co jsem ale nevěděla, bylo, proč mě tak štvala. Proč jsem jí nesnášela. Bylo to nepřirozené množství hněvu, které jsem měla v sobě, když byla kolem.
Podívala se na mě. „Nikdy si mě nevybere, víš. Od té doby, co potkal tebe, jsi to byla ty. Před tebou to nebyl nikdo. Nikdy se o nikoho takhle nestaral. Pomáhal každému, ale nikoho nepustil k sobě.“ Otevřela dveře a odešla a já se cítila strašně. Snažila jsem se nechat být, ale nešlo to. Stravovalo mě to. Byl to děsivý pocit.
Anna se zasmála, když uviděla můj výraz. „Ou, teď se cítíš jako blbec, že jo?“ Vzala si nějaké oblečení a natáhla si ho. Posadila jsem se na postel a snažila jsem se nechat se strávit svými špatnými pocity, jak se o to pokoušely.
„Co je to?“ Držela jsem se za břicho.
„Vina. Cítíš se vinná za to, že jsi jí bez důvodu ublížila. Chovala ses jako vůl a teď musíš trpět, dokud ti neodpustí nebo se můžeš tvářit, že se nic nestalo.“ Narovnala si triko a podívala se na mě. „Cítím se úžasně. Bylo to neskutečné.“
Podívala jsem se na ní a slabě jsem se usmála. „Horká sprcha je věc, která mi nejvíc chybí ze skutečného světa.“
Dveře se rozletěly. Postavila jsem se a uviděla Star vejít. Vypadala zběsile. Až příliš pozdě jsem viděla, že napřáhla ruku. Otisk její ruky na mé tváři začal okamžitě pálit. Zakřičela. „To je za to, že jsi řekla, že se oblékám, jako kdybych chtěla být znásilněná a že jsi byla ke mně nenávistná! Nikdy jsem ti nic neudělala!“
Otočila se a znovu se vyřítila z místnosti. Když zmizel šok, usmála jsem se na Annu. „Už se cítím líp.“ Promnula jsem si tvář a podívala se na Lea, který spal na posteli. Jeho otevřené žluté oko se zavřelo.
Anna se zasmála, „ Leo si myslí, že sis o to říkala.“
Kývla jsem. „Já vím. Aspoň, že má ránu jako holka.“
Natáhla jsem si oblečení a vyšla z pokoje za Annou. Star se opírala o zeď nad schodištěm. Zatřásla svou vzlykající hlavou. „Je mi to líto.“
Zamračila jsem se. „Zasloužila jsem si to. Neměla jsem právo to o tobě říkat. Neměla jsem právo tě soudit.“ Anna se podívala tak, že jsem tomu nerozuměla, ale nebyla šťastná. Naznačila. „PROMIŇ!“
Koktala jsem. „O-o-omlouvám s-se.“
Star popotahovala. „Já prostě nechápu, proč mě od začátku nesnášíš.“
Zamračila jsem se a hledala jsem odpovědi, žádné nebyly. Nesnášela jsem, že Will políbil mě a pak políbil jí. Zavrtěla jsem hlavou. „Prostě jsem nikdy nebyla mezi lidmi.“
Anna se důrazně smála. „Tohle je její – víceméně společenský způsob. Vidíš, jak doopravdy nikdy moc nehýbe rty, nikdy nepláče a vždy je tak trochu tvrďák? To nic není. Měla bys vědět, jaká mrcha byla, když jsem ji potkala. Pomalu ji napravujeme.“
Klesla mi čelist. Anna mrkla, když se Star usmála. Nevěděla jsem, co se právě stalo, ale nelíbilo se mi to. Vrátila jsem se zpět do pokoje a vzala si svůj luk a toulec. Leo se na mě podíval. Kývla jsem. Slezl z postele a následoval mě ven z pokoje. Anna se na mě podívala. „Víš, že to byl vtip, že?“
Kývla jsem. „Mám hlad.“ Ve skutečnosti jsem umírala hlady. Moc jsme nejedly a já něco potřebovala.
Star se zasmála. „Má tuny jídla dole.“
Přimhouřila jsem oči. „Jak?“
Pokrčila rameny. „Je to chytrý chlap. Věděl, že tohle přichází. Připravoval se léta předtím. Zůstal ve městě pracovat a přinesl jídlo.“
Založila jsem si ruce, svírala jsem své zbraně. „Je to tvůj bratr?“
Kývla. „Nevlastní bratr. Má matka si vzala jeho bohatého otce, když jsem byla malá. Téměř hned potom zemřeli a my s Berniem jsme přišli sem.“
Naklonila jsem hlavu. „Jak tě chytili?“
Pokrčila rameny a její zářivé oči se změnily na bezcitné. „Byla jsem hloupá. Nechtěla jsem poslouchat Bernieho. Vyšla jsem ze dvora. Říkal mi, že mám zůstat tady, když jede do města. Nechtěl, abych jela, protože jsem byla v plodném věku. Myslel, že by nebyl schopný mě ochránit.“
„Kolik ti bylo?“ Nemohla jsem se zastavit.
„Patnáct, skoro šestnáct. Nechali nás pár vzadu, když jsme se dostali k farmě.“ Zachvěla se. „Pak přišel Will. Byl s Marshallem. Will jen mlátil a mlátil. Byli mrtví, ale on nemohl přestat. Pořád ten zvuk slyším.“
Všechny jsme se chvěly. Chvíli jen zírala, věděla jsem, že to prožívá. Zavrtěla hlavou. „Pak mě přivedli do táborů. Ukázala jsem Willovi cestu zpět sem. On a Bernie se stali přáteli. Šla jsem do tábora zpět s ním. Nemohla jsem tu zůstat a nic nedělat. Tak jsem pomáhala zraněným, dávala masáže a snažila jsem pomoct.“
Znovu jsem se cítila špatně.
Její oči se znovu třpytily, ale tentokrát to byly slzy, které je rozjasnily. „Když tě Marshall zradil, rozhodla jsem se, že končím. Nechtěli věci napravit. Marshall chtěl, aby to vypadalo, že se snaží, ale tábory pořád běžely. Chtěl lidi motivovat, aby pracovali, shromažďovali se a zůstali spolu, ale byla to jen přetvářka. Nechtěl jen dělat žádnou z těchto hrůz sám. Možná nesouhlasil s chovnými farmami nebo s armádou, ale byl by ve městě, kdyby nebylo toho, že byl diabetik.“
Anna se zamračila. „On je?“
Kývla. „Jo. Jediný důvod, proč je venku v lesích je ten, že má cukrovku. Města mají zákon na nemocné. Pořád si myslím, že tě vyměnil za volný vstup. Věděl, co jsi byla.“
Polkla jsem špatný pocit spojený s těmito slovy. „Jak to víš?“
Zamrkala. „Byl zamilovaný do mých masáží. Když jsi přišla z chovné farmy, tak mi řekl, že zjistil, že jsi byla jedním z prvních geneticky upravených dětí z chovných farem. Jedna z těch, na kterých experimentovali dříve. Říkal, že jsi nebezpečná jako ty děti ve městech – neovladatelná a nepředvídatelná. Nemohla jsem si nevšimnout.“
Trhla jsem s sebou.
Pokrčila rameny a otřela si obličej. „Řekl, že by to měl hned nahlásit. Pak tě zajali a on přiznal, že byl za to zodpovědný. Řekl, že chránil tábor, ale já myslím, že to udělal za volný přístup do města. Přestavba města byla jeho hlavním cílem už pár let.“
Leo zakňučel a zívnul. Podívala jsem se na luk. „Musím mu dát něco k jídlu.“ Prošla jsem kolem nich obou s Leem v patách. Sešli jsme dolů ze schodů a ven předními dveřmi.
Nesnášela jsem, že jsem geneticky upravené dítě a že jsem jiná. Plížila jsem se přes beton ke štěrku a vzdychla jsem. „Pitomý štěrk.“ Křupali jsme celou cestu přes dvůr. Byl obrovský a obklopený zdí masivní stromů. Leo se přikrčil a vběhl do lesa. Zmizel. Následovala jsem ho a čekala jsem, až si mé oči přivyknou. Natáhla jsem šíp a opřela jsem se o strom.
„Já bych tam nechodil, Emmo,“ znovu jsem si povzdychla, když jsem uslyšela Willův hlas, jak na mě volá.
Zapískala jsem. Leo přiběhl zpátky ke mně. Opustili jsme les stejnou cestou, kterou jsme přišli. „Proč?“ zavolala jsem zpět.
„Nastražil pasti, aby udržel infikované venku.“
Ruka mi okamžitě klesla do Leova kožichu. Silně jsem ji stiskla a vrátili jsme se přesně stejnou cestou, kterou jsme přišli. Už jsem viděla takové dvory.
Sáhl rukou do své kapsy. Když jsem se dostala blíž, viděla jsem, že je také čistý. „Řekl, že ti mám vyřídit, že má steaky a věci pro Lea.“
Podívala jsem se na Lea a kývla jsem. „Dobře.“
Nepohnul se, tak jsem prošla kolem něho.
„Počkej.“
Otočila jsem se a uviděla jsem jeho čistě oholenou tvář v slabém denním světle. „Co?“
„Mezi mnou a Star nikdy nic nebylo, to víš, že ano?“ Jeho hlas byl slabý, jako kdyby testoval vodu. „Chápeš, že to, co jsem předtím vysvětloval, byla pravda?“
„Jo, řekla mi to. Opravdu mě to nezajímá.“ Nesnášela jsem, když jsem mu lhala, ale nenáviděla jsem, že předpokládal, že se starám.
„Zachází se mnou stejným způsobem, jako zachází s každým. Prostě flirtuje a je milá na každého.“
Natáhla jsem ruku. „To je dobré.“
„Nemusíš žárlit nebo tak něco…“
Přerušila jsem ho. „DOST!“ Proletěla jsem kolem něj a téměř jsem táhla Lea za srst. Cítila jsem mumlání, které se ze mě snažilo vyjít ven.
Chytil mě za paži a otočil mě. Mé koleno vyletělo, ale on uskočil, těsně minul tvrdou ránu do koulí.
Ukročila jsem. „Řekla jsem nešahat. Nežárlím na Star. Blbče.“ Natáhla jsem šíp a zamířila ho na něj.
Zvedl ruce. „Je mi to líto. Nemyslel jsem žárlit. Myslel jsem…“
„Nezajímá mě, co jsi myslel. Skončila jsem s tím. Jsme přátelé. Prostě buď přátelský a nenuť mě tě zastřelit.“ Přitiskla jsem se k Leovi. Podíval se na mě a nepletl se mezi mě a Willa, když uviděl můj výraz.
Otočila jsem se a vešla jsem do domu, ale šíp stále zůstával v luku. Nepodívala jsem se na něj; poslouchala jsem ho. Šel potichu za mnou.
„Nemůžu uvěřit, že jsi mě téměř kopla do koulí,“ zavolal.
„Máš štěstí, že jsi rychlý. Mám kostnatá kolena,“ zamumlala jsem zpět.
Leo na něj zavrčel.
„Kdy mě hodlá přestat nenávidět?“
Otočila jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Až ho přestaneš děsit. Chováš se jako ti kreténi, od kterých mě zachránil. Myslíš, že jsi první chlap, kterého ze mě Leo musel odtáhnout? Myslíš, že nepřiběhl a nezachránil mě asi tak tisíckrát? Nesnáší muže stejně jako já. Nevěří jim o nic víc než já. Zdá se, že všichni máte v hlavě jen jednu věc a zdá se, že si myslíte, že ji můžete mít, i když vám ji dát nechceme. Leo a já jsme takových věcí viděli tuny. Muže, kteří chytali za paže a otáčeli dívky. Nutili je líbat je a táhli je do křoví. Víš, jaký je to zvuk, když je ti deset? Víš, jaký je to zvuk, když si lidé berou to, co není jejich? Je to dost, abys nikdy nechtěl mít s tímhle nic společného.“
Jeho tvář ve tmě zbledla. „Em, víš, že bych tohle nikdy neudělal.“
Zavrtěla jsem hlavou a bojovala jsem s těmi zatracenými slzami, které stále přicházely. „Ne. To nevím. Tvůj vlastní bratr a sestra to neví. Chováš se jako… jako…“
„Ty?“
Zasmála jsem se. „Jo. Chováš se bláznivě jako já, ale ty nemáš žádnou omluvu. Měl jsi rodinu a přátele a lidi. Chápu, že jsi prošel farmami, Wille, že jsi trpěl. Velká věc. Ale oni ti do břicha nedali dítě a pak ho nezabili jen proto, aby věděli, jaké to je.“
Přistoupil a já viděla jeho hranatou čelist zatnutou. „Myslíš si, že to, co se děje ženám na farmách je více brutální než to, co se děje mužům? Myslíš si, že to nemají těžké? Myslíš, že se nezajímám o žádné z těch dětí tam venku, které jsou také moje? Děti, které nikdy neuvidím ani nepoznám? Také mi sebrali má práva. Jediný rozdíl je v tom, že mě neuspali, Em. Byl jsem vzhůru, když si to vzali a když skončili, strčili mě do pracovního tábora se všemi ostatnímu muži.“ Prskal na mě s posledními slovy. Do té doby jsem si neuvědomila, jak blízko jsme. Funěl na mě dolů do mé tváře a já viděla ocel v jeho očích dokonce i ve tmě.
Nevěděla jsem, co říct. Ani jsem nevěděla, co jsem řekla. Jeho rty se třásly, jako kdyby chtěl říct nebo udělat něco, co bych chtěla, aby udělal. Bylo jedno, co jsem dělala, nemohla jsem přestat to chtít. Leo to vycítil a přitiskl svůj studený čumák na mou ruku. Nadskočila jsem a ucouvla.
„Mám hlad.“ Otočila jsem se a odcházela jsem a slíbila jsem si, že pokud mě chytí za paži, střelím ho do té jeho zatracené nohy.
Když jsem se dostala dovnitř, slyšela jsem smích. Šla jsem za ním, voněl jako slib jídla a pití. Zahnula jsem za roh a šla jsem směrem ke světlu. Byli v obrovské kuchyni se světly a jídlem rozloženým na dlouhém pultu. Zastavila jsem se a zírala jsem. Bylo to jako restaurace, do které jsem šla s babičkou. Měli dlouhé pultu s jídlem a mohli jste si vybrat, co jste chtěli. Jake se na mě zašklebil přes vrchovatý talíř jídla. Navrhl mi, abych přišla. Slyšela jsem Willa a pak jsem cítila teplo jeho těla, když se ke mně přitiskl.
Vzdychla jsem a opřela se o něj. „To je ale hodně jídla,“ zašeptala jsem.
Will mluvil potichu. „Je to hodně jídla. Bernie nakupuje v městě. Má povoleno chodit do a z města.“
Kývla jsem. „Takže se přátelí s mým skutečným otcem?“
Willova ruka mi vyjela nahoru po paži. „Polož ten luk a pojď se najíst a promluvíme si o tom, ano?“
Podívala jsem se na něj a kývla jsem. Nechala jsem ho, aby mi vzal zbraně z rukou. „Pořád tě můžu zabít holýma rukama.“
Zašklebil se a chvíli se díval na Jakea. „Nemusíš, máš mazlíčka vlka.“
„Nesnáším tě,“ zasmála jsem se.
Kývl. „Já vím. Jsem s tím smířený.“
Šla jsem k obřímu pultu. Star mi podala velký hranatý talíř. Nikdy jsem nic takového neviděla. Byl těžký a tlustý. Vzala jsem si něco od každého. Ani jsem nevěděla, co to všechno je. Věděla jsem, že je tam kuře, steak, brambory a fazole; ale to ostatní jsou casserole nebo tak něco. Jsou všechny v alobalu a kouří se z nich jako z TV večeří. Měla jsem ráda TV večeří smažené kuře. Vzala jsem si vidličku a nesla svůj talíř dveřmi, kterými prošel Jake. Anna a Bernie seděli vedle sebe a povídali si. Vypadal mladě, ale řekla bych, že je starší. Měl tmavé vlasy a tmavé oči a jeho kůže nebyla opálená, ale olivově zbarvená.
Jídelna byla vyzdobená – celý obrovský dům byl vyzdobený.
Posadila jsem se vedle Jakea a podívala se dolů na talíř. Nevěděla jsem, kde začít. Zabodla jsem vidličku do brambor a vzala si první sousto. Bylo horké a slané a perfektní. Zavřela jsem oči a zasténala jsem.
Otevřela jsem je a Bernie na mě zíral.
„Co víš?“ Zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou. „Nic.“
Žvýkal své sousto. „Můžeš začít tím, co si pamatuješ?“
Polkla jsem a přikývla. „Vím, že nás můj otec často stěhoval. Pak koupil obchod se zdravým jídlem, mí prarodiče koupili starý dům a všichni jsme žili společně. Má matka zemřela, když jsem byla dost malá, takže jsme to byli jen my. Nenáviděli mého strýce, že měl aférku s mámou. Můj táta to často vytahoval.“ Bylo divné sdílet malé detaily světa předtím.
Podívala jsem se na Willa, když se posadil vedle Star a začal jíst. Vzala jsem si další sousto a pokračovala jsem, „můj otec byl vždycky šílený z technologie. Neměl rád mobilní telefony nebo počítače. Babička je měla, ale uměla s nimi jen základy, hledala recepty a věci. Dovolila mi také nějakou technologii, ale jen na hry, filmy a knížky. Neměla jsem dovoleno mluvit s lidmi online. Žili jsme na malé ploše a můj otec mě posílal do táborů přežití a o víkendech mě nutil trénovat. Byl posedlý koncem světa. Říkal tomu zhroucení. Říkal, že svět se zhroutí. Měli jsme jít do rodinné chaty před zhroucením, ale děda s babičkou tomu nevěřili. Nešli. Často mizel a já zůstávala s babičkou. Pak začaly ty nemoci a začal chaos, předtím než jsme odešli do chaty. Udělal pro nás opatření, že jsme zůstali s jeho kamarádem v krytu.Odešli jsme příliš pozdě do krytu a s autem jsme skončili v zátarasech, pak jsme běželi přes kopce tam, kde žil jeho kamarád. Nějakou dobu jsme zůstali v krytu. Předpokládám, že to byl krátký čas, dokud chaos nepominul. Usoudil, že by nemocní mohli rychle zemřít a my bychom prostě mohli jet do chaty.“
Začala jsem mít sucho v puse. Přestala jsem a napila se ze sklenice vody před sebou. Je to voda. Jiskřila mi v ústech. Odkašlala jsem si a dokončila příběh. „Ten den, co jsme opustili kryt, byl posledním dnem, kdy jsem viděla otce. On a Brian se hádali a já cítila, jak džíp přejížděl různé věci, hrboly na silnici. Lidé byli stále venku… chodili. Někteří byli nemocní. Někteří byli malé děti, které byly sami. Jeli jsme, dokud jsme nemuseli zastavit, kvůli nehodě. Něco se stalo. Ostatní nebo armáda přišli a někoho na silnici zastřelili a odvedli ženy. Otec říkal, že je to přesně takové, jaké doktor říkal, že to bude. Teď vím, že to byl ten doktor, který mě zachránil ve městě. Několikrát varoval mého otce, že přichází špatné věci. Každopádně otec a Brian se začali znovu hádat a džíp naboural. Brian byl pryč a otec byl uvězněný a zraněný. Plazila jsem se k jeho okýnku, ale nemohl se hýbat.“ Natáhla jsem svou prázdnou ruku. „Vystrčil svou ruku ven s něčím v ní a přiměl mě vzít si to něco od něj. Pak na mě křičel a říkal mi, že jsme to my a oni a že nikdy nemám přestat utíkat. Věděla jsem, jak se dostat do chaty, tak jsem utíkala. Nechala jsem ho tam umřít v džípu. Utíkala jsem a nikdy jsem se neohlídla. O pár dní později jsem se dostala do chaty.“ Podívala jsem se na prázdnou ruku a věděla jsem, že je to nejvíc, co jsem kdy ve svém životě řekla.
Nepodívala jsem se na ně. Nechtěla jsem. Nechtěla jsem jejich lítost, věděla jsem, že by byla v jejich očích.
Vzala jsem si další sousto a polkla, ale bylo to těžké přes knedlík v mém krku.
Bernie po chvíli promluvil. „Lenny musel být ten majitel obchodu se zdravým jídlem a Michael je tvůj strýc?“
Kývla jsem a nutila jsem se do jídla. Sůl a chuť ale byla pryč.
„Bylo mi dvacet, když skončil svět. CIA mě naverbovala, když mi bylo devatenáct. Viděl jsem to přicházet. Okamžitě jsem se začal připravovat. Můj otec nikdy tento dům nevyužíval, tak jsem ho převzal a předělal; celý jsem ho zamřížoval a začal skladovat věci.“ Mluvil, jako kdyby byl pyšný. Usrkl si ze své sklenice. „Pomohl jsem vystavit nové město a zůstal na seznamu hodných lidí, takže jsem měl přístup k jídlu a věcem, ale nikdy jsem nevěřil propagandě. Humbuk, že pouze chov zdravých lidé zbaví svět nemocných a že nutit nemocné žít v pohraničí je způsob, jak udržet město čisté. Děti jako ty jsou šílené. Ty ve tvém věku nejsou tak špatné, ale ty kolem třinácti a míň jsou bláznivé. Tvůj otec je posedlý tím, aby byly perfektní. Sám se změnil v monstrum. Moc si hraje na Boha, pokud se mě zeptáš.“
Zvedla jsem oči od svého talíře. „Můžeš ho zastavit?“
Kývl. „Jo. Musíme ho zabít. Je mi líto, ale není jiný způsob.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Proč jsi čekal až doteď? Proč jsi ho nezabil už předtím?“
Jeho oči se leskly. „Je to genius a velmi dobrý řečník. Věřil jsem.“
Zamračila jsem se. „Co tě přimělo přestat?“
Zasmál se a podíval se na svou sestru. Nepotřebovala jsem žádné další vysvětlování. Ona si nevšímala toho, jak se na ní kouká. Jen já a Will jsme to zachytili. Odkašlal si. „Prostě jsem přestal. Slyšel jsem o původních – první generaci dětí. Bylo to rané stadium, takže jen velmi málo žen bylo oplodněno. Nebyli si jistí, co dělají, jaké by mohli být výsledky. Tvá máma a hrstka žen byly oplodněny pod záminkou hormonální terapie. Vím, že Michael byl rozzuřený, když tě jeho bratr vzal. Hledal vás horem dolem. Lenny byl evidentně mistr v žití mimo radar. Michaelovy rodiče nesnášeli fakt, že zradil svého vlastního bratra.“
Anna se vmísila do hovoru. „Jak to Lenny zjistil?“
Slova se mi formovala v mysli. Slova, která jsem roky slýchala, teď konečně dávala smysl. Vpálila se mi do mysli. „Byl sterilní,“ zamumlala jsem.
Bernie přikývl. „Byl. Byl sterilní kvůli práci, kterou dělal, když byl mladý a v armádě.“
Slova, která říkal, když na ni křičel, začala dávat smysl. „Šli na testy, protože ona chtěla dítě. Nikdy jí neřekl, že je sterilní. Myslela si, že to musí být ona, ale když zjistila, že je těhotná, věděl, že měla poměr s mým strýcem.“ Byla jsem pod kuchyňským stolem se svými poníky a Disney princeznou. Byla jsem malá. Slyšela jsem ho křičet na ni. Slyšela jsem ji plakat.
Zasmál se. „Nepamatovala si kolikrát přišla na testy a bůhví co ještě. Myslela si, že jsou to hormonové injekce a pravidelné lékařské návštěvy. Všechny si to myslely.“
Přikývl. „Ony. Ostatní matky. Všechno to byly jeho děti.“
Záblesk v jeho očích mě znepokojoval. Myslela jsem, že je to respekt, ale nebyla jsem si jistá. Cítila jsem hrůzu a vztek, jak ve mně vzrůstaly.
Zvedla jsem se od stolu. Přála jsem si, abych si vzala talíř, ale nevzala. Prostě jsem odešla. Potřebovala jsem se dostat pryč.
Utíkala jsem do pokoje a pak do koupelny. Zamknula jsem dveře a posadila se na záchod se sklopeným prkýnkem.
„Ony?“ Zašeptala jsem do tmy koupelny. „Ony?“ Měla jsem bratry a sestry celou dobu? Kolik? Zavrtěla jsem hlavou a snažila jsem se to zablokovat. Věřila, že měla aférku, že ano? Pamatuju si to. Milovala mého strýce.
Klesla jsem na kolena a zvedla prkýnko. Vyprázdnila jsem žaludek. Otřela jsem si pusu a zhroutila jsem se na podlahu. Co se mi to děje? Jak jsem se stala jemná a slabá? Plazila jsem se ke dveřím a otevřela je. Vešel a já je znovu zavřela. Stočil se kolem mě. Neplakala jsem. Nezůstaly mi žádné slzy. Nechtěla jsem znovu být tou dívkou. Zaryla jsem prsty do jeho srsti a čekala jsem, až přijde znovu konec světa. Pokud zavřu oči, budu znovu doma a budeme v posteli. Je jemná a teplá a jediná věc, kterou budu muset zítra dělat je prát pro jednoho, najít jídlo pro jednoho a převařit vodu pro jednoho. Leo si může získat své.

Ale otevřela jsem oči a svět, kde jsem vše dělala jen pro jednoho, byl pryč. Na jeho místě je svět, kde ani nevidím tváře všech lidí, kteří mě potřebují. Staly se mořem tváří a ve snu v mé vyčerpané mysli začaly všechny vypadat jako já.

10 komentářů:

  1. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za pokračování překladu a korekci.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za pokračování a těším se na další kapitolu...:)

    OdpovědětVymazat
  4. ta Emma a Will, hmmm niekedy mam z nich poriadne nervy, ze jaki su hlupaci... dufam, ze si k sebe ale najdu cestu, maju k tomu potencial. neviem ale Jake, by sa k nej nehodil. keby sa zmenil tak mozno ano, ale v tejto faze asi tazko...
    dakujem velmi pekne za korekciu a preklad uz sa tesim na dalsie pokracovanie :D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Aj mne už ten trojuholnik lezie na nervy ako tam stále riešia že budu len priatelia ... :D ale inak ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat