pátek 16. května 2014

13. kapitola

Vběhli jsme dovnitř s lékem. Anna byla úplně mimo na pohovce. Star vypadala jako kdyby plakala a Jake vypadal hrozně.
„Kde je Will?“ Zeptal se.
Nevnímala jsem se ho a otevřela váleček, zatímco jí Bernie otíral paži. Natáhl ruku. Podala jsem mu obrovskou jehlu. Vpíchl jí to do paže. Vypadal ustaraně. Z toho mi bylo příšerně.
„Jak dlouho už je takhle?“ Zeptal se a položil jí ruku na čelo.
Star se objala. „Dva dny.“
Jake mě tvrdě chytil za paži. „Kde je Will?“

Zavrtěla jsem hlavou, vyháněla jsem milion věcí, na které jsem myslela a nebyly dobré. „Je dál na cestě, zvrací. Je mu špatně z vakcíny.“
Jake se zamračil. „Opustili jste ho?“
Přikývla jsem. „Je s Leem.“
Jake se mnou jemně zatřásl. „Em, soustřeď se. Je v pořádku?“
Odvrátila jsem se od Anniny zpocené tváře k němu a přikývla jsem. „Je v pohodě.“ Zamračila jsem se. „Bolí tě v krku?“
Polkl a zavrtěl hlavou. „Jsem v pohodě.“
Bernie vyklenul obočí. „Ještě jedna pořád dobrá je v dodávce.“
Zatnula jsem zuby. „Co když není nemocný?“
Zavrtěl hlavou. „Já nevím. Chceš počkat, až bude víc nemocný?“
Zašklebila jsem se a zpracovávala jsem to. Star vyskočila, chytila ho za paži a otočila ho. „Jsi nemocný?“
Odkašlala si. „Ne.“
Položila svou ruku na jeho čelo a přikývla. „Je nemocný.“
„Kruci,“ zamumlala jsem a běžela jsem zpět do auta. Vzala jsem čistící balíček a váleček a běžela jsem zpět dovnitř.
Roztrhla jsem balíček a otřela mu paži. Zašklebila jsem se na něj. „Tohle píchne.“
Nakrabatil obočí a když jsem mu píchla jehlu do paže, škubl s sebou. Vstřikovala jsem to pomalu, jak nám ukazovali v táboře.
Všimla jsem si způsobu, jak ho Star drží a usmála jsem se. Jeho pohled se míhal mezi námi. Ze zčervenání jeho tváří a ustaraného výrazu jsem cítila líp, kvůli tomu, koho jsem si vybrala.
Milovala jsem ho, ale ne správným způsobem. Chtěla jsem z něj dosucha vysát jeho dobrotu. Chtěla jsem, aby zaplnil praskliny uvnitř mě, vyhladil hrany. Ale co by kdy on z toho měl? Nevrlá, zlá, hádavá dívka, která ho nikdy nebude milovat správným způsobem. Na druhou stranu Star je jasná a přelétavá… jako on. Našla radost a mír, i když její život byl těžký. Smála se a vtipkovala a nosila příliš krátké kraťasy nevinným způsobem.
Myslím, že Marshall a ostatní ji vždy viděli jako frašku, stejně jako já. Ale když ji vnímám jako sestru, i poloviční, mění to moje smýšlení o ní… jako kdybych jí dávala výhodu pochybnosti.
Bernie stál a díval se na nás. „Tohle není dobré.“ Stiskl rty. „Kolik jí je?“
„Mladá, ne dost stará na tohle,“ řekl Jake a mnul si místo, odkud jsem vytáhla jehlu.
Star to místo políbila, aby se cítil lépe. Vypadalo, že je mu nepříjemné, když mu projevuje náklonnost přede mnou. Mrkla jsem na něj. „Jsem ráda, že jste tu byli s ní. Byla vyděšená?“
Zavrtěl hlavou. „Víš, že je jako… ty, ale komunikativnější.“
Zamračila jsem se. „Jsem o dost víc komunikativnější než jsem bývala.“
Podíval se na Benieho. „Promluvila aspoň jednou na výletě?“
Bernie pokrčil rameny. „Zeptala se na pár věcí.“
Jake se zasmál. „Otázky k misi. To dělá.“
Vzdychla jsem a přidřepla jsem k Anně. „Je příliš pozdě?“
Bernie zavrtěl hlavou. „Já nevím. Je mladá, vždy se odrazí ode dna rychleji.“ Zněl poraženě.
„Odneseš ji za mě do postele?“ Zeptala jsem se Jakea. Přikývl a zvedl ji, jako kdyby nic nevážila.
Když ji nahoře položil, lehla jsem si vedle ní a podívala jsem se na něj. „Jsem za tebe šťastná.“
Zamračil se. „Jen bych si přál, abys…“
Natáhla jsme ruku. „Jsem za tebe šťastná.“
Přikývl. „Dobře.“ Usmál se a všechno se zlepšilo, alespoň trošku.
Pohladila jsem ji po vlasech. „Je tak nemocná. Nikdy jsem je nesledovala se měnit.“
Zavrtěl hlavou. „Je to zlé, myslím.“ Posadil se na postel a složil obličej do dlaní. „Nevěděl jsem, co dělat. Prostě začala být ospalá a já ji nechal. Měl jsem ji udržet vzhůru.“
„Ne. Potřebuje spát.“
Projel si rukama vlasy. „Tenhle lék by měl radši fungovat.“
Zívla jsem si. „Jo, neumím si představit, že by nefungoval. Myslím, že by to pro mě nebylo dobré.“
Bernie strčil hlavu dovnitř. „Natankuju a vyrazíme zpět do města hned ráno. Je to její nejlepší šance a nemůžeme nechat Willa v lese déle než den. Nic nemá.“
Zamračila jsem se. „Jsi si jistý s tím, vzít ji do města?“
Přikývl. „Má ten lék. Virus už nemůže být přenesen, když je lék v systému. Pořád jí to může ublížit, pokud to napáchalo dost poškození.“
„Dobře.“
Kývl a podíval se na Jakea. „Ty a Star tu můžete zůstat. Teď už neonemocníš a Star je imunní. Budete tady v pohodě. Můj sklad je plný jídla. Na rok nebo dva stačí. Kdyby se něco dělo, Star ví, co dělat. Ví, kde je jídlo a místa na schování.“
Cítila jsem velkou tíhu na hrudi. Bernie odešel a Jake zavrtěl hlavou. „Nemůžeš ji vzít do města. Skončí v chovné farmě.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Bude šťastná, když bude tak dlouho žít.“
Jeho ruce chytili moje a zakryly je. „Neodcházej.“
Cítila jsem, jak mi slzy stékaly po tvářích; ani jsem nevěděla proč. Neutřela jsem je. Kdybych je vzala na vědomí, uviděl by je a já bych věděla, že pláču. Jen jsem zírala na své ruce a čekala, až ten těžký pocit zmizí z mé hrudi.
„Byli jsme tak šťastní, víš?“ Zamumlala jsem.
Stiskl. „Ne doopravdy.“
Zasmála jsem se a vzhlédla jsem. Uviděl mé slzy a stejně jako by to udělal Leo, vtáhl mě do náručí a držel. Vzdala jsem to. Vzlykla jsem: „Will je v l-l-lese s Leem a Anna je n-n-nemocná a je to všechno moje v-v-vina. Měla jsem jít a z-z-zabít svého otce. Všichni bychom byli v chatě. Všichni bychom tam byli v b-b-bezpečí. N-nikdy ho n-n-nezabiju. Ani jsem ho ni-nikdy n-neviděla.“
Hladil mě po hlavě, konejšivě. „Jak daleko tohle je? Byli jsme v bezpečí. Nikdo jiný nebyl. Meg, Sarah a Anna si zaslouží žít ve světě, kde se nemusí bát chovných farem a děsivých mužů. Svět je v prdeli a zaslouží si předělat. Všichni si to zasloužíme. Není fér, že lidé jako tvůj otec vedou svět takhle.“ Přitáhl si mě zpět a otřel mi slzy. „Měla jsi pravdu. Tohle je správná cesta. Anna bude v pořádku. Vím to.“
Popotáhla jsem a zavrtěla jsem hlavou. „Kdyby to byl kdokoliv z vás, kdo nás dostal do takového nebezpečí, zabila bych vás.“
Zasmál se. „Já vím. Ale ty jsi šílená.“
Odfrkla jsem si a otřela jsem si oči. Lehla jsem si zpět vedle Anna a přitulila se k ní.
„Jak se cítíš?“ Zeptala jsem se ho.
Pokrčil rameny. „Zle, jako nachlazení. Necítil jsem se takhle od doby, kdy jsme spali spolu.“
Držela jsem Annina hořící tělo u sebe a zavřela jsem oči. „Zůstaneš?“
Cítila jsem, jak se přidal na postel, „Jo.“ Otevřela jsem jedno oko a viděla ho, jak si lehá vedle nás. Položil svou ruku na její a stiskl. Zavřela jsem oko a snažila jsem si představit, jaké by to bylo, kdybychom prostě zůstali v těch zatracených horách, v chatě. Nesnášela jsem, že jsem je táhla dolů z té zatracené hory kvůli vlastní pomstě.
Upadla jsem do hořkého a naštvaného spánku.
Vzbudil mě pohyb na posteli. Otevřela jsem oči a viděla ji, jak na mě zírá. Odskočila jsem připravená, že se mě bude snažit sníst. Usmála se. Její rty byly bledé, ale její rudé oči nebyly zakalené.
„Em,“ její hlas byl těžký, jako kdyby stěží mluvila. Jake byl pryč.
Slzy mi stékaly z očí. Přiskočila jsem k ní a těsně ji objala.
„Promiň.“
Zavrtěla hlavou. „Jsem idiot.“
Přitáhla jsem ji zpět. „Tvůj hlas?“
Přikývla. „Stále mě bolí v krku. Nemyslím si, že to někdy bude v pořádku. Vykašlala jsem hodně krve.“
Z jejího chraplavého hlasu se mi chtělo odkašlat si. Natáhla jsem ruku. „Nemluv.“
Usmála se.
Políbila jsem ji na vlhké čelo.
Podívala se na mě.
Zamračila jsem se. „Co?“
Rozhlédla se a zašeptala. „Star a Jake.“
Přikývla jsem a zašklebila jsem se. „Já vím.“
Zašklebila se. „Jsi v pořádku?“
Zčervenaly mi tváře. „Jo.“ Zašeptala jsem z nijakého důvodu.
„Kde je Will??“
Skousla jsem si ret. Nechtěla jsem jí to říct, ale musela jsem. „Nechala jsem ho s Leem.“
Nakrčila nos. „Ajaj.“
Přikývla jsem. „Jo. Neměla jsem na výběr. Zvracel všude a bylo mu super zle, tak jsme ho nechali v lese s Leem, aby ho hlídal. Přijeli jsme sem, abychom ti dali lék.“
Oči se jí rozšířily. „Je nemocný?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Z vakcíny. Není nemocný.“
Vypadala ustaraně. „Jake?“
„Je v pořádku. Vzal si také lék. Začínal být nemocný.“
Její ustaraný pohled nezmizel. Zašeptala. „Je to moje vina. Chtěla jsem jednat statečně před Berniem. Chtěla jsem, aby si myslel, že jsem silná jako ty. Snažila jsem se s nimi bojovat, ale přišlo jich příliš mnoho.“
Protočila jsem oči. „Nejsem silná nebo statečná… jsem idiot.“
Slzy s růžovým zabarvení od krve jí stékaly z očí a nechávali růžové stopy na jejích tvářích. Pohladila jsem jo po vlasech. „Hej, jsem taky mutant. Jsi chytřejší než já. Mohlo se to stát komukoliv.“
Zavrtěla hlavou. „Mám ho nějak ráda.“
Zašklebila jsem se. „Je mi dvacet devět nebo tak nějak.“
Zasmála se a byl to zvuk jak pískot od infikovaných. Chraplavý pískot. Srdce se mi doslova vytrhlo z hrudi. Nezvládne to. Vím to.
Byla jsem pro ni k ničemu. Tak jsem si lehla a sledovala jsem její oči. Modrá byla tak jasná v porovnání s růžovými skvrnami na bělmu.
Usmála se. „Líbí se mi, že je chytrý a stará se o věci, které už jsme dlouho neměli. Je jako Jake. Pamatuje si chuť burgeru, který jedl, když mu bylo patnáct. Pamatuje si vůni ve větru, když byl na pláži.“
Usmála jsem se přes slzy. „Opalovací mléko.“
Zářivě se usmála. „To je přesně to, co říkal. Cítíš slunce v opalovacím mléku. Léto, nanuky a tráva a zůstávaní dlouho vzhůru. Pamatuje si tyhle věci a mně se to líbí.“
Poukázala jsem. „Je na tebe příliš starý.“
Pokrčila rameny. „Já jsem na sebe příliš stará.“
Odfrkla jsem si a přikývla jsem. „Jsi. Jsi starší než oba tví bratři.“
Zasmála se, znovu to zapískalo a ona zavřela oči. Panikařila jsem, když to udělala, ale viděla jsem její hruď, jak se zvedá a klesá s trhavými nádechy.
Pokoj ztmavl. Nechala jsem svou ruku na jejím břiše a zůstala jsem vzhůru. Bernie vešel a posadil se na židli vedle postele. Natáhl se a chytil ji za ruku.
„Z krku jí moc nezbylo a má růžové slzy,“ zašeptala jsem.
Šeptem odpověděl. „Vezmeme ji do města. Tvůj otec má řešení na různé věci. Viděl jsem ho přivést je zpět z horšího stavu než tento.“
Zamračila jsem se. „Prostě si vybere a rozhodne?“
„Tak nějak.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Na tom nezáleží. Ona si to zaslouží.“
Vzdychl. „Je to úžasná dívka. Je tak silná a docela bláznivá. Měl bych ji chránit. Měl jsem bojovat s ní, ale neudělal jsem to. Snažil jsem se, aby utekla. Neutekla. Leo ji zachránil a já se schoval.“
Chtěla jsem ho z toho vinit, ale nemohla jsem. Věděla jsem, komu patří vina. „Je to moje chyba.“
Vyšlo slunce, když jsme mluvili. Místnost se zaplnila růžovým světlem, jako byly slzy, které plakala.
Viděla jsem jeho výraz. „Měli bychom vyrazit.“
Postavil se a zvedl ji. Když jsme se dostali dolů, našli jsme Jakea a Star spát na pohovce navzájem propletené.
Bernie se na mě podíval. „Řekl jsem Star, že se pro ně vrátíme do týdne nebo vůbec.“
Dech se mi zastavil v hrudi, jako kdybych uvěznila vzlyk. Jakeova spící tvář byla krásná, jako její. Chtěla jsem, aby šli. Nechtěla jsem je opustit.
„Co když přijdou zlí lidé?“ Zeptala jsem se.
Znovu se na mě podíval. „Mám kryty, kde je uskladněné jídlo. Nikdy to nenajdou, mohla bys vypálit dům do základů a nenašla bys to.“
Opustili jsme dům a šli jsme k dodávce. „Dobré vědět.“
Jízda byla tichá. Nikdy jsem si toho nevšimla, ale teď, když mi o tom Jake řekl, jsem si všimla. Pořád jsem byla v tolika věcech prkenná. Pořád jsem nemluvila bez důvodu a nikdy předtím mě to netrápilo.
Ohlédla jsem se na Annu na zadním sedadle, klidně spala. Její kůže už měla normální barvu, nebyla bledá.
„Myslím, že je jí líp,“ zamumlala jsem.
Podíval se na mě. „Pořád potřebuje lékařskou pomoc.“
Přikývla jsem. „Já vím.“
Klepal prsty na volant. „Ty a Will… jste… uhm… spolu?“
Zamračila jsem se a znovu jsem přikývla.
„A Jake se Star jsou očividně spolu. Je Anna…?“
Viděla jsem ho podívat se na Annu ve zpětném zrcátku a cítila jsem, jak to uvnitř mně víří. „Je jí sedmnáct.“
Vypadal šokovaně. „To je všechno?“
Skousla jsem si ret a zastavila se předtím, než bych řekla něco špatného.
Povzdychl si. „Myslel jsem, že dvacet.“
Našpulila jsem rty. „Máš ji rád?“
Přikývl. „Mám. Obdivuji ji, ale je ještě dítě.“
Nakrčila jsem obočí. „Nechtěl bys být s ní?“
Zasmál se. „Kdyby byla o pár let starší, přinejmenším. Nejsem perverzák.“
Úsměv mi přeběhl přes rty. „Líbíš se mi, Bernie.“
Pokrčil rameny. „Dobře. Díky.“ Zastavil dodávku, když jsme byli poblíž Willovu místu v lese.
Otevřela jsem dveře a zapískala jsem. Leo rychle přiběhl a pak se vrátil do lesa. Věděla jsem, co to znamená. Ohlédla jsem se. „Máš zbraně?“
Usmál se a vystoupil. Otevřel zadní dveře a zvedl podlahu. Podal mi blýskavou ocelovou ruční zbraň. Skoro jsem slyšela anděly zpívat, když mi ji podal. Viděla jsem, že si taky jednu vzal a zamračila jsem se. „Jak dobrý jsi?“
Pokrčil rameny. „Jsem v pohodě.“
Natáhla jsem ruku. Zašklebil se, ale vyklenula jsem obočí. „Will je pravděpodobně zraněný. Jsem lepší než v pohodě. Zůstaň tu s ní. Odjeď, pokud budeš muset, jen ji udrž v bezpečí.“
Vzdal to a podal mi zbraň. Otočila jsem se a následoval jsem Lea do lesa.
Slyšela jsem ptáky a hmyz. Všechno se pohybovalo tak, jak by mělo. Běželi jsme přes kmeny a keře a náhle zvuky přestaly. Zpomalila jsem tempo, slyšela jsem rozedraný dech. Trhla jsem s sebou a zvedla zbraně.
Slyšela jsem vysoké sténání a zavřela jsem oči. Změnil se. Ta vakcína mu nikdy nepomohla, místo toho je teď nemocný. Je nemocný.
Leo zastavil a zamířil k místu, kde jsem stála. Zakňučel. Zašklebila jsem se. „Promiň, kámo.“
Naklonil hlavu právě, když jsem sklouzla po stromě a ucítila, jak mi něco dopadlo na rameno. Vzhlédla jsem, když na mě hleny padaly z větve. Odsunula jsem se stranou a objevila jsem kaluž hlenu na zemi. Will byl na stromě, vylezl na něj. Hlen byly jeho zvratky.
Vypadal hrozně, ale zvládl to na vrchol. Otočila jsem se včas, abych to uviděla. Vypálila jsem. Zbraň se mi v ruce škubla, kvůli tomu jsem netrefila. Vypálila jsem podruhé, infikovaný odpadl na zem.
Vzhlédla jsem k Willovi na stromě a zavrtěla jsem hlavou. „Nejsi jedním z nich?“
Zasmál se. „Chystám se tebe a Bernieho zabít, až se dostanu z tohoto stromu, Em. Zabiju vás.“
To to zodpovědělo. Rozhlédla jsem se po lese a uvědomila si, kolik jich tu je.
„Ou, kruci,“ zamumlala jsem. Les jich byl plný. Byla jsem obklíčena. Polkla jsem a podívala jsem se na Lea. „Zůstaň dole.“ Přikrčil se a zavrčel.
Přikývla jsem a byl pryč. Sejmul prvního a já střelila dalšího, který šel po něm. Slyšela jsem něco za sebou. Vysoký muž s krvavými slzami a křikem, ze kterého mi mohly krvácet uši stejně jako ty jeho, se ke mně připotácel. Střelila jsem ho mezi oči a pak chlupatého muže za ním. Leo zaštěkal. Střelila jsem toho, který ho držel u země. Přiběhla jsem blíž a střelila toho, který ho držel za nohy. Zavrčel a sejmul nějakou pani.
„Za tebou, Em.“
Podívala jsem se, kam Will křičel a střelila téměř po slepu. Žena spadla na zem a já vypálila na další za ní. Malé dítě se na mě řítilo s krví odkapávající mu ze rtů. Vydávalo ze sebe žlutou pěnu. Neměla jsem ráda zabíjení těch malých. Vypálila jsem a podívala jsem se na Lea. Dostal jednoho muže tím, že mu ukousl hlavu. Křupavý zvuk byl ošklivý.
Neměla jsem ani chvíli se na to soustředit. Střelila jsem jednu, která ke mně běžela, přeskočila kmen a já je trefila ve vzduchu. Spadla, zlomila starý ztrouchnivělý kmen pod sebou. Bylo jich sedm. Střelila jsem jich pět, Leo dostal další dva. Žádný strach z dotýkání se jich nebo z kousnutí nebo z nakažení, měnil způsob, jakým jsem s nimi bojovala. Dřív bych utekla po té, co bych dostala ty nejblíže ke mně.
Vzhlédla jsem k Willovi na stromě a zašklebila jsem se. „Celou noc?“
Přikývl a znovu se vyzvracel.
„Anna je nemocná,“ řekla jsem a nechala jsem to viset ve vzduchu s jeho dávením, které zaplňovalo celý les. Skutečně jsem se nedivila, že jich přišlo tolik.
Zastavil se a vzhlédl. „Dostala lék?“ Zakašlal.
Přikývla jsem. „Ale nejsem si jistá, jestli fungoval. Jake to dostal taky, ale dali jsme mu lék. Nezašlo to u něj tak daleko… ona měla horečku.“
Zavřel oči a zhluboka dýchal. Podívala jsem se na Lea, který žral jednoho z nich. Zašklebila jsem se. Ale on se na mě rošťácky podíval a žvýkal dál. Zachvěla jsem se. „Jedeš v kufru dodávky.“
Will bojoval se slézáním dolů. Stál nejistě a svíral rty.
Poukázal. „Nikdy v životě jsem nebyl nemocný.“
„Smrdíš.“
Přikývl. „Já vím, zlato.“
Položila jsem si jeho velkou ruku kolem ramen a začali jsme vylézat z lesa. „Začínají se paktovat jako zvířata,“ podívala jsem se na mrtvé.
„Jo, je to divné. Šest nebo sedm bylo dříve divné. Teď jich najdeš i deset nebo dvacet společně,“ zamumlal a třásl se při chůzi.
„Jsi teď studený. Horečka je pryč.“
Přikývl a pliv na zem. „Díky Bohu.“
Leo nás dohonil a postrkoval Willa. Usmála jsem se a šla jsem k dodávce.
Bernie tam pořád byl. Držel střelnou zbraň a trochu se třásl, jak tam stál.
„Co to sakra?“ Zakřičel na mě.
Zavrtěla jsem hlavou. „Infikovaní. Zahnali ho na strom jako pumu utíkající před vlky.“
Rozhlédl se. „Jsou pryč?“
„Jo.“
Převzal ode mě Willa. Protáhla jsem si paži a rameno. Vážil snad tunu. Podívala jsem se na Lea. „Běž zpátky do domu.“
Zakňučel. Klekla jsem si a zamračila jsem se nad zeleným slizem na jeho čumáku. „Jake tě potřebuje.“ Zavrtěl hlavou, otočil se a vběhl do lesa.
„Jsi tvrdohlavý spratek!“ Zavolala jsem za ním.
Vzdychla jsem si a vlezla jsem do dodávky. Will seděl na zadním sedadle a vypadal, jako kdyby měl každou chvíli zemřít. Anna mu spala v klíně.
Bernie se na mě podíval. „Myslel jsem, že jsi říkala, že jsi dobrý střelec?“
Zírala jsem na něj. „Jsem.“
Nadzvedl obočí. „Vypálila jsi šestnáctkrát.“
Mrkla jsem na něj. „Minula jsem jen jednou.“
Klesla mu čelist. „To jich tam bylo tolik?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Leo zabil svou část.“
Trochu ustoupil a nadzvedl obě obočí. „Ou.“ Nastartoval dodávku a řídil v tichosti.
Dojeli jsme ke strážní bráně. Zastrčila jsem zbraně, které jsem nevrátila a vytáhla jsem ID kartu.
Strážný se na mě podíval. Byl to jiný muž. Zdál se měkčí než ten první muž.
„Jak to jde, Berne?“ Znali se.
Bernie přikývl. „Dobře, Dane. Mám pár nemocných lidí. Vzali si vakcínu.“
Zašklebil se a prohlídl si mou ID kartu. „Nesnáším tu stupidní vakcínu. Bylo mi zle týden.“
Will zasténal. Bernie podal Willovu ID kartu. Strážný ani nehnul brvou nad tím, že Anna žádnou nemá.
„Vezu ji za Michaelem. Není to s ní tak horké,“ Bernie to říkal, jako kdyby už to předtím dělal.
Strážný přikývl. „Jeďte. Jen se musí ujistit, že ten virus není aktivní. Opatruj se, Bernie.“
„Provedu, ty také, Dane.“ Bernie rozjel dodávku a pomalu zamířil k další zastávce. Všichni jsme dali vzorek slin na tyčku a jeli jsme dál.
„Žádný aktivní virus?“ Zeptal se Bernie. Chlápek zavrtěl hlavou. „Ne.“
Bernie se usmál a jel dál. Nešli jsme do jeho domu. Zastavili jsme před budovou, která vypadala lesklá a pěkná. Žena prošla kolem v plátěných kalhotách. Podívala se naším směrem, pravděpodobně se zajímala o dodávku.
„Najdete cestu zpátky ke mně?“ Zeptal se.
Rozhlédla jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“
Vzdychl si. „Wille?“
„Jo,“ zaskřehotal ze zadního sedadla.
Bernie vystoupil a otevřel zadní dveře. Vynesl ji ven. „Vezmu ji dovnitř. Běžte se schovat ke mně. Pokud něco uslyšíte, v koupelně je místo, kde se dají odklopit dlaždičky. Bude tam dole pár dní v pořádku.“
Will vylezl a chytil Bernieho za paži. „Udrž ji v bezpečí nebo tě stáhnu zaživa.“
Bernie přikývl. „Nenechám je, aby jí ublížili, přísahám. Klíč v dodávce, který vypadá legračně, je jeden od bytu, když je energie vypnutá.“
Will přikývl, ale jediné, na co jsem mohla myslet bylo, že uvidí mého otce. Bylo pro mě divné, že muž v té budově, který zachrání Annu, je můj skutečný otec. Strýc, kterého jsem nikdy nepoznala.
Will vlezl dovnitř a odjel od Bernieho, když projel kartou a vešel do lesklé budovy.
Žaludek jsem měla v krku. „Měli bychom se vrátit.“
Nevnímal mě a řídil. Nemyslela jsem si, že je mu dobře natolik, aby řídil. Trvalo to déle, než by to trvalo s Berniem, ale našel to.
Když zaparkoval dodávku, podíval se na mě ve tmě. „Musíš se uklidnit, dobře?“
Uvědomila jsem si, že můj dech je trochu zrychlený. Polkla jsem a přikývla jsem. „Dobře.“
Neobratně vylezl ven, téměř vypadl na zem.
Pospíchala jsem kolem dodávky, zastrčila jsem zbraně do svých kalhot. Pomohla jsem mu nahoru a otevřela jsem zadní dveře. Zvedla jsem podlahu a vzala jsem munice z malého prostoru a brokovnici z podlahy.
Vzal si brokovnici a nenuceně jsem šli. Kdyby někdo viděl množství střelných zbraní, které máme, byli bychom mrtví.
Použil klíč a otevřel dveře. Vešli jsme do haly, oba jsme hledali lidi. Dostal se ke dveřím a rychle je otevřel. Vtrhli jsme dovnitř, zavřeli jsme a zamknuli. Oba jsme se opřely zády o zavřené dveře a oddychovali jsme.
„Jdu si dát sprchu,“ zamumlal a odešel.
Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. Vyndala jsem zbraně a doplnila prázdné zásobníky.

Cítila jsem se, jako kdybych měla infarkt. Také jsem potřebovala sprchu.

15 komentářů:

  1. Tak už to majú aspoň potriedené. Em a Will, Jake a Star, Anna a Bernie a ešte by si mal nájsť svoju alfa samicu Leo :D :D :D
    ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc. Jsi skvělá.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za překlad další kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělé, díky moc za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc a těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad, som veľmi zvedavá na pokračovanie :-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju na překlad ;) Napnutá jako kšandy ,vyhlížím další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju za překlad. Bobo

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat