středa 7. května 2014

10. kapitola

Z tvrdé podlahy jsem se cítila zhmožděně, když jsem se vytáhla nahoru. Leo zívnul a protáhl se. Ze závanu psího dechu jsem se otřásla. Nevypadal, že by ho to urazilo. Pokračoval ve funění mi do tváře. Odtáhla jsem se a zavrtěla jsem hlavou. „Ou, to je špatné, Leo. Wow. Potřebuješ nějaké mátové listy.“
Vždy jsem ho přiměla je jíst, zvlášť po té, co snědl infikované.
Koupelna byla tichá. Poslouchala jsem za dveřmi, ale nic se nehýbalo. Zahlédla jsem svou tvář. To mi připomnělo strašidelný sen. Mé zelenomodré oči a světle hnědé vlasy vyvstaly v mé mysli. Nejsem originál – jsem kopie. Má matka se strýcem se nikdy nemilovali. Využil ji způsobem, jakým nyní využívá svět kolem nás. Nějakým způsobem si představovala, že to byla láska. Byla idiot.

Nenávistný pohled v mých očích byl chladný a horší než cokoli, co jsem kdy předtím viděla. Leo škrábal na dveře a přivedl mě zpět z mých špatných myšlenek, které mi plnily hlavu. V žaludku mi zakručelo a já přísahala, že příště dokončím jídlo předtím, než se naštvu a znovu uteču. Bůh ví, co dalšího mi musí říct.
Když jsem otevřela dveře, musela jsem uskočit, když Will vpadl dovnitř na podlahu. Rychle se posadil, jako kdyby byl zmatený.
„Co děláš?“ Zeptala jsem se.
Podíval se zpět, jeho oči byly opuchlé a unavené. Zavrtěl hlavou a promnul si je. „Spím,“ řekl to, jako kdybych měla vědět, že tady bude.
Zabíral celý vchod, když se vzbudil a orientoval.
„Ty jsi tu spal celou noc?“
Kývl a zívl. „Chystal jsem se doplazit do postele, ale byla tam Anna s Bernieho kočkou. Snažil jsem se ji vzbudit, ale kočka na mě syčela.“ Vytáhl se na nohy a díval se na mě dolů. „Jsi v pořádku?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Já nevím. Kde je ta kočka teď?“ Dívala jsem se přes něj a doufala, že je pryč. Leo miloval kočky špatným způsobem. Párkrát, když přišli se ke mně pomazlit a poškrábat, to vždy skončilo špatně.
„Utekla,“ zasmál se a opíral se o dveře, držel mě uvnitř. „Jsi v pořádku?“
Dívat se nahoru do jeho modrých očí je jako ztratit se ve sledování vody v jezeře. Usmála jsem se svým falešně příjemným úsměvem, který jsem používala na lidi, které jsem se chystala buď okrást nebo podfouknout.
Nekoupil, co jsem prodávala. „Je v pořádku, že jsi naštvaná a chceš o tom mluvit.“
Zasmála jsem se. „Dobře, ty první. Pojďme sdílet naše pocity.“ Bylo to drzé a bylo to něco, co bych řekla tak před deseti lety, když byl můj táta blbec.
Will se zasmál se mnou. „Snídaně?“
Kývla jsem a prostrčila jsem ho dveřmi. „To zní dobře.“ Leo prošel kolem nás a dveřmi ven z pokoje. Ujistil se, že mi dal ještě jeden ošklivý vlčí pohled, jako kdyby jí říkal, že ji sleduje a že se má lépe chovat. Byl to ten samý pohled, který mi dávala babička, když jsem byla dítě. Bůh ví, Leo byl pravděpodobně reinkarnovaná babička.
Sešli jsme dolů do chodby po schodech, kde jsem zahlédla Annu, jak jde vedle Bernieho a odchází předními dveřmi. Podívala jsem se na Willa.
Zasmál se. „Ne každý chlap je kus hovna, který se snaží uspět, Em.“
Leo byl pod schody blízko dveřím. Seběhla jsem je a otevřela jsem přední dveře, zavolala jsem na ně, když procházeli před přední trávník, který teď vypadal jako pole. „Vezměte Lea! Chce ven!“
Podívala se zpět na mě a zašklebila se, poplácala si na nohu. „Pojď sem, chlapče.“
Podíval se na mě a pak na Willa. Sklonila jsem hlavu a nadzvedla obočí. Podíval se na mě stejně jako nahoře a coural se ven za Annou. Chvíli jsem je sledovala než Jake přišel se Star. Měla dlouhé kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Nikdy jsem ji neviděla takhle zakrytou. Chtěla jsem komentovat jenom skutečnost, že je vlastní, ale přišlo mi, že by to možná bylo nezdvořilé.
„Co ti přelítlo přes frňák?“ Zeptal se Jake, když vykoukl ze dveří za jeho sestrou. Star se zachichotala.
Zavrtěla jsem hlavou, zamračila jsem se a vešla jsem zpět dovnitř. „Dobré vidět, že vlastníš kalhoty, Star,“ zamumlala jsem a prošla jsem chodbou. Pokud ke mně mohou být ošklivý bez důvodu, tak hádám, že nevadí, pokud budu také.
Will se zasmál a šel za mnou. „Víš, že občas jsi opravdu mrcha.“
Podívala jsem se na něj s vražedným pohledem. „Nikdo tě neprosil, abys chodil. Ve skutečnosti si vzpomínám, že jsem říkala, že odcházím.“
Na stole bylo zase rozložené jídlo. Vzala jsem si talíř a naložila jsem ho obloženými chleby, sýrem, masem a jablky – opravdovými jablky. Ne jablečnou omáčkou nebo jablečným máslem nebo konzervovaným ovocem. Posadila jsem se na opravdu vysokou stoličku podobnou těm, které byly v kavárně, kterou měla ráda babička.
Will prošel kolem pultu a naložil si na talíř extra vysokou hromadu. „Vím, že si myslíš, že všechno zvládneš sama a že nepotřebuješ pomoc, ale nejsi sama. Možná, že nás nepotřebuješ, ale my jsme tady.“
Zamračila jsem se a strčila jsem si maso do pusy. Blokovala jsem ho, když mluvil nesouvisle. Věděla jsem, že pokud Bernard něco zkusí na Annu, Leo mu sežere zadek. Doufám, že pokud Star zkusí něco na Jakea, nebude mít žádné problémy říct jí, ať se jde vycpat.
„Slyšela jsi mě?“ Zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou. „Jsem hladová a unavená a ne v náladě na přednášku. Měla jsem jich dost, když jsem byla dítě.“
Ukousl si obloženého chleba a zavrtěl hlavou. „Musíš mě poslouchat – potřebujeme plán do města. Pokud se tam ukážeme, seberou mě a pošlou do pracovního tábora a tebe do chovné farmy.“
Vzala jsem si maso z talíře a přimhouřila jsem oči. „Ta věc doktor/sestra nebude fungovat?“
Zavrtěl hlavou. „Já nevím.“
„Proč mi s tímhle pomáháš?“
Odfrkl si a dojedl sousto. „Protože tě chci, Emmo. Chci tebe a mě a toho zatraceného vlka, abychom žili a byli spolu. Pokud to znamená být pokousán a shozen k zemi každý den po zbytek života, tak ať. Pokud budu muset vejít do jámy lvové a pomoct ti zabít tvého otce, aby ses mohla vrátit a žít jako poustevník, tak ať.“
Nevěřila jsem mu nebo jeho slovům. „To je hodně práce pro nějaký sex. Pravděpodobně by sis měl sehnat pěknou dívku, která tě nebude nutit proskakovat obručemi pokaždé, když se pokusíš dostat poblíž.“
Jeho úsměv se rozšířil, jako kdyby se chtěl chlubit, ale nic neřekl. Mrkl na mě a otevřel plechovku něčeho. Napil se a zašklebil se. Nemohla jsem bojovat se smíchem.
Položil to a otřásl se, jako kdyby se mu chtělo čůrat. „O můj – wow. O Bože. To je hnus. Nepij to.“ Znovu se otřásl.
Zahuhňala jsem se a dojedla jsem svůj talíř s jídlem. Už dlouho jsem se necítila plná a uvolněná. Unavovalo mě to.
Vstala jsem a nechala jsem ho v kuchyni. Potřebovala jsem se natáhnout v posteli, ne na koupelnové podlaze.
Když jsem stoupala po schodech, přelil se přese mě ten nejdivnější pocit, jaký jsem kdy cítila. Nestarala jsem se o něj. Byla jsem unavená a poražená a nestarala jsem se. Anna se o sebe bude muset postarat sama. Leo ji ochrání, ale jsem moc unavená, abych vyběhla ven a hlídala ji s třicetiletým mužem. Něco je se mnou špatně, ale jsem moc unavená, abych na to přišla nebo se dostala přes pocity, které mám.
Vlezla jsme do postele, kterou jsme měly sdílet s Annou, a téměř okamžitě odpadla.
Když jsem se vzbudila, cítila jsem vedle sebe teplo. Natáhla jsem se, abych rukou projela jeho srst. Nebyla tam žádná srst a on se pohnul a odkašlal si. Otevřela jsem jedno oka a zamračila jsem se. „Proč jsi tady?“
Jake se usmál. „Už jsem se bál. Spíš už asi osm hodin a vypadáš divně. A možná si o tom všem budeš chtít promluvit.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Unavená, moc unavená.“
Zavřela jsem oči a nechala jsem postel, aby si mě znovu vzala. Cítila jsem jeho prsty, jak mi hladily vlasy.
„Em, nemusíš být tak silná. Můžeš mě vpustit dovnitř.“
Otevřela jsem jedno oko. „Není tu nic, kam bych tě vpustila. Jsem vědecký experiment. Můj vlastní otec je mísa smíchaných ingrediencí, moje máma je idiot, který se nechal tak snadno napálit a můj otec je jediný, který se mě kdy před tímhle snažil ochránit. No, otec a děda a babička. Pořád ho musím zastavit, musím. Potřebuju to ukončit.“ Zavřela jsem oči a uvelebila jsem se do deky. Obtočil kolem mě ruku a přitáhl si mě k sobě. Bylo to příjemné jako spánek na pohovce, když měl horečku a políbil mě. Ačkoliv teď jsem nechtěla, aby mě políbil. Chtěla jsem, aby mě držel a staral se o mě, ale nechtěla jsem, aby mě líbal. Takhle to pro mě nebylo, i když jsem to chtěla.
Znovu jsem odplula pryč.
Mé oči se s leknutím otevřely, když jsem uslyšela výkřik. Zpočátku se to vmísilo do mého snu, ale s otevřenýma očima jsem věděla, že nesním. Jake odpadl na posteli. Třásla jsem s ním, dokud se neprobudil.
„Slyšel si to?“
Zavrtěl hlavou. „Co?“ Křik se znovu rozlehl chodbou. Bylo to vysoké sténání.
„Infikovaní,“ zašeptala jsem.
Přiblížil se víc ke mně. Vzala jsem svůj luk a toulec z podlahy a podala mu Anninu pušku, „Nezastřel mě.“
Zašklebil se. „Legrační.“
Slezli jsme z postele, pohybovali jsme se pomalu. Znovu jsme slyšeli ten zvuk, akorát teď myslím, že byli dva.
Chloupky na těle se mi postavily. Podívala jsem se za roh ze dveří, nic jsem neviděla. Vklouzla jsem do chodby. Cítila jsem teplo z Jakea za mnou. Nevnímala jsem ho a soustředila jsem se.
Slyšela jsem rozedrané dýchání přicházet ze spodu schodů.
Když jsem došla na konec chodby, viděla jsem špinavou zacuchanou hlavu nemocné. Jednou to byla žena se dlouhými tmavými vlasy. Roztrhala si kalhoty a triko. Její tělo je vyhublé s páteří vykukující přes díry v jejím roztrhaném oblečení. Staré strupy, otevřené vředy a rozedraný dech jsou věci, na které se soustředím. Natáhla jsem šíp, který jsem vyndala a pustila jí ho do hlavy. Projelo jí to, jako kdyby to byl meloun. Jake se dávil. Nevnímala jsem ho a sešla dolů ze schodů kolem mrtvé ženy. Její páchnoucí a hnijící maso přinášelo strach ze skutečného světa do bezpečného útočiště, kterého jsme si užívali. Když jsem se dostala do kuchyně, viděla jsem ho. Strkal si jídlo z pultu do své shnilé tváře. Jedl kus ubrousku se sýrem na něm.
Za skříňkou vlevo jsem zahlédla odraz v ocelové ledničce. Byla to Anna. Držela nůž. Vytáhla jsem další šíp a držela jsem ho namířený na něj. Vzhlédl od jídla a mrkl po mně svýma mléčnýma očima. Vypustila jsem šíp, když zakřičel vysoko položeným sténáním.
„Anno?“ Zašeptala jsem.
Vyklouzla zpoza skříňky.„Přišli příjezdovou cestou tak rychle.“
Mé srdce začalo panikařit. „Kde je Leo?“
Polkla. „Pořád venku.“
Nesnášela jsem pohled v jejích očích. Bála se mě, bála se mi něco říct.
Otočila jsem se a vyběhla jsem předními dveřmi. Horký vzduch letních dní do mě udeřil, když jsem za stínem přední verandy. Viděla jsem ho, bojoval se čtyřmi z nich. Rychle jsem natáhla šíp. Sundala jsem prvního nejblíže ke mně a přiběhla jsem blíž. Už jsem měla vytažený a připravený druhý šíp. Sledovala jsem hlavu monstra, jak se pohupovala a pohybovala. Vypustila jsem šíp a minula jsem.
„Kruci,“ zamumlala jsem.
Vytáhla jsem další a sejmula ho.
Leo stáhnul třetího na zem, ale čtvrtý mu skočil na záda. Vytáhla jsem šíp a zasáhla obrovského infikovaného do zad. Neucouvl ani se nezastavil. Vytáhla jsem další, ale zasáhl ho do paže a téměř trefil Lea. Vytáhla jsem další, ale běžela jsem k nim. Ponořila jsem se do hromady. Když se jeho sliznatá tvář otočila k mojí, bodla jsem šíp do jeho oka. Zastavil se, když Leo utrhl hlavu tomu svému. Podíval se na mě a zavrčel. Sundala jsem z něj mrtvolu. Rozhlédla jsem se a viděla jsem, že nejsme sami. Dorazily v obrovské skupině, největší, jakou jsem viděla. Jsou v hejnu jako ve městě.
Můj dech byl těžký, když jsem posuzovala situaci.
Jen Leo a já jsme s nimi mohli bojovat. Ostatní riskovali vystavení se nemoci. Pořád jsem nevěřila, že jsem imunní, nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, že bych měla utéct.
Jake vyšel dopředu s puškou.
Pomalu jsem šla zpátky, sledovala jsem je přecházet kolem mě. Jeden křik zaplnil vzduch. Otřásla jsem se.
Will vyšel předními dveřmi, popadla pušku v Jakeových rukách. Hodil mi zbraň, jakou bych ji ještě nikdy neviděla. Zavrtěla jsem hlavou. „Ty použij tuhle.“ Podala jsem mu ji zpět a vzala si svou pušku. Trefila jsem prvního z nich. Pohybovali se rychle přes štěrk k nám.
Zvuk jejich křupajících kroků na příjezdové cestě byl děsivý. Zmáčkla jsem spoušť a těla padala. Will udělal to samé.
„Jejich příliš mnoho. Měl bys jít dovnitř a zamknout dveře,“ řekla jsem.
Zavrtěl svou hlavou. „Po tobě.“
Zatnula jsem zuby a znovu jsem vypálila. Upustila jsem pušku a znovu jsem vytáhla luk a toulec. S šípy jsem střílela rychleji. Leo se přikrčil a útočil na vzdálenější straně. Věděl, že když střílíme, musí zůstat stranou.
Skolila jsem další dva a uviděla jsem obrys vedle sebe. Ohlédla jsem se, když Anna zvedla zbraň a začala střílet. Tři jsme měli dostatečnou vzdálenost, abychom je zabili, plus Leo jich pár zabil. Ty, které nezabil pořádně, se kroutili na příjezdové cestě, když poslední spadl na zem.
Bernie vyšel z domu v masce a rukavicích a s podivnou mašinkou. Došel k mrtvými infikovaným a střelil po nich ohněm. Někteří křičeli a svíjeli se. Dávila jsem se, když jsem ucítila zápach vařícího se masa.
„Leo.“
Zvedl hlavu a podíval se na mě. Poplácala jsem se po noze a šla podél domu. Vytáhla jsem zahradní hadici, ze které jsem mu dávala vodu minule. Přišel a nechal mě ho opláchnout. Normálně bych našla zdroj vody a nutila ho vykoupat se, ale tohle fungovalo. Omyla jsem z něj kousku kostí a kůže. Tmavou krev bylo těžké dostat pryč. Zvedl svou tvář a nechal mě umýt mu čumák. Dělali jsme od doby, co jsme byli malí, znal rutinu.
Omyla jsem sama sebe a podívala jsem se přes Willa na Annu a promluvila. „Jdi se osprchovat a pak odcházím.“
Anna se zamračila. „Měli bychom tu chvíli zůstat.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ty zůstáváš, já jdu.“
Její modré oči se zaleskly tvrdohlavým ohněm. Ona a Will dělají stejné výrazy. „Jdu také.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Zůstáváš. S největší pravděpodobností skončím na chovné farmě, ty bys tam určitě skončila. Já můžu lhát a říkat, že je mi dvacet osm – ty nemůžeš. Will je také starší. Můžeme vypadat jako profesionálové. Bernie nás vezme dovnitř, jako kdyby jel pro jídlo.“ Přišla jsem s plánem, zatímco jsem celý den spala.
Will přikývl. „To bude fungovat.“
Podívala jsem se také na Jakea. „Ty a Anna tu budete v bezpečí se Star a Berniem.“
Jake si založil ruce a opřel se o dveře. „Nemyslím, že je to dobrý nápad pro jednoho a pro dva, můžu projít jako starší dvaceti osmi lépe než ty.“
Pokrčila jsem rameny. „Jo, ale máš mizernou schopnost přežití a byl bys přítěží.“
Jeho tvář se stáhla. „Jak chceš.“ Otočil se a odešel dovnitř domu.
Šla jsem za ním, ale chytila jsem za nohy infikovanou ženu. Vytáhla jsem ji ven na přední verandu. Vešla jsem zpět dovnitř, chytila jsem za nohu toho chlapa a udělala s ním to samé. Podívala jsem se pod dřez pro nějaký čistič.
„Co hledáš?“ Zeptala se Star.
Otočila jsem se k ní. „Bělidlo.“
Prošla kolem mně do dveří. Vrátila se o chvíli později s obří lahví. Nalila jsem ho na kamennou podlahu a začala jsem čistit zelenou krev z podlahy.
Vzala si hadry a začala pomáhat.
„Měla bys mít masku,“ řekla jsem.
„Jsem imunní,“ zamumlala.
Okamžitě jsem se cítila zle. Vzhlédla jsem. „Co?“
Přikývla. „Nemůžu to chytit. Jsem jako ty. To je to, jak jsem věděla, že má o tobě Marshall pravdu.“
Ta skutečnost do mě začala narážet. „Jak jsi stará?“
Těžce polkla. „Stejně jako ty.“
Zamračila jsem se. „Co?“
Přikývla. „Myslím, že máme stejného otce.“
Nechtěla jsem to tak, ale tohle všechno změnilo. Okamžitě se stala součástí mého my. „Tvá matka?“
Kývla. „Jo. Chtěla dítě a byla tam klinika umělého oplodnění. Můj otec byl stařší, nemohl mít jednoduše děti. Šla na léčení a otěhotněla. Ten muž, se kterým byla, zemřel a ona potkala Bernieho otce. Stal se mým otcem. Myslela jsem, že jsem jeho, ale Bernie mi před pár lety řekl pravdu. Všimli jsme si odlišností.“ Ukázala jizvu zespodu na paži. „A pokousali mě.“
Zalapala jsem po dechu. „Byla jsi pokousaná?“
Přikývla. „Jo. Bernie na to přišel. Všechno to pro něj změnilo. Přestal tolik pracovat ve městě, přestěhoval se sem, kde měl dům mimo radar.“
Přepokládala jsem, že to bylo Stařino znásilnění, co všechno změnilo.
Její tvář se rozjasnila., „Víš, že nezáleží na tom, kdo byl náš otec. Bernieho otec mě vychoval, byl hodný a laskavý a miloval mě. Můj otec před Bernieho tátou byl také hodný muž. To jsou lidé, na kterých záleží. Na tom muži v laboratoři nezáleží.“
Zamračila jsem se. „Proč tě Marshall nechal zůstat a mě vyhodil?“
Zašklebila se. „Schovala jsem svou mutovanou krev lépe než ty. Nikdy to nezjistil. Ale když se obrátil proti tobě, odešla jsem, jen pro jistotu.“
„Hojíš se rychle?“
Přikývla. „A rychle běhám. A jsem silná.“
Zahuhňala jsem se. „Dáváš ránu jako holka.“
Vyplázla jazyk. „Splynula jsem.“
Ucítila jsem studený závan a utírala jsem více hnusu s bělidlem z podlahy.
Bernie vešel, páchl vařeným, rozkládajícím se masem. Zašklebil se. „Povídáte si, holky?“
Přimhouřila jsem oči.
Usmíval se jako blbec. „Svět je malý, co?“
Nevěděla jsem, co to znamená. Podívala jsem se zpět na podlahu a uklízela jsem.
„Emmo, jdu také. Nenecháš mě tady.“ Anna vletěla do kuchyně.
Uviděla jsem něco koutkem oka a rychle jsem se zvedla. Chytila jsem ji za ruku a držela ji nataženou. „Co je to?“
Podívala se dolů na zelený hnus a červenou krev na její paži.
„To je jejich krev? Bojovala jsem s jedním na dvoře předtím, než jsme se dostali dovnitř. Hned si to umyju.“
Zavřela jsem oči. „Nemají červenou krev, Anno.“
Slyšela jsem Willovy kroky. „Co se děje?“
„Má ránu s infikovanou krví všude kolem,“ zamumlala jsem s táhla ji ke dřezu.
Will rychle přeběhl podlahu. Chytil ji za paži a natáhl ji. „Kruci, Anno. Co je to?“
Její rty se třásly, ale její pohled zůstal tvrdý a soustředěný. „Já ne… nevěděla.“
„Nalij na to bělidlo,“ Star přikývla s velkou lahví.
Podívala jsem se na ní a na Bernieho a přála si, aby to byl jeden z nich. Bernie přikývnul. „Můžeme vymýt ránu bělidlem, ale infikovaná krev se mohla dostat do rány.“
Mé ruce se třásly, když jsem držela její ruku nataženou. Will se třásl stejně, když zvedal obří lahev. Anniny oči se zablýskly. „Pokud budu nemocná, zabiješ mě, ano? Nechci se potulovat kolem a zabíjet věci.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Najdeme lék.“
Will se podíval, jako kdyby chtěl prostě tu ruku utrhnout. Štěkl na mě. „Drž ji nad dřezem.“
Natáhla jsem její ruku nad kovový dřez. Podívala se na ni. „Tohle bude štípat.“
Skousla si ret a kývla. Začal lít a ona začala křičet.
Cítila jsem, jak moje tělo reaguje, jako kdyby se to dělo mě. Jsem zaklesnutá a vyděšená a třesu se s její paží. Natáhla jsem ji, když ji začal otírat čistým hadrem. Zelený hnus byl pryč a na jeho místě byl vybělený hluboký šrám. Jeho okraje začaly vypadat jako vařené kuře. Svíjela se v agonii.
Ještě jednou to tam nalil a znovu to otřel. Otočila jsem kohoutkem a nalila na ránu studenou vodu. Bernie mi podal mýdlo. První jsem si umyla svoje ruce a pak vybělenou ránu. Zdála se pevná a tvrdá. Příšerně jsme ji zjizvili.
Slzy jí stékaly po tvářích, když si odfrkla a nasávala vzduch trhanými nádechy. Will si umyl své ruce a obalil je kolem ní.
„Emmo, pojď ji umýt do sprchy, hned!“ Znovu zaštěkal.
Následovala jsem ho.
Jake nás také následoval. Vypadal špatně. Myslím, že jsme všichni vypadali stejně.
Will ji nechal v koupelně se mou a s plastovým pytlem., „Všechno oblečení do pytle.“
Nejdřív jsem sundala své a pak její. Pustila jsem sprchu a vtáhla ji dovnitř. Pořád plakala a držela si svou ruku.
„Onemocním a umřu, Em,“ zašeptala přes slzy. Takhle jsem ji neviděla od vchodových dveří do mé chaty.
Namydlila jsem se mýdlem a umyla si celé tělo. Louhové mýdlo na kůži pálilo. Opláchla jsem se a udělala jsem pěnu. Drhla jsem její tělo, jako bych drhla Lea. Nemyslela jsem na skutečnost, že se dotýkám jiného člověka. Přemýšlela jsem nad záchranou své rodiny.
Umyla jsem jí vlasy a rozčesala jsem je kondicionérem. Byla to stejná věc jako na chovných farmách. Bylo znepokojující, jak moc se mi líbil ten známý pach.
V tichosti jsme stály pod vodou. Podívala se na mě a zavrtěla hlavou. „Nenecháš mě je nakazit. Zabiješ mě. Přísahej mi teď.“

Kývla jsem. „Přísahám.“ Špatné na tom bylo, že bych to udělala. Zabila bych ji, kdybych musela. Zabila bych každého kromě Lea. Věděla jsem, že jeho bych nikdy nemohla zabít.

12 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ou, ou, ou, nie Anna, ona je taká bojovníčka, dúfam, že to zachytili včas a neinfikuje sa.
    Ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to je špatné.. chudáček Anna : (( děkuji za překlad..

    OdpovědětVymazat
  4. ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. dekuju za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem,ale sa to rozbehlo,chudák Anna,dúfam,že nebude chorá.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. jéééééj diky za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkně děkuji za překlad další kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. To se nám to pěkně rozjíždí :-/:-( Jsem zvědavá, jak to bude dál... Díky za překlad a korekci ;-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc a těším se na pokračování...

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat