čtvrtek 3. dubna 2014

7. kapitola

Cestou dolů z kopce můj žaludek reptal nervy. Nemohla jsem si pomoct, ale nonstop jsem myslela na rozloučení, které jsem dala Marshallovi. Vplížila jsem se do jeho stanu než jsme odešli a sledovala ho při spánku. Chtěla jsem mu strčit polštář přes obličej, ale neudělala jsem to. Doktor mě sledoval a přišlo mi špatné to udělat, když nebyl schopný se prát. Naklonila jsem se dolů k jeho obličeji a vrátila mu zašeptání, které mi dal před dlouhou dobou.
„Měla jsem tě zabít, když jsem měla šanci.“ Podívala jsem se zpět na doktora a usmála se. „Udržte ho pro mě v bezpečí.“
Nervózně se usmál a já opustila stan.
Jake mě vytáhl z mého snění o udušení Marshalla. „Nadšená z návratu do útočiště?“
Vidět tu farmu mě děsilo. Nevěděla jsem proč.

Nevnímala jsem to a stejně jsem kývla. „Musím přijít na to, jak zastavit svého… uhm… je.“ Není můj otec. Lenny byl můj otec. Lenny byl se mnou každou minutu svého života; udržel mě naživu. Jeho moudrost ze mě udělala to, co jsem. Ty hrozné věci, které dělali dětem jako já, byla jsem držena na uzdě Lennym, babičkou a dědou. Byla jsem milovaná. Lenny mohl být divný otec, ale miloval mě. Muž, který mě zplodil, mě nezná, nikdy neznal.
Dělala jsem tiché kroky, svírala jsem svůj luk. Toulec jsem měla na zádech. Chyběla mi zbraň, kterou jsem měla, Marryiny zbraně. Cítila jsem se špatně, že jsem je ztratila.
Dorazili jsme na místo, kde byli ostatní a usmála jsem se, když jsem viděla sebe, Willa a Annu dívat se na Lea. Vypadal normálně, ale čenichal ve vzduchu. Poznal domov. Jake se drbal na hlavě a díval se na ptáka na stromě vedle něj.
Zavrtěla jsem hlavou. „Nechte mě jít napřed s ním.“ Vyšla jsem směrem, kde stál Leo. Will mě chytil za paži. „Jsi pořád slabá.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Nejsem.“ Jsem trochu, ale ne dost, abych o tom Willovi řekla. Upřímně, i doktor byl překvapen, jak rychle se vyléčila.
Vytrhla jsem se z jeho ruky a plížila se k Leovi. Moje zvířecí oči se vrátily s mými nervy a instinkty. Viděla jsem zajíce v dáli napravo a nějaké listy, které šustily za ním. Něco ho lovilo. Vytáhla jsem šíp a relaxovala při jeho natažení. Můj dech hvízdal kolem luku, když jsem sledovala křoví. Zajíc odhopsal, zatímco cokoliv ho lovilo, zůstalo v klidu, cítilo nás to.
Leo to sledoval a pak se podíval na mě. Zavrtěla jsem hlavou a sklonila luk. Cokoliv je za křovím, se nás bojí; jasně to není infikovaný. Pomalu jsme klouzali dolů z hory, sledovali jsme pohyby a poslouchali změny proti normálu.
Slyšela jsem Willa za sebou, přibližoval se k nám. Zamračila jsem se na něj a donutila ho zastavit. Všechno, co dělal, mě rozčilovalo.
Leo a já jsme se přikrčili a tiše se plížili lesem. Když jsem uviděla světlo na poli a průlom v lese, zastavila jsem se a kývla jsem na Lea. Přikrčil se víc a zastavil se. Vyskočila jsem na nejbližší strom a rychle jsem šplhala. Kůže mě bolela, mé mozoly byly pryč. Začínala jsem měknout.
Přitahovala jsem se a vytahovala, dokud jsem nebyla dost vysoko, že mě bolely vnitřnosti. Farma vypadala prázdně.  Chyběla mi. Chyběl mi ten život. Ta jednoduchost a mír. Chtěla jsem tenhle způsob života znovu. Chtěla jsem Jakea, Megs, Saru, Annu a Willa, aby žili se mnou a s Leem. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem, když vítr houpal větví, na které jsem byla. Tráva se vlnila a ohýbala, prach na příjezdové cestě se valil přes štěrk, vánek objímal dům, jako by na něj maloval nebo ho lehce hladil, a nic jiného se nehýbalo.
Nic tam nebylo. Žádné rozedrané dýchání nebo vysoké sténání nebo ohně hořící po větru. Nebyla tam žádná známka života. Dům vypadal stejně jako vždy. Nelíbilo se mi to. Bylo to znepokojující. Proč by opouštěli dobrý dům s fungující studnou?
Srdce mě táhla směrem k domu a zásobám, o kterých vím, že je mám schované, ale můj strach mi říkal, že se musíme domu široce vyhnout. Leo nervózně zakňoural.
Ohlédla jsem se a kývla jsem. Will potichu promluvil a všichni začali pomalu scházet z kopce. Anna měla pořád svoji pušku, tu mou starou s tlumičem. Schovali ji a všechny naše věci v táboře, když mě šli hledat. Cestovali nalehko.
Sledovala jsem pole, když scházeli dolů ke mně. Nic se nehýbalo způsobem, jakým by nemělo.
Když byli blízko, slezla jsem dolů. „Půjdu první a vylezu na strom na vzdálenější straně. Až to přeběhnu a vylezu na strom, přeběhnete ke mně po jednom.“
Will přikývl. „Buď rychlá.“
Nevnímala jsem ho a přikrčila jsem se vedle Lea. Vyklouzli jsme z lesa do trávy. Podívala jsem se na něj a zašeptala jsem: „Připravený?“
Zakňoural, ale viděla jsem, jak jeho žluté oči ztmavly. Je připravený. Vyrazili jsme v přesně stejnou chvíli, běželi jsme rychle a tvrdě přes pole. Měla jsem jen svůj luk a toulec. Normálně bych běžela přes pole s obrovským batohem a zásobami. Bez nich jsem mnohem rychlejší. Je to téměř osvobozující běžet takhle rychle.
Vběhli jsme do lesa na stejném místě jako minule. Skočila jsem na obrovský strom a vytáhla se do větví. Vytáhla jsem šíp a pozorovala jsem pole.
Nebylo tu nic kromě linie v trávě, kudy jsme běželi. Viděla jsem, že Anna přišla první a pak Jake. Will jim kryl záda. Anna vběhla do lesa a otočila se, namířila zbraň zpět na Jakea. Ucukl, když to uviděl a zamračil se. Nevnímala ho a sledovala pole. Will dorazil nakonec. Dívala jsem se ještě o vteřinu déle.
„Nic,“ řekla jsem. Byla jsem skoro zklamaná.
Začali jsme stoupat k útočišti a cítila jsem, jak uvnitř mě roste nadšení.
Anna s Leem vedli. Jake se přirozeně srovnal s mým tempem a nechal Willa jít vzadu.
„Co jsi, Em?“ Zašeptal.
Cítila jsem, jak mi přes tvář přelétlo překvapení, ale bojovala jsem s tím. „Nic. Proč?“ Nesnášela jsem, že něco věděl. Chovala jsem se jinak?
Popadl klacek a zlomil ho. „Slyšel jsem, co Marshall říkal Willovi. Řekl, že ví téměř jistě, že jsi z umělého oplodnění. Jen nevím, co to znamená. Will ho začal bít, a to tak nějak ukončilo konverzaci.“ Usmál se a mé srdce vynechalo. Jeho tváře zčervenaly, když se naše pohledy setkaly a já se v něm chtěla ztratit jako dívky v románech.
Ale nemohla jsem. Nejsem jako ty dívky.
Cítila jsem, jak mi oči hoří bolestí, když se začaly plnit slzami. Sklonila jsem hlavu, když jsem si uvědomila, že pláču. Zavrtěla jsem hlavou. „Marshall měl pravdu.“
Hřbetem ruky pomalu pohladil mou. Nechala jsem ho. Dovolila jsem, aby jeho dotek něco znamenal, potřebovala jsem to kvůli nějakému neznámému důvodu. Vždy mě přiměl cítit něco, co se mi líbilo. Nevěděla jsem, co to bylo, ale bylo to dobré a možná nezkažené.
„Jsi jako děti z chovných farem?“ Zeptal se po chvíli.
Jednou jsem přikývla. „Jo, tak nějak. Je to dlouhý příběh, ale v podstatě jsem taková.“
Slyšela jsem úsměv v jeho hlase, když promluvil. „Věděl jsem, že jsi víc než jen obyčejná dívka.“
Podívala jsem se na něj a zavrtěla jsem hlavou.
Jeho úsměv mu zůstal na rtech, ale viděla jsem, že opustil jeho oči, když zaznamenal slzy. Nemluvili jsme o tom znovu, ale jeho ruka překryla mojí. Náhle jsem si uvědomila, že mi dávala odlišný pocit bezpečí než Will. Moje srdce se cítí bezpečně, jako kdyby bylo chráněno v jeho rukou, když mě drží.
Všimla jsem si, že Leovy uši se pohnuly dozadu, pustila jsem ruku a okamžitě vytáhla šíp. Anna měla namířenou zbraň a rozhlížela se. Will nás dohonil a divoce se rozhlédl.
„Měli by tu být zvědové,“ řekl.
Všimla jsem si, byli jsme znovu u těch velkých stromů. Měli by tu být ozbrojené stráže ve stromech.
Rozběhla jsem se. Leo mě následoval. Strach o Meg a Saru mě táhl dopředu. Běžela jsem tvrději, zapomněla jsem na zvuky za sebou, nestarala jsem se, jestli mě následují nebo ne.
Ucítila jsem tábor dřív, než jsem něco uviděla. Slyšela jsem je a pak jsem ho konečně i uviděla.
Prádlo viselo na stromech, lidé se smáli a povídali si a všechno vypadalo stejně předtím, jen více uvolněné. Zastavila jsem se, když jsem ji uviděla. Leo se nezastavil, řítil se na ni a srazil ji k zemi.
„Hrome, zatraceně, hloupý bláznivý vlku!“ Vykřikla, když ležel na ní a olizoval jí obličej.
Zašklebila jsem se a rozesmála jsem se přes to, že jsem lapala po dechu. Meg ho poplácala. Dělal věci jako hravý pes a hravě kolem poskakoval. Lidé, kteří ho viděli, přestali mluvit a přestali se hýbat.
„VLČKU!“
Otočila jsem hlavu a uviděla blonďatého démona běžet k Leovi. Zapískala jsem. Leo se zvedl a přiběhl ke mně. Stál za mnou, kňoural a tvářil se jako rošťák. Meg mi vběhla do náruče. Trochu mě srazila zpátky, když do mě vrazila. Obalila jsem se kolem jejího kostnatého těla a držela jsem ji těsněji, než jsem si myslela, že kdy budu někoho držet. Cítila jsem milion věcí, díky kterým jsem nemohla uvolnit prsty, ale úleva byla největší.
„Sara?“ Zašeptala jsem.
„Má hodinu plavání s Mary,“ zamumlala mi do vlasů. Slyšela jsem vzlyky v jejích slovech. Třásla se mi v náručí. Anna a Jake nás dohonili. Meg se odtáhla a usmála se na něj. Zavrtěla jsem hlavou a povzdychla jsem si, ale ten zvuk přehlušil všechno.
„CO SI KURVA MYSLÍTE? VRAŤTE JE ZPĚT NA STROMY A STŘÍDEJTE SE, HNED!“ Will křičel na skupinu mužů. Ke konci už byl jeho hlas jen divoké vrčení.
Muži sklonili hlavy.
„Všichni ho poslouchají?“ Zeptala se Anna a téměř se smála.
Meg si odfrkla. „No, já jsem jí to říkala, že sundat stráže ze stromů byl špatný nápad. Řekli mi, ať sakra držím pusu a hraju si s dětmi.“ Protočila oči a vyndala si něco ze zubů. „Jakmile Will odešel, začali se všichni flákat. Vyráběli pivo a víno a pili.“ V jejích očích se něco zablesklo. „Poslední dobou to tu bylo trochu strašidelné. Dávala jsem vám další dva týdny a vzala bych Saru a šly bychom do města.“
Zamračila jsem se na ní. „Nikdo vám neublížil, že ne?“
Zavrtěla hlavou. „Ne mě. Kruci ne. Mary teď vede malou skupinu s dětmi. Zvedli věk na některé věci – na ty taky. Žádní nezletilí nesmí randit, dokud jim nebude osmnáct.“ Zněla zahořkle, ale usmála jsem se. Ušklíbla se na mě. „Vymaž si ten úsměv, Em. Viníme tebe za nedostatek zábavy, kterou máme.“
Založila jsem si ruce. „Měla jsem jí dost za všechny.“
To ji donutilo usmát se na Jakea a kývnout. „To si umím představit.“
Anna se zasmála. „Jdu si zaplavat.“
Kývla jsem. „Já také.“ Meg se nervózně rozhlédla po táboře. „No, nemůžeš mě tu teď nechat.“ Podívala jsem se jí do obličeje, pak jsem se rozhlédla po útočišti a všimla si lidí, kteří mě pozorovali. Blonďatý ďábel už byl pryč. Byl tu ještě před vteřinou. Rychle jsem přispěchala k Meg, nevšimla jsem si, kam šel.
Prohlížela jsem si naštvané obličeje, hledala jsem jeden, který by zemřel při ochraňování mě. Byl tady, mračil se. Usmála jsem se na něj a odešla od toho všeho směrem k jezeru. Snila jsem o plavání tak dlouho. Sprcha v prvním táboře byla nic v porovnání s pocitem být v jezeru.
Došla jsem k okraji lesa, k cestě, ale cítila jsem na sobě jejich pohledy. Smích a vtipkování ztichly.
Došli jsme na cestu a já se zastavila, podívala jsem se na Meg. „Co se stalo?“
Polkla a zavrtěla hlavou. „Říkali, že jsi špatná. Že jsi jedna z těch zlých a byla jsi poslána do města, abys žila s ostatními, jako jsi ty. Říkali, že Marshall nás všechny chránil před tebou. Ale přísahám, že jsem tomu nikdy nevěřila. Dokonce jsem tě bránila, ale nezajímalo je to. Věří, že jsi zlá.“
To bolelo. Opustila jsem svůj horský domov, zachránila jejich milované, riskovala svůj život, abych je všechny ochránila a já jsem ta zlá. Ani jsem neměla obranu. Marshall nějak věděl, co jsem byla, co jsem. Bolelo to. Potlačila jsem to a scházela po cestě dolů k jezeru. Svlékla jsem si kalhoty a triko a odhodila je stranou. Skopla jsem boty a potopila jsem se do vody. Viděla jsem ji. Její blonďatá hlava byla zářivá a mokrá. Natáhla jsem ruce a plavala jsem tak rychle, jak jsem mohla, k ní. Její tvář se rozzářila, když mě uviděla.
„EMMO!“ Zakřičela a plavala ke mně. Uměla plavat. Bojovala jsem se slzami ve své tváři, s nenávistí ve svém srdci a se zradou, která mi převracela vnitřnosti.
Když byla její malá ručka v mojí, přitáhla jsem si ji do náruče a zavřela jsem oči. Šlapala jsem vodu a vymačkávala jsem z ní život.
„Oh, Saro,“ povzdychla jsem si, „Jsi v bezpečí.“ Pouto se zdálo silnější, jako bych s ní byla spojená ještě více než dřív. Do této chvíle jsem ani netušila, jak moc jsem se o ní bála. Voda kolem nás se zavlnila. Vzhlédla jsem a uviděla jsem Maryiny laskavé oči. Usmála jsem se. „Děkuju.“
Zavrtěla hlavou. „Byla úžasná.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Zatížila jsem tě tímhle vším a myslím, že toho bylo víc než mi říkáš.“
Její oči říkaly věci, které ona nemohla, protože tyhle malá ouška s námi nemusela vědět, jak špatné jsou věci kolem ní. Sarah je ostrá dívka; bezpochyby to všechno zaznamenala. Poví mi to později.
Mary si odkašlala. „Byla to čest.“
Obtočila jsem ruce kolem Mary a také ji objala. Všimla jsem se způsobu, jakým je svírám, už nejsem tak prkenná. Věci kolem mě jsou teď jiné.
Sarah uviděla Annu a plavala k ní. Podívala jsem se na ní a Jakea, jak se potápějí a usmála jsem se. Ale Maryina na mé paži zesílila sevření, otočila jsem hlavu zpět. Její pohled se změnil. „Musíš jít. Vezmi ji a Meg a dostaňte se odsud.“
Věděla jsem to. Věděla jsem, že jsem cítila změnu. „Proč?“
Zavrtěla hlavou. „Marshall je všechny přesvědčil, že jsi nějaký druh zla.“
Vzdychla jsem si a podívala se zpět na Jakea, Annu, Meg a Saru. Cítila jsem, jak se mé tělo začalo cukat.
„Je tvoje dítě z chovných farem?“
Její oči mi o této věci řekly pravdu. Kývla jsem. „Miluješ ho a jednáš s ním s něhou, ale nedáváš mu dost pravidel. Jediný důvod, proč nejsem jako ti šílenci ve městě, je můj děda s babičkou. Milovali mě, ale můj otec Lenny by vyletěl z kůže, když jsem překročila hranici. Musíš mu dát pravidla nebo se stane takovým jako jsou ti z města. Nemáme to v hlavě v pořádku.“ Plavala jsem pryč, než se začne ptát. V mém břiše hořel oheň, z kterého mi bylo zle.
Vylezla jsem z vody a natáhla jsem na sebe své špinavé oblečení. Všimla jsem si, jak páchnou, když jsem si je oblékala. Chybělo mi praní a být čistá a být sama. Chybělo mi všechno, ale také už jsem byla příliš hluboko v tomhle.
Leo na mě čekal na cestě. Věděl, co se chystám udělat. Viděla jsem to v jeho očích. Přitiskl se ke mně. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne.“ Podrbala jsem ho za ušima a prošla kolem něj. Znovu se ke mně přitulil, ale já pokračovala nahoru do kopce.
Když jsem se vrátila zpět do tábora, viděla jsem je shlukovat se a mluvit s Willem, který byl naštvaný úplně novým způsobem. Vylezla jsem na pařez a zapískala jsem. Leo vyskočil na široký pařez ke mně a téměř mě srazil.
Muž se na mě podíval a ukázal na mě. „Musíš odejít.“
Založila jsem si ruce a čekala jsem, až se shromáždí. V břiše mi vířilo, jako kdyby ho někdo trhal. Téměř jsem chtěla utéct, ale musela jsem tohle napravit pro svou rodinu.
Hlasy rostly a vztek se hromadil. Další muž se prodral dopředu před ostatní lidi a ukázal na mě. „Jsi pro nás všechny nebezpečná.“
Sledovala jsem jeho obličej. Jeho sebevědomí je založené na ostatních lidech; nervózně se rozhlížel po skupině pro podporu. Naklonila jsem se k Leovi, který se naježil. Vrčel na skupinu. Will kráčel ke mně. Děsil mě víc než ostatní lidé.
Žena se dostala do popředí. „Zachránila nás, vy idioti. Není nebezpečná – je to zachránce. Zastavila farmy.“
Hlas ze zadu zakřičel. „Vypálili mé město, když ji hledali. Je potíž. Měli bychom ji vrátit těm mužům.“
To přitáhlo mou pozornost. „Jakým mužům?“ Můj tón byl tvrdý a chladný.
Žena přede mnou na mě vyděšeně zírala. „Muži pro tebe přišli. Hledali tě. Říkali, že je sem poslal Marshall. Řekli všem, že jsi byla nestabilní a nebezpečná, ne člověk.“
Chvíli mě to bodalo, ale pak jsem to spolkla. „Vzali si někoho s sebou?“
Polkla a sklopila pohled. „Vzali pár mladších dívek. Řekli nám, že musíme nahradit to, co jsi jim ukradla.“
Břicho mě bolelo ještě víc. Mé srdce začalo bušit rychleji. To přimělo Lea zavrčet na nejbližšího muže. Ustoupil.
„VY JSTE JE NECHALI VZÍT SI MLADÉ DÍVKY?“ Zakřičela jsem na skupinu.
Will dorazil k pařezu a stáhl mě dolů. Vytrhla jsem svou ruku z jeho.
Otočil se a zakřičel. „Tento tábor ztratil svou demokracii a stane se diktaturou jako další tábory během asi dvou minut. Ještě jedna osoba promluví nebo se pohne a je konec.“
Výrazy ve tvářích ostatních lidí byly pronikavé. Některé ho následovaly, ale ostatní byli vyděšení ze mě.
Mě.
To mě téměř přimělo se smát. Podívala jsem se na Lea a věděla, že je to pravděpodobně on a ne já.
„Wille, ona musí odejít. Přináší nebezpečí.“
Cítila jsem, že křičím. „Jsem člověk jako vy. Jenom nejsem zbabělec. Kdyby někdo vyšel do tábora, nikdy bych je nenechala odvézt ty dívky. Nejsem idiot jako vy. Jste ubozí. Ve chvíli, kdy Will opustil tábor, sundali jste stráže, takže mohli ti muži vejít do tábora? Děti se musí schovávat, zatímco vy prasata vyrábíte pivo a víno a pijete příliš? Ženy nejsou v bezpečí? Jaký je tedy důvod mít bezpečné útočiště, pokud ho neudržíte v bezpečí? Měli byste se za sebe stydět. Nikdy jsem vám neublížila, nikomu z vás.“ Otočila jsem se a odcházela jsem po cestě. Třásla jsem se zlostí. Nesnažila jsem se kontrolovat vztek, který jsem cítila, ale věděla jsem, že musím. Protáhla jsem se křovím a posadila se na kládu. Tělo mě bolelo z bolesti v mém srdci.
Teplo se obalilo kolem mě. Jeho srst mě zakryla. Zaryla jsem do ní ruce a držela se.
„Chci jít domů,“ vzlykala jsem. Předtím, než jsem se cítila ještě ubožeji, uslyšela jsem praskat větvičky vedle sebe. Poslala jsem Lea do útoku, ale neudělal to. Další člověk se připojil k objetí. Okamžitě jsem ho ucítila.
„Chtěl si někdy říct lidem všechny špatné, které se ti staly, aby tě litovali a byli na tebe milí?“ Zeptala jsem se.
Jake se zasmál. „Nestálo by to za ten čas, ale ano. Chtěl bych, aby věděli všechno, co jsi zažila. Tak strašně věří Marshallovi a on je debil. Ublížil ti. Přeju si, abych nechal Willa ho zabít.“
Mrkla jsem, slzy mi stekly dolů po tvářích a podívala jsem se na něj. „Nemám žádné odpovědi nebo odvahu nebo sílu. Jsem to jen já. Nevím, co udělat dál. Jsem smutná – smutnější, než jsem kdy byla. Myslím, že jsem byla tak nadšená, že se dostanu sem a teď, když jsem tady, je to zklamání. Jako kdybychom neměli na světě kam jinam jít.“
Viděla jsem Willa stát za námi a díval se dolů na nás. Jeho výraz byl bolestný. „Říká se tomu stav po porodu. Je to kvůli tomu, že jsi byla těhotná, tvé tělo tvoří plno hormonů. Smrt dítěte tě zranila, emocionálně. Ani to nemusíš vědět. Je to stejné u žen, které prošly potratem nebo přerušením těhotenství. Doktor mi řekl některé věci, které můžeme očekávat.“
Polkla jsem a kývla jsem. „Od té doby se cítím jako obří mimino.“
Jake vypadal špatně. „Byla jsi těhotná?“
Kývla jsem. „Vložili mi dovnitř dítě na chovné farmě, když jsem myslela, že jdu na rutinní vyšetření. Ani jsem to nevěděla. Ani mi neřekli, že to udělali. Byly jsme tam pár týdnů a na rutinní vyšetření jsme chodily pořád.“ Nevím proč, ale ta věta mě nutila se stydět, jako kdybych to nějak zavinila.
Zamračil se a přitáhl si mě pevněji, přinutil mě sklonit hlavu a políbil mě na čelo. Byl jako Leo, nemusel o tom mluvit, jen to ze mě vyobjímal.
„Musíme odsud odejít, Em.“
Zavřela jsem oči, když jsem uslyšela Willův hlas. Zhluboka jsem se nadechla Jakea. „Já vím, ale vezmeme všechny, Saru a Meg.“
„Je to nebezpečné.“ Jeho tón byl ten, kterým se se mnou nechtěl hádat.
Podívala jsem se nahoru a zavrtěla jsem hlavou. „Děje se tu něco špatného, Wille. Ženy jsou vyděšené, nenechám tu Meg a Saru. Musíme přestat opouštět lidi. Pokud se sem nebudeme vracet, pak už nebudu vylézat tenhle zatracený kopec znovu.“
Uviděl můj výraz a kývl. „Dobře. Kam půjdeme?“
Polkla jsem a podívala se na Jakea. „Nové město. Pamatuješ si cestu?“
Jakeovi oči se rozšířily. Podíval se na Willa, který byl klidný a nedával Jakeovi žádné zřejmé nápovědy, jak má odpovědět, takže začal koktat. „Uhm… uh… j-j-jo.“
Posmrkla jsem si a otřela jsem si obličej. „Nikdo z nás není nemocný. Měli bychom projít kolem bran jednoduše.“
Will se po chvíli zamračil. „Budou se určitě snažit unést tebe a Annu a Meg.
Zastavila jsem se a přemýšlela. „Oblíkneme Megs a Saru jako kluky, bude to těžká práce, ale oni nekontrolují pohlaví, že ne?“
Vzdychl si. „Já nevím. Stejně potřebujeme pořádný plán.“
Zašklebila jsem se. "Je to dlouhá cesta, můžeme plánovat cestou.“
Vypadal, že mě chce uškrtit. „Kde jsme tohle slyšeli naposledy?“
Zašklebila jsem se. „No, to je to, co se bude dít. Dnes se vyspíme a zítra ráno odejdeme.“
Přikývl. „Řeknu těm divochům, že tě odsud odvedu. Odcházíme s rozedněním.“
To mě udeřilo. „Jednáš, jako kdybys nebyl na mé straně!“
Olízl si rty. „Potřebuju odpovědi. Lepší pro ně, že si myslí, že jsem s nimi.“ Otočil se a odešel. Nelíbilo se mi to.
Jake mě objal silněji. „Musíme se odsud dostat, Em. Měli bychom odejít dnes večer.“
Odtáhla jsem se, podívala jsem se nahoru do jeho krásných modrých očí. „Ty mu nevěříš, že ne?“
Těžce polkl a zakroutil hlavou tam a zpět. „Není to ten stejný kluk, jakým býval. Něco mu udělali, někdy v době ho zlomili. Zbláznil se z Marshalla a ohledně tebe je divný. Postavil tohle místa s Marshallem.“
Tohle se mi také nelíbilo. „Kruci,“ zamumlala jsem. „Nevím, co dělat.“
Podíval se dolů na Lea. „Will bude v pohodě, když ho tu necháme. Musíme se odsud sakra dostat nepozorovaně. Ty a dívky musíte odejít hned. Můžu se vrátit zpět pro Willa, když se někde bezpečně usadíme.“
Měl pravdu. Nesnášela jsem to, ale měl. Nervozita se mi vrátila, když jsem vystoupila z jeho sevření a podívala se na Lea. „Zůstaň tady a hlídej cestu. Nenech je přijít dolů k vodě a překvapit nás.“
Jake kývl, neuvědomil si, že mluvím s vlkem. Leo se postavil a došel na cestu, kam jsem ukazovala. Jake ho následoval, nutilo mě to se smát přes milion myšlenek, které mi vířily v hlavě.
Nemohla jsem si pomoct, ale viděla jsem podobnost s babiččinými romány. Špatní sexy chlapi byli vždycky opravdu špatní a dívce vždycky nějak chyběli. Nesnášela jsem, že jsem ho políbila a mé srdce zuřivě bilo. Chtěla jsem nenávidět. Uvědomila jsem si, že mluvím sama k sobě, když jsem cestou potkala Mary. Zahihňala se. „Jsi v pohodě?“
Zamračila jsem se. „Ne. Musíš mi říct, o jakém zlu mluvili.“
Podívala se zpět a zavrtěla hlavou. „Chystala jsem se během pár dnů odejít s Megs a Sarou a mým chlapcem. Nechystala jsem se tu zůstat, v žádném případě. Ve městě by bylo bezpečněji.“
Zamračila jsem se. „Pojď s námi.“ Nevěřila jsem jí dost, abych jí řekla detaily.
Kývla. „Kdy?“
Zavrtěla jsem hlavou. „Promluv si s Willem. Pracuje na detailech.“
Zkoušela jsem ji a uviděla jsem, se kterým týmem jde ze záblesku v jejích očích. „Nemůžeš mu věřit. Stále vede tento tábor a tyto lidi, kteří tě nenávidí. Tohle není ten druh světa, nemůžeš lidem věřit. Vím, že si myslíš, že se tě chystá zachránit, ale ty jsi jen jedna dívka a tady je to lehký život. Nevymění jednoduchý život za cestování a bytí na útěku s tebou. Není to typ muže pro jednu ženu.“
„Pak buď připravená, dám ti signál, až budeme utíkat.“
Usmála se. „Dobře. Kdo jde?“
Zavrtěla jsem hlavou, stále jsem sledovala její výraz. „Nevím. My dívky.“
Vypadala spokojeně. Byla jsem vyděšená, že ani ona není skutečná. Mé břicho křičelo, ať od ní utíkám. Kývla jsem k nádrži s vodou. „Odvedu je do stanu od postele, uvidíme se při odchodu zítra ráno před rozedněním.“
Zamračila se. „To je brzo takhle v létě.“
Jednou jsem přikývla. „Jo, takový je tedy plán.“ Otočila jsem se a pospíchala jsem k vodě. Odcházíme teď. Nevěděla jsem, co se děje, ale magie v mém břiše mi říkala, že musíme odejít hned.
Meg mě uviděla první. „Dostaň je ven,“ řekla jsem. Slyšela paniku a zamávala na Annu a Saru. Připlavaly. Anna uviděla můj výraz a chytila Saru za ruku. Táhla ji ke kraji vody a vytáhla ji ven na plochý kámen.
„Odcházíme, hned.“
Podívaly se na mě. Nemusela jsem to vysvětlovat.
Anna si natáhla oblečení, když jsem zvedala Sarě tričko. Meg už byla oblečená a na cestě. Běžely jsme do kopce, kde jsme viděly Lea a Jakea. Jake ho mazlil a choval se nenuceně.
Neslyšela jsem nic jiného. Žádní ptáci, žádné zvuky, žádní lidé. Připlížila jsem se k Jakeovi a zašeptala jsem. „Co se děje?“
Vyskočil, vypadal šokovaný. „Ty vole.“
Zamračila jsem se. On zavrtěl hlavou. „Nikdo nepřišel.“
Podívala jsem se přes něj, v táboře bylo ticho. Ukázala jsem nalevo. „Půjdeme tudy, poběžíme po opačné straně kopce.“
Vypadal ohromeně. „Odcházíme hned?“
Kývla jsem.
„A co Mary? Říkala, že přijde zítra.“
Chtěla jsem ho praštit po hlavě. „Ne. My odcházíme teď. Už máme dost lidé, za které jsme zodpovědní.“ Ohlédla jsem se. „Anno, dostaň Saru dolů po levé straně kopce. Meg, běž ukrást nějaké jídlo, nože a vodu. Máme pušku a luk. Já dostanu Jakea dolů po téhle straně, je příliš velký, než aby šel s vámi. Potkáme se pod druhým kopcem.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem vyráběla šípy tady na cestě dolů.
Anna chytila Saru za ruku a byly pryč, než jsem se vůbec otočila na Meg. Zašklebila se a zmizela za stany a stromy. Chytila jsem Jakea za ruku a táhla ho. Dělal hluk a ploužil se. Chytila jsem luk a zdržovala jsem dech, abych nemyslela na to, že ho chci praštit. Leo se plížil vpředu. Chlapi ještě nebyli zpět na stromech. Pokud si pospíšíme, ani si nevšimnou, že odcházíme. Pořád jsme byli hladoví a prochladlí a mokří, dokonce i v horkém létě v lese bylo chladno a vlhko.
„Nechápu, proč šel celou tu cestu s tebou a Annou pro mě, když se mě tady chystal zradit,“ zamumlala jsem a dál jsem táhla jeho obří zadek dolů z kopce.
„Nevím, jestli by tě zradil, ale nevěřím mu,“ funěl a křupal za mnou.
Ohlédla jsem se. „Vypadal sis dost jistý před chvílí.“
Pokrčil rameny a přelezl padlý kmen. „Chová se divně, Em. Co chceš, abych řekl? Není tím, čím býval. Jeho nálady jsou divné. Byl šílený, když tě hledal – šílený. A pak, když jsme tě našli, vypadal jako blázen, celý naštvaný a nasraný. Ubil Marshalla téměř k smrti. Křičel na Annu, když nás našla a tebe měla v lese. Třásl s ní tak tvrdě. Nevěřím mu. Byl tak zoufalý dostat se sem, teď nás tu nechtějí. Miluje tenhle tábor. Ztratil svou zatracenou hlavu. Můžeme se pro něj vrátit. Víme, kde je.“
Rozeběhla jsem se, když jsme došli na rovinu. Jake byl blízko mě, funěl, ale držel se. Zvládli jsme to pod obří kopec. Ukázala jsem na křoví. „Támhle.“
Běželi jsme ke křoví a skočili do něj. Leo ležel vedle mě, připravený v podřepu. Jake byl ohnutý, snažil se popadnout dech. Nebyl tu žádný pohyb, který bych mohla vidět v lese. Svah učinil nemožné nebýt vidět, nebyly tam žádné stromy, za které by se dalo schovat. Ukázala jsem napravo. „Jdu najít Annu a Saru.“
Uslyšela jsem prasknutí a ohlédla jsem se, abych je uviděla plížit se k nám. „Nemusíš,“ usmála se Anna.
Zasmála jsem se. Věděla jsem, že slyšela Jakea přicházet z kopce.
Schovali jsme se ve křoví a čekali jsme. Žaludek mě bolel. Vždycky bolel. Naše malá skupina se zdála obří a slabá ve srovnání se zbytkem světa.
„Kde je Will?“ Zašeptala Anna.
Podívala jsem se na ní a zavrtěla hlavou. „Myslím, že zůstává.“
Jake kývl. „Prohrál to, vole.“
Naštvaně otevřela pusu, ale uslyšeli jsme Meg. Obě jsme se podívali na kopec a viděli ji, jak se plahočí s malým pytlem a klukem. Vzdychla jsem. „CO je tohle?“
„To je její přítel,“ řekla Sara svým slabým hláskem. Cítila jsem, jak se mi stáhla tvář. „Kruci.“ Sarah se usmála. „Jmenuje se Ron. Je docela pěkný. Je mu šestnáct.“
Protočila jsem oči a podívala se na Lea. „Alespoň mu není třicet.“ Natáhla jsem ruku, „Zůstaň.“ Leo se posadil, ale jeho pohled neopustil Rona. Sledovala jsem kopec za nimi a vytáhla jsem šíp. „Anno, pokud budu muset vystřelit, víš, že máte utíkat. Tohle je to stejné údolí, kterým jsme přišli, když jste nás s Leem sledovali. Běžte k domu a schovejte se ve stromech, najdu vás. Jsme blízko chatě, takže se ujisti, že Jake nespadne do díry.“ Podívala jsem se na ní. Kývla a usmála se na Jakea. Protočil oči a povzdychnul se. „Bylo to jen jednou."
Vyplížila jsem se z křoví s napnutým šípem. Nikdo nescházel dolů z kopce kromě Meg, která se zašklebila, když mě uviděla. „Tohle je Ron, je mu šestnáct, pokud mu budeš chtít nakopat zadek, měla bys vědět, že patří k nějakému praštěnému náboženství, které nevěří na sex před manželstvím.“ Tohle přišlo od jediné z nás, která věřila v Boha, bylo divné od ní slyšet, že nějaké náboženství je praštěné.
Ušklíbla jsem se. „Jdi za to křoví a buď zticha.“ Ron, chlapec s vlnitými tmavě blond vlasy a roztomilým obličejem se na mě usmál svými křivými zuby. Jemně zamával. Zamračila jsem se a sledovala jsem kopec. Nic se nehýbalo, ale to nic neznamenalo. Vypořádávali jsme se s Willem. Je záludný a zlý. Držela jsem napnutý šíp, věděla jsem, že jsem ho nemohla střelit. Nutil mé srdce do šíleného tempa a mé vnitřnosti bolely, ale nemohla jsem ho zastřelit.
Něco jsem uviděla, můj zvířecí pohled to zaznamenal. Ohlédla jsem se. „Utíkejte. Chata je nahoře na kopci na vzdálenější straně. Anno, ty znáš cestu…“ Už běželi, než jsem měla šanci dokončit větu. Jsme blízko straně kopce, kde je ta díra. Lovila jsem na druhé straně hory než je údolí, kde jsme. Byl to skutečně zázrak, že jsem nikdy nezakopla o ten tábor. Je to jen o kopec dál než moje chata.
Leo se krčil a plazil vedle mě.
Znovu jsme zaměřila svůj pohled. Po chvíli jsem uviděla blonďatou hlavu malého chlapce a zářivě hnědé vlasy Mary. Zasténala jsem a podívala se na Lea. Zatvářil se a já jsem kývla. „Já vím.“ Will šel s nimi. Oni tři byli to jediné, co jsem viděla. Uvolnila jsem luk a cítila jsem, že začnu být hysterická. Promnula jsem si oči a počkala si.
„VLČKU!“ Zakřičel přes údolí, když byli natolik blízko, aby nás uviděli. Leo se přikrčil k zemi.
„KAM ŠEL VLČEK?“ Znovu zakřičel. Přikrčila jsem se k Leovi a houpala se tam a zpátky na patách. Přešli les k místu, kde jsem lapala po dechu a vymýšlela, jak se zbavit toho malého spratka. Leo si olízl tlamu a já jsem zavrtěla hlavou. „Ne, jen nezacházet do extrému, zatím.“ Leo zívnul a podíval se na mě z boku.
„VLČKU!“ Zakřičel a plácal rukama. Náhle jsem se postavila. Plácal kolem své pusy, když uviděl můj výraz. Mé rty škubaly, bojovala jsem s úšklebkem a zlomyslností, která tak strašně chtěla ven.
Začal plakat, když uviděl můj výraz. Natáhla jsem se a chytila jsem ho za jeho baculaté tváře, „DOST!“ Zakřičela jsem. Odtáhla jsem ruku. „Chceš, aby tě vlček pokousal? Chceš, aby nás infikovaní všechny zabili? Přestaň mluvit.“
Mary vypadala zděšeně. „Co máš za problém?“
Ukázala jsem kolem sebe. „Musela jsem zabít tuny infikovaných v těchto kopcích, a to nezmiňuji armádu. Můj problém je, že pokud na nás upozorní, poběžím tak rychle, jak to půjde. Zachráním svůj vlastní zadek. Taková jsem.“
Její tvář zbledla. Rozhlédla se kolem. „Shhh Andy, máma potřebuje, abys byl potichu, chlapče. Zlí lidé jsou v lese.“
Šklebil se, ale uviděl můj výraz a přestal. Will nemluvil. Jeho ruce byly založené na jeho široké hrudi. Jeho nasraný výraz mi říkal, že se budeme bavit později a že jeho prsty zase zanechají modřiny. Přimhouřila jsem oči, když jsem se na něj podívala, „Na cokoliv myslíš, přestaň. Zabiju tě.“
Rty se mu stočily do křivého úsměvu. „Na nic jsem nemyslel.“
Cítila jsem nenávist, která vzrůstala jeho směrem. „Pokaždé, když jsi měl tenhle výraz, skončila jsem s modřinami. Zabiju tě první.“
Zatnul čelist. „Utekla jsi ode mě a nechala mě.“ Nadechl se a uklidňoval se.
Mary položila dlaň na jeho paži. „Jen pokračujme. Pokud jsou tyhle lesy nebezpečné, musíme jít.“
Will chytil blonďatého démona a prošel kolem mě. Podívala jsem se na Mary a ucítila to všechno znovu. Jsem u dveří své chaty a chystám se odemknout a pomoct Anně, ale můj žaludek mi říká, že toho budu litovat.
Podívala jsem se nahoru na kopce, ale nic se nehýbalo. „Myslela jsem, že jsi mu nevěřila?“
„Nevěřím,“ odpověděla suše.
„Nesledovali vás?“
Zavrtěla hlavou. „Jen chtěli, abyste všichni odešli. Will jim jen objasnil fakt, že Marshall už se neobjeví. Proč jsi mi neřekla, že je v komatu – díky Willovi? To vylepšuje to, co k němu cítím."
Couvla jsem a držela svůj luk připravený. „Ne pro mě.“

Otočila jsem se a přešla údolí za Willem. Blonďatý démon nevydal ani hlásku celou cestou do kopce.

14 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a moc se těším na další kapču :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad.Lenka :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad další kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za pokračování, nemůžu se dočkat další kapitoly...:)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  8. Diky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělé, díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad! :-)
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za super překlad.

    OdpovědětVymazat