pondělí 31. března 2014

6. kapitola

Odstřelovač na stromě  je pravděpodobně ta nejlepší věc, jakou jsem kdy viděla. Vzdychla bych a usmála bych se, ale přežívám na rauši z toho, že jsou mí přátelé se mnou.
Will mě chytil do náruče a rozešel se rychleji. „Beru ji do stanu zdravotníků.“
Bojovala jsem. „Wille, já můžu chodit.“ Starali se o mě dny.
Zavrtěl hlavou a zatnul zuby. „Ne.“ Dokonce promluvil skrz zuby.
Protočila jsem oči a podívala se, kam jdeme. Stany jsem uviděla, když jsme došli na hřeben kopce. Ruch tábora a kouř z ohňů byly první věci, kterých jsem si všimla. Leovu naježenou srst jako druhou. Vypadal naštvaně, jako kdyby věděl, že jsme byli zrazeni.

Will šel svými obřími kroky, doku jsme nebyli na vzdálenější straně tábora. Lidé ho viděli a zvedali své obočí. Téměř se usmáli a pak přestali. Museli vidět výraz v jeho očích. Byl to ten stejný, který držel mou pusu zavřenou. Není tu žádná možnost, jak se s ním hádat, je to osel.
Jeho prsty téměř rozdírali mou kůži, když zahnul za stany a já uviděla doktora, který mě vyléčil minule. Will šel přímo k němu a zamračil se. „Potřebuju, aby byla okamžitě prohlídnuta.“
Doktor vzhlédl, jako kdyby chtěl něco říct, ale pak změnil názor. Podíval se na mě a usmál se. „Hej, to jsi ty.“
Kývla jsem.
Podíval se přese mě a ukázal na stejný stan jako minule. „Tudy.“
Will mě nesl dovnitř. Položil mě na lůžko a ustoupil. Leo ho následoval a posadil se vedle mě. Podívala jsem se na ně a zavrtěla jsem hlavou. Chudák doktor nevěděl, jak špatné to bude, pokud tohle nepřežiju.
Jemně se usmál. „Chceš mi říct, co je špatně?“
Polkla jsem a podívala se na Willa. Doktor přečetl můj pohled a otočil se k němu. „Můžeš počkat venku.“
Will zavrtěl hlavou. „Ne.“
Cítila jsem, jak se hněv kroutil kolem mých vnitřností a všechno stahoval. Podívala jsem se na doktora a zamračila se. „Jak víš, bylo uvnitř mě dítě, už není a já stále krvácím. Počůrávala jsem si kalhoty; měla jsem něco tady… hadičku. Vytáhla jsem ji ven a počůrala se všude.“
Nemohla jsem se podívat na Willa. Chtěla jsem, aby měl ten hloupý arogantní výraz na své tváři, ale byla jsem vyděšená, že tam bude nějaký jiný. Něco, s čím jsem se nemohla vyrovnat.
„Jak jsi zjistila, že jsem věděl o tom dítěti?“ Zeptal se doktor.
„Vincent Fitzgerald mi to řekl.“ Zvedla jsem hlavu a náhodou spatřila Willův znepokojený výraz. Byl to ztuhlý vzteklý pohled, ale pak se lítost nebo něco podobného mihlo přes něj, jako když se počasí mění na obloze. Jeho pohled se setkal s mým. „Ty jsi byla těhotná?“
Otevřela jsem pusu. Olízla jsem si rty a zase ji zavřela. Kývla jsem a sklopila jsem znovu pohled. Styděla jsem se. Nevěděla jsem proč, ale věděla jsem, že ten pocit byl stud.
Přešel stan a odstrčil doktora z cesty. „Kdo? Jak?“ Chytil mé paže.
Odstrčila jsem ho. „Farma,“ zašeptala jsem.
Nepohnul se, díval se dopředu. Jeho modré oči byly chladné a zlé. Postavil se a odešel.
Byl nechutný.
Ret se mi třásl. Chtěla jsem věřit, že protože byl na farmě, neměl žádné právo mě soudit. Ale nevypadalo to tak. Cítila jsem se nechutně.
Doktor mě vzal za ruku. „Je to v pořádku. Jak proběhl ten potrat?“
Cítila jsem, jak příběh čekal na konci mého jazyka, a já nevěděla, jestli ho mám říct nebo ne. Vykopne mě z města, pokud řeknu, kdo jsem?
Mrkla jsem, zadržela jsem dech a pak jsem to prostě řekla. „Nejsem normální, myslím.“
Jeho oči se rozšířily, když jsem převyprávěla příběh, který mi dal Vincent a události, kterých jsem si, pokud vím, nebyla vědoma. Nebyla jsem si vědoma toho, co věděl a neměl.
Jeho ruka se plížila k jeho rtům. Posadil se na dřevěnou ručně vyrobenou stoličku a chytil se.
„Věděl jsem, že jsi byla těhotná a o dětech z chovných farem a jak to je, protože jsi zachránila ty ženy, řekly mi o tom. Nikdy jsem nevěděl, že mutace byla implantována před výpadkem. Věděl jsem, že mutované děti jsou špatné, ale tohle… tohle je hrozné. Dospělé geneticky upravené děti.“ Zesinal. Jsem mutace. Myslím, že je to špatné.
Kývla jsem. „Byl to muž, který mě zplodil. Udělal to mé matce. Je jeden z vědců. Myslím.“
Kývl. „To je ta nejděsivější věc, jakou jsem kdy slyšel. Nikdy bych neřekl Marshallovi, že jsi těhotná, kdybych věděl, co s tou informací udělá. Jen jsem si nebyl jistý ohledně toho, že se tam vrátíš bojovat, pokud čekáš dítě.“ Jeho myšlenky byly přerušeny křikem. Krev z toho mrzla.
Vyskočila jsem, ale on mě přidržel dole. „Myslím, že bys měla zůstat tady.“ Chtěla jsem s ním bojovat, ale nemohla jsem. Lehla jsem si zpět na lůžko a cítila jsem vodu, kterou jsem vypila, jak mi šplouchá v břiše.
Křiky se zhoršily. Přikrčila jsem se. „Jsou to infikovaní. Dostali se do tábora. Nebo ti ostatní. Sledovali mě.“ Byli jsme sledováni. Nikdy jsem na to ani nepomyslela, byla jsem tak nemocná. Předpokládala jsem, že jsem s Willem v bezpečí. Měl špatný způsob, jak mě přimět cítit se bezpečně.
Nyní jsou tady. Dostali se dovnitř a všichni utečou nebo zemřou a mě budou vinit. Marshall měl pravdu, měla bych být držena mimo ostatní lidi.
Doktor se postavil a vyběhl ze stanu.
Byl bílý jako povlečení, na kterém jsem ležela, když se po pár minutách vrátil.
„Nejsou to infikovaní.“ Umyl mi ruky a píchl do ní jehlu. „Potřebuješ odpočívat.“
Odpadla jsem, i když stále byly věci, které jsem chtěla říct, jako že můžu být infikovaná, že můžu být imunní a že nejsem naštvaná, že to řekl Marhallovi.
Probudila jsem se v měkké posteli a zavrtala se do přikrývek. Bylo téměř tak dobré, jako být doma. Sahala jsem kolem postele po Leovi. Nenašla jsem jeho srst. Otevřela jsem oči a uviděla jsem malý stan, ne ten lékařský. Anna seděla na židli vedle mé postele a jedla stehno.
Usmála se se zbytky všude v zubech. „Ahoj!“
Zašklebila jsem se. „Ahoj.“ Můj hlas skřehotal. Nadzvedla jsem přikrývky a neviděla nic než bavlněné prádlo a široké triko. Žádnou krev, díky Bohu.
„Jak se cítíš?“ Znovu si pořádně ukousla, až mi zakručelo v břiše.
„Hladová.“ Sledovala jsem ji, jak jí. Natáhla se dolů vedle sebe a zvedla talíř. Podala mi ho. Vzala jsem si stehno a zakousla jsem se. Byla na tom omáčka; nic už nemělo omáčku. Vzdychla jsem, chutnalo to téměř jako kuřecí stehna od babičky.
Kývla. „Dobrý, co?“
Žvýkala jsem a posadila se. Ucítila jsem jídlo a zapomněla jsem na skutečnost, že je mé hrdlo úplně vyschlé. Uviděla můj výraz a podala mi hrnek. Posunula jsme kuře ke straně a napila jsem se tekutiny. Otřásla jsem se z toho, jak to bylo sladké.
Odtáhla jsem se a zašklebila jsem se. „To je džus?“
Usmála se a kývla. „Úžasný, co? Trina – s dalšími ženami, které stojí v kruhu a děsí muže – to udělala. Miluju to. Je to plné vitamínů. Udělané z nějakých bobulí, které vypěstovala. Potřebuješ to, věř mi. Téměř jsi umřela.“
Zamračila jsem se. „Co?“ Znovu jsem si usrkla džusu. Být připravená na sladký džus a ne na vodu, jako jsme všichni byli dřív, mě donutilo si to užít.
Ukousla si kuřete a mluvila s plnou pusou jako Meg. „Jo, téměř tě nepřivedli zpět. Ztratila si tuny krve. Doktor tě udržoval ve spánku týden. Přišel na to, že jsi hem-něco a že je to špatné.“
Dívala jsem se za ní. „Hemoragická.“ Četla jsem o tom. Je to špatné tam, kde nemůžete získat krev od jiných lidí. Znám svou krevní skupinu, ale ne všichni znají svou. Pravděpodobně ale nemám normální krev. Mám mutantskou krev. Musím zjistit, co znamená mutant.
Podívala jsem se na ní a zajímalo mě, kolik toho řekla svým bratrům. Určitě se mnou skončili.
Otřela si omáčku z tváře a vzala si džus z mé ruky. „Leo je s Jakem; víš, jací ti dva jsou. Ačkoliv stále nenávidí Willa.“
Zasmála jsem se.
Usmála se a znovu se napila. „Jsi v pohodě?“
Spolkla jsem kus kuřete ve své puse a kývla jsem. „Budu. Musím zastavit svého skutečného otce, ať to pro mě znamená cokoliv. Až ho zastavím, budu v pohodě.“
Usmála se. „Měla bys být radši opatrná, stala ses tou okázalou vránou, o které všichni říkají, že jsi.“
Podívala jsem se dolů a zavrtěla hlavou. „Tak to není.“
Kopla mě do nohy. „Já vím. Dělala jsem si srandu. Je dobré vědět, že celou tu dobu v izolaci jsi nezměkla.“
Nakrčila jsem nos. „Nemyslím si, že jsem změkla.“
Zašklebila se. „S Jakem měkneš.“
Úsměv mi přeběhl přes rty. Skousla jsem si spodní ret a snažila se zastavit jeho šíření.
„Člověče, tvoje bledá tvář dostala na vteřinu i trochu barvy,“ zasmála se, ale zdála se pořád nesvá.
Podívala jsem se na ní. „Jsi v pohodě?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, ale budu. Některé z těchto hrůz mě děsí, hodně. Být ztracená ve městě na mě bylo moc. Ale máme Willa, mě, Jakea, tebe a Lea. Potřebujeme jen ještě Saru a Meg a budu v pohodě. Potřebuju asi nějakou pauzu.“
Myslíme stejně. To mám ráda.
Její pohled propichoval okolí. Tentokrát jsem ji kopla já. Vyžadovalo to více úsilí, než na co jsem byla připravena. „Co?“ Zeptala jsem se a vtáhla svou nohu zpátky do postele.
Vzdychla a přejela si zuby jazykem. „Will dostal Marshalla do něčeho, co doktor nazývá koma.“
Okamžitě jsem zavřela oči a vstřebávala to. „On … co?“
„Zmlátil ho téměř k smrti. Jediný důvod, proč je vůbec naživu, je Jake. Jake Willa odtáhla a zabránil mu ho zabít,“ zněla naštvaně.
Otevřela jsem oči, slezla jsem z postele a vyplížila se ze stanu v mém širokém triku a spodním prádle.
„Emmo, jsi vzhůru.“ Viděla jsem ženu, kterou jsem si stěží pamatovala. Prošla jsem kolem ní, prohlížela jsem si zem kvůli velkému výběžku.
Ten špatný ho přelezl. „Em, co je špatně? Měla bys být v posteli.“
Prošla jsem kolem něj. „Kde je?“
Zasmál se. „Měla by ses uklidnit. Doktor říkal, že jsi hodně nemocná.“ Chytil mě za ruku.
Odtáhla jsem se. „Jakeu, kde je?“
Vzdychl si, ale nemusel nic říkat.
„Měla bys být v posteli,“ řekl hlas za mnou.
Otočila jsem se a téměř jsem ztratila rovnováhu. Měla bych si sednout, ale jsem příliš naštvaná.
Jeho pohled ztvrdl, když se na mě podíval. „Postel.“
Založila jsem si ruce. „Nemůžeš mi říkat, co mám dělat. Jsem v pohodě. Co jsi sakra udělal Marshallovi?“
Založil si své silné paže proti mně. „Udělal jsem, co jsem musel.“
Nevěděla jsem, co na tohle říct. „Potřebovala jsem od něj odpovědi.“
Pokrčil rameny. „Musel zaplatit za to, co ti udělal.“
Zamračila jsem se. „Zradil mě, protože si myslel… věci. Potřebuju vědět, jak se dozvěděl… věci.“ Cítila jsem, jak se mi horko vkrádalo do tváří.
Zavrtěl hlavou. „Musíš se vrátit zpět do postele.“ Udělal krok, ale okamžitě tu byl Leo. Postavil se mezi nás.
Chytila jsem jeho srst a držela se v klidu. „Nemůžeš mi říkat, co mám dělat. Nemusíš bránit mou čest. Mohla jsem sejmout Marshalla. Chtěla jsem odpovědi.“
Udělal další krok, ale Leo zavrčel. Will se zastavil a podíval se na mě.
Tvrdě jsem se zašklebila. „Co se chystáš udělat? Leo tě sežere, než uděláš další krok.“
Zavrčel na mě, přesně jako Leo zavrčel na něj. Poukázala jsem. „Tohle je bezvýchodná situace.“ Četla jsem o tom v jedné z babiččiných knížek. Byla tam princezna s drakem a bojovala se dvěma meči. Byla to drsňačka.
Zavrtěl hlavou. „Neskončili jsme v rozhovoru, ale ty potřebuješ do postele. Běž.“
Cítila jsem se, jako když vyhodím kuře a džus, tak jsem se otočila na Jakea. „Pomůžeš mi do postele?“ Řekla jsem tiše. Dav se shromažďoval.
Usmál se a mrkl na Willa. Leo vrčel a předstíral útok na Willa, který trochu uskočil.
Jake se zasmál. „Pojď Leo.“
Leo sledoval Willa ještě o vteřinu déle a pak šel za námi. Otíral se o Jakea a nutil mě se smát.
Jake mi pomohl zpět, ale nepustil mě. „Chováš se jako idiot. Musíš zůstat v posteli.“
Cítila jsem, že se mi nakrabatilo čelo. Neměla jsem ráda, když byl na mě naštvaný. Leo a on se na mě dívali stejným způsobem a obvykle to zahrnovalo nějaký stupeň pochyb nebo sarkasmu.
Anna byla stále na židli, žvýkala a pila.
Lehla jsem si zpět a zavrtala jsem se do přikrývek. „Musíme jít zkontrolovat Meg a Saru.“
„Možná za týden nebo tak,“ řekl Jake a založil si ruce. V jeho očích stále byla ta jiskra. Oddychla jsem si úlevou. Byla to věc, kterou jsem chtěla vidět nejvíc na světě, ta jiskra. Přísahám, že je potravou pro mé srdce. Nutí mě věřit, že věci zase budou dobré, možná. Zachránilo mě to, když jsem si byla jistá, že nemám srdce. Nikdy předtím jsem neměla důvod doufat, ani předtím, než jsme zničili celý svět.
Leo zakňučel a přitiskl se ke mně svým studeným čumákem. „Jsi v pořádku, chlapče?“ Zeptala jsem se a sledovala jeho oči. Pořád se zdálo, že jsou plné ohně a života. Zapředl, když jsem mu prsty projela srst, to mě nutilo se smát. Zdálo se, že je řidší, než když nás unesli. Neumím si představit, jaké to pro něj muselo být.
„Zkontrolovali jste ho kvůli ranám?“
Anna polkla kuře a kývla. „Jo. Doktor se na něj podíval. Nelíbilo se mu to, ale Jake udělal tu věc, kdy vypadá vysoký a založí si ruce jako Will. Doktor ho prostě prohlídl a řekl, že vypadá dobře.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Ty jíš jako Meg. Co se s tebou děje?“
Zasmála se. „Hladověla jsem týdny.“
Protočila jsem oči a podívala se na Jakea. „Jak jste jí, kluci, mohli ztratit?“
Jeho tváře zrudly a já si uvědomila, že to byl on. Projel si rukou vlasy a usmál se. „Bylo to nedorozumění. Myslel jsem, že se Will vrací, aby ji zkontroloval, ale předpokládám, že jsem to měl být já.“
Zavrtěla jsem hlavou a natáhla ruku pro džus. Podala mi ho. „Prohlídli mě kvůli infekci? Prohlídli tebe?“ zeptala jsem se Anny a držela pohled mimo Jakea.
Pomalu kývla. „Ptala ses na to tolikrát. Opravdu jsi imunní. Přestaň se mě ptát na tu zatracenou infekci. Jsem v pohodě. Žádná infekce v tomhle těle.“
Polkla jsem a zavrtěla jsem hlavou. „Jo… dobře… nikdy nevíš, kdy se to může stát komukoliv z nás.“
Vybírala si zuby a donutila mě se zamračit. „Přestaň.“
Kopla mě. „Huš. Žila jsem mezi nemrtvými a předstírala jsem, že jsem zdravotní sestra a zabíjela jsem hnusy. Můžu mít chvíle, kdy se chovám jako divoch.“
Jake do ní strčil. „Jo chvíle. Klidně si to opakuj.“
Zamračila se na něj.
„Kde je ten zlatý Jake pes?“ zeptala jsem se a rozhlížela se.
Jake vypadal zmateně a ona se téměř dusila, jak se smála. Párkrát se praštila do hrudi a zasténala.  „Našel kruh těch starších žen a skamarádil se s nimi. Zbavil se nás.“
Protočila jsem oči. „To zní jako pravda.“
Podívala jsem se na obří bestii vedle sebe a zazubila jsem se. „Ty zůstáváš, že jo, chlapče? Nezbavíš se nás kvůli starším ženám jako pes Jake.“
Jake se zamračil. „Jaký Jake pes? Co to vůbec znamená?“
Anna se zahuhňala. „Je to pravda. Byl nemotorný a šťastný jako ty. Zatracený pes.“
Leo zapředl, když jsem mu prsty projížděla srst. Uspávalo mě to. Přesunula jsem se k jednolůžku. Vyhodnocoval situaci a pak opatrně vylezl nahoru, nevěřil posteli na zemi. Snažil se zatočit a uvelebit, ale místo toho to skončilo tak, že se na mě s úkosem díval. Všichni jsme se smáli. Lehl si mi na nohy a zabral tak celou spodní část postele, ale svůj zadek mi nechal.
Z úsměvu mě skoro bolela podrážděná a vyčerpaná tvář.
Jake se stále smál. „Hádám, že už víš, co k tobě poslední dobou cítí.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Neviním ho. Byla bych tak naštvaná, kdyby mě nechal postřelit a zavřít do klece.“
Anna se usmála. „Myslím, že je naštvaný, protože chce lovit. Šel se mnou, ale zdálo se to divné. Víš, jaký je s tebou; se mnou a s Jakem nedělá to samé.“
„Jakey, potřebujeme tu pomoct se zvedáním nějakých barelů,“ Will zvedl stanovou plachtu. Přikrčila jsem se, když jsem uslyšela jméno Jakey. Nesnášela jsem to zatracené jméno.
Nepodívali jsme se na sebe, ale Leo zvedl hlavu, kdyby to mělo co dělat s ním.
Jake s ním odešel. „Za chvíli budu zpět.“
Podívala jsem se na Annu. „Co to je s tím Jakey?“
Protočila oči. „Tak mu říkala naše máma. Každé ráno to bylo „wakey wakey, Jakey the snakey“ (vstávej vstávej, hádě Jakey) a Will byl tak nadšený, když bylo na něm to říkat. Jake byl vždycky spáč. I když byl chlapec, byl líný jako peklo.“ Pokrčila rameny. „Will mu takhle vždycky říkal. Byl hodně malý, když se Jake narodil. Byli starší a problémoví, když jsem se narodila. Byla jsem princezna Anna.“
Odfrknutí mi uniklo, než jsem se jí přestala smát.
Zle se na mě podívala. „Mívala jsem ráda pěkné věci. Byla jsem tak malá a všechny ty disneyovské princezny a seriály byly mé oblíbené.“
Kývla jsem. „Chápu.“ Nechápala jsem. Nedokázala jsem ji tak vidět.
Podala Leovi kost ze stehna, kterou okousala téměř dočista, a vzala si ode mě hrnek s džusem. Leo opatrně okusoval maso. Natáhla jsem po kosti, ale on zavrčel.
„LEO!“ Vyštěkla jsem. Přikrčil se. Zdvihla jsem mu hlavu a otočila jeho tvář. Uviděl můj naštvaný pohled a studem sklopil hlavu. Podívala jsem se na Annu. „Vařené kosti jsou pro něj špatné. Mohl by se zranit.“
Zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem ho na tebe neslyšela vrčet.“
Zvedla jsem ho a vytáhla kost z jeho zahanbené tváře. Podala jsem jí to zpět. „Rychle s tím odejdi.“ Řekla jsem klidně. „Přines mi syrovou.“ Pomalu se zvedla a opouštěla stan. Jemně jsem ho zvedla, „Co ti to udělali, broučku?“
Otočil se a podíval se na mě. Jeho jemný výraz byl zpět, ale pořád vypadal legračně, mimo možná. Vrátila se a hodila to na podlahu stanu. Podíval se na mě. Kývla jsem jednou. Pokorně to zvedl a zalezl si pod mou postel. Cítila jsem ho pod sebou jako Princezna na hrášku, ale s vlkem.
„Zdá se divný.“ Sedla si a založila si nohy.
„Možná se o mě bojí, možná je naštvaný z Marshallovy přítomnosti tady nebo je možná mírně traumatizovaný z toho zajetí. Může to být cokoliv,“ zamumlala jsem a snažila jsem se nevnímat křupání pode mnou.
„Chceš, abych zase zůstala?“ Zeptala se.
Kývla jsem.
Uvelebila se v křesle a zavřela oči.
Zavřela jsem své a cítila se bezpečně s ní tady. „Potřebuju nový luk,“ řekla jsem, když se mé tělo začalo uvolňovat.
„Mám tvůj starý. Našla jsem ho v suterénu, když budova nevybuchla.“
Otevřela jsem jedno oko. Usmála se na mě. „Věděla jsem, že tě znovu uvidím, tak jsem ho zachránila.“
Usmála jsem se zpět. „Děkuju.“
Pokrčila rameny. „Jsi má sestra, Em. I když sis nikdy nevybrala, kterého bratra máš radši, ačkoliv se mi zdá, že Leo vybral za tebe.“
Zahuhňala jsem se. „Jo, určitě má rád Jakea.“
Usmála se. „Ne tak, jako má rád mě.“
„Ne. Kromě mě tě Leo miluje nejvíc,“ znovu jsem zavřela oko a odplula do klidného spánku. Žádné špatné sny, špína nebo infekce – jen Leo, les a Anna.

13 komentářů:

  1. Díky za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. diky za preklad, krasna kapitola, tesim sa na pokracovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další skvělou kapitolu, nádherná, taková poklidná, těším se na pokračování...:)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad další kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mockrát za překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Super dakujem za ďalší preklad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Nádhera,ďakujem za preklad.:-) Lenka

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj.Podivejte se na tento blog. Moc lidi ho jeste nezna a prekladaj se tam dobry knihy takze se podivejte http://fantasybookshelf.blog.cz/ :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat