pondělí 12. srpna 2013

24. kapitola

Anna šla dolů ulicí a držela Muriel za ruku. Společně vypadaly jako ztracené sestry.
„Takže, jak je to s tebou a Willem?“
Podívala jsem se na svého odstřelovacího partnera a zamračila se. „Nic. Nic se neděje. Jsme přátelé. Proč?“ Mitch a já jsme spolu moc nemluvili. Je to silný tichý typ.
„Jake něco říkal. Říkal, že tě kvůli němu ztratil.“
„Vážně?“ Otočila jsem se a podívala na něj. „Vy chlapi jste jako staré drbny.“
Mitch, který je o rok starší než já a je Jakeovým nejlepším přítelem, se zasmál. Díval se přes dalekohled v jeho zbrani.
„Měli jsme nějakou akci.“

Natáhla jsem šíp a připravila se. „Koho by sis vybral?“
„Jakea. Will je blbec.“
Dodávka zatočila. Je to velký bílý nákladní vůz. Will jim říkal stěhovací vozy. Mělo to na stranách symbol, který jsem ještě neviděla. Můj luk je připravený. Šíp napnutý.
„Je to blbec.“
„Jo. Připravená?“
„Jo.“
První chlap vylezl stejně jako v posledních třech dodávkách, které jsme podvedly, okamžitě došlo k zastrašování. Jeden chlap praštil Muriel o kamion. Můj šíp projel jeho krkem. Spadl na zem.
Jake a Willa a další chlapi vylezli z lesa. Můj druhý šíp zasáhl muže, který držel Annu. Anna vytáhla můj šíp z jeho srdce a otřela ho o jeho triko. Vytáhla další šíp z krku druhého muže. Otřela ho o jeho kalhoty. Usmála jsem se. Je nechutná.
Jake a Will odtáhli mrtvé do příkopu. Mitch použil loveckou pušku. Dostal tři za tu dobu, co já dva. Will otevřel zadní dveře dodávky a střelil muže, který vyskočil ven. Viděla jsem všechny šplhat dovnitř. Leo a já jsme běželi dolů z kopce následujíce Mitche do zadní části dodávky. Zavřela jsem dveře a připravila se. Leo zíral do tmy.
Dívky plakaly vzadu.
„Jen dva šípy, EM? Mitch tě tentokrát přestřílel.“ Provokovala mě Anna ve tmě. Dívky vzadu s námi plakali hlasitěji.
Muriel jemně promluvila. „Osvobodíme vás. Jen musíme dojet na místo, kde vás pustíme. Tohle je špatná lokalita.“
„Vy nejste oni?“ řekla jedna ze zadržených.
Jake se zasmál. „My jsme jako jiní ostatní. Najdete všechny cestu domů, když vás vysadíme u Zelené hory?“
„Já ano.“
„Jo.“
„Děkuju moc.“
„Bůh vám žehnej.“
Vytáhla jsem baterku z batohu a posvítila si dozadu, abych viděla jejich tváře. Některé jsou mladé, ale některé jsou starší, víc než třicet pět. Tušila jsem, k čemu ty dámy jsou. Věděla jsem, že to nejsou chovné farmy.
„Kdo jste, lidi?“
Další baterka svítila okolo dodávky a zastavila se na mé tváři. Pokrčila jsem rameny. „Jen normální lidé.“ Leo zavrčel.
„O můj bože, ty jsi ta dívka s vlkem. Slyšela jsem o tobě. Vypálili mou vesnici, když tě hledali.“
Podruhé jsem se kolem rozhlédla, neuvědomila jsem si, že mluví se mnou. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. „Co?“
Baterka zamířila do stropu, takže jsme se všechny mohly alespoň trochu vidět. Malá žena s tmavými vlasy a tlustými rty kývla. „Jo. Přišli tě hledat. Řekli, že hledají informace o dívce, která cestuje s vlkem. Řekli, že ti máme říct, že tě hledají. Mají něco, co tě bude zajímat.“
Podívala jsem se na Willa a Jakea. Oba třásly hlavami. „Ne, Sarah a Meg jsou zpět v útočišti.“
Podívala jsem se na ni a zamračila se. „Mají něco, co chci?“
„Jo.“
„Přišli také do mé vesnice.“
Podívala jsem se na Willa. Vrtěl hlavou. „Nemožné. Snaží se tě dostat.“
Podívala jsem se na mladou dívku, která mluvila. „Co říkali?“
Pokrčila rameny. „Jen se ptali, jestli tě známe.“
Bylo mi špatně. „Takže vědí, kdo jsem?“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Nemohli tě popsat. Jen dívka s vlkem. Říkali, že jsi něco jako samozvaný ochránce. Působíš problémy lidem, jako jsme my.“
Zasmála jsem se. Znala jsem to slovo.
„Já a ochránce?“ Natáhla jsem ruce „Dobře, tohle ten druh potíží, které jim ráda způsobuji.“
Žena se usmála. „Jsi hrdinka, kterou potřebujeme. Všichni potřebujeme naději. Máš jméno?“
„Jo, Emma. Pokud uvidíš ty muže znovu, řekni jim všechno, co jsi viděla. Pravděpodobně ti zaplatí jídlem a nechají tě nepokoji.“
Všechny současně kroutily hlavami. Žena, která vypadala nejstarší, vzdorně promluvila. „Ne. Potřebujeme tě. Říkali, že se chystáte svrhnout vládu, kterou se usilovně snažili stvořit z popela. Řekla jsem jim, že oni to všechno spálili, takže ten popel tady je stejně jejich chyba. Donuť je zaplatit za všechno, co lidem udělali. Slyšela jsem, že přepravují černé a Asiaty a Jihoameričany a Indy zpět do jejich zemí. Chudáky lidi, kteří žijí v Americe déle než většina bílých, ale posílají je na otrockých lodích. Všechny země dělají to samé. Rozmnožují své lidi jako my. Černé v Africe. Indy v Indii. Asiaty v Asii. Je to bláznivé. Bílé zde a v Evropě. Slyšela jsem, že Kanada je stále volná. Nemají otrocké tábory a lodě.“
Kývla jsem. „Měli jsme černou sestru na farmě a potvrdila mi, že tam nerozmnožují černé. Jen bílé.“
„Slyšela jsem muže říkat, že mixování náboženství a ras byl hřích a bůh nás za to trestá.“
„To jsou kecy. Bůh neshodil bomby a nevytvořil tu nemoc. Vypálili svět a nyní žijí jako fénix, který vstal z popela.“
„Ty jsi ten fénix, Emmo. Musíš roztáhnout křídla a letět. Nenech je tě chytit.“
Všechny ženy, které mluvily, se mě snažily motivovat. Cítila jsem se zle. Způsobila jsem smrt a zhoubu. Mé činy měly následky. Ne pro mě, ale pro nevinné, kteří mě nikdy neviděli. Nevinní trpěli, protože jsem se postavila proti chovným farmám.
„Tohle je bláznivé.“ Joe vypadal ohromeně.
Jake vypadal vyděšeně a zašeptal mi. „To je děsivé.“ Naklonila jsem se a zašeptala zpět. „Já vím, že jo.“
Vůz jemně zastavil. Zadní dveře se otevřely.
Mona se usmála. „Dobře, jsme u Zelené hory.“
Ženy v zadní části se postavily a protáhly se.
Každá z nich mi stiskla ruku nebo mě objala, když vylézaly z dodávky.
„Jste si jisté, že budete v pořádku?“ Zeptala jsem se mezi objetími. Cítila jsem se ztracená mezi tolika myšlenkami.
Přikývly.
„Všechny jsme byly uneseny kousek odsud.“
„Hodně štěstí, Emmo, a ať je Bůh s tebou. Ty jsi fénix. Nikdy na to nezapomeň.“
Nemohla jsem se usmát. Ne, aniž bych ztratila svou kontrolu. Chtěla jsem je setřást a říct jim, aby přestaly mluvit o takové zradě, nebo si pro ně ostatní přijdou. Místo toho jsem se podívala na jasný den nad nimi a zamumlala jsem. „Zůstaňte v bezpečí.“
Mona zavřela dveře a slyšela jsem ji smát se, když jsme seděli ve tmě. Will seděl vedle mě. Tiše mě políbil na tvář a zašeptal. „Jsi v pořádku?“
Zavrtěla jsem hlavou a odtáhla se od něj. Cítila jsem se připravená víc než jindy někoho zabít.
Chvíli jsme jeli ve tmě, ale pak jsme cítili, že vůz zatáčel doleva a zpomalil. Slyšela jsme mluvení a pak se vůz znovu rozjel. Měla jsem svůj luk připravený. Postavila jsem se v nákladním prostoru a přitiskla zády ke kovu. Když zastavíme a dveře se otevřou, budu připravena.
Když mě zasáhl první kousek světla, nechala jsem vyletět šíp. Už jsem natáhla další a zasáhla druhého strážného, ve chvíli kdy lámali krky a sekali noži. Mona zasouvala dodávkou a zaparkovala na mrtvých strážích. Jejich zbraně byly vhozeny dozadu do dodávky a Will a Jake si každý jednu vzali.
Můj luk zůstal v dodávce, ale kapsy mých kalhot byly plné nožů a skenovacích karet. Také jsem měla zbraň s tlumičem.
Když jsme vešli do zařízení, nechala jsem Willa zlomit vaz první sestře. Snažila jsem se ho nesledovat při zabíjení. Bylo složitější ho pak sledovat při zpívání u ohně s představami, jak láme krky a bodá lidi. Mitch a Muriel byli jako doktor a sestra. Každý si vzal nějaké křídlo a vedl své lidi do bazénu. Vzala jsem si dívky kolem Annina věku, které jsou zdravé a zatím nemají děti.
Musím vyhodit budovu do povětří.
Všechny budovy jsou stejné. Byly udělány jako vykrajované sušenky. Každý pokoj a zahrada vypadaly stejně.
Ani jsem si nevzala výtah. Vzala jsem to po schodech a zničila výtah, když jsem byla v suterénu.
Proplížila jsem se dolů po schodech a otevřela dveře. Leo zavrčel. Nesnášel kotelny na těchto místech. Zatnula jsem prsty do jeho srsti.
Jdeme k tomu místu stejně opatrně jako poprvé.
Rozhlédla jsem se. Něco bylo špatně. Bolel mě žaludek. Zastavila jsem se a rozhlédla se. Leo skočil ve stejné chvíli, kdy zazněl výstřel. Spadl na zem uprostřed skoku a zakňučel. Zakřičela jsem tak nahlas, jak jsem mohla, a přiskočila k němu. Střílela jsem po mužích, kteří stáli za výtahem. Dva jsem dostala. Lehla jsem si na Lea a vše bylo dost mlhavé. Unikala pára a kohouty dělaly své zvuky. Zatnula jsem prsty do jeho srsti. Ucítila jsem šipku. Nebyl postřelený. Byl otrávený. Jeho dech se zpomaloval. Vzlykla jsem, ale moje hlava se mi zdála těžká. Snažila jsem se zvednout zbraň, ale nemohla jsem. Podařila se mi ji jednou zvednout a párkrát trefit trubky. Voda a pára unikaly všude. Trefila jsem kotel v rohu. Podívala jsem se na svou ruku a viděla jsem z ní trčet šipku. Ztěžkly mi oči.
Silně jsem se chytla jeho srsti a cítila, že můj dech se zklidňoval jako ten jeho. Temnota mě rychle přepadla. Snažila jsem se s tím bojovat, ale nešlo to. Poslední obličej, který jsem viděla, donutil můj žaludek pevně se stáhnout.

Marshall.

11 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. diky za preklad :D skvela kniha, prosím môžete mi poslať 2 diel? prosim nikiluuthanh@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  3. díky za překlad :) už se nemůžu dočkat další ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za skvělý překlad....Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. V.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za překlad. Bylo to skvělý. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc, hezká kniha, i když jsem si Emm moc neoblíbila;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za vše a doufám, že druhý díl bude brzy...;)

    OdpovědětVymazat