středa 12. června 2013

9. kapitola

Slunce přicházející oknem mě oslepilo, když jsem se dezorientovaná vzbudila. Otřásla jsem se z chladného vánku, který přicházel z chodby. Uvědomila jsem si, že stále ležím na Jakeovi. Usmívala jsem se při pomyšlení na včerejší noc, ale přestala jsem, když jsem si všimla, že jeho triko je nasáklé studeným potem. Jeho kůže byla vlhká a studená.
Slzy mi stékaly dolů po tvářích, „Ne. Ne.“ Strčila jsem do něj. Jeho svaly se stáhly při mém strčení, ale nepohnul se.
„Emmo, co se děje?“ Anna přiběhla do místnosti.

Jake prskal a chrápal. Převalil se na pohovce a skopnul mě dolů na podlahu. Začala jsem se smát. „Je naživu. Myslím… Je studený. Ó můj bože, je naživu. Jeho horečka je pryč. Bude žít.“ Vyskočila jsem a vzala další lahvičku s lékem.
Anna k němu spěchala a dotkla se jeho tváře. „A kurva, byla jsem vyděšená. Byla jsem si jistá, že je to beznadějné.“ Objala mě, když jsem se vrátila. Voněla jako Leo, hloupě jsem se uculovala. Vyměnily jsme si na noc spací partnery.
Objala jsem ji zpět, ale uvědomovala jsem si rozdíl mezi naši postoji. Ona byla uvolněná, tiskla mě, zatímco já jsem byla strnulá.
Dali jsme mu další dávku a sundali obvazy z jeho nohy. Červené linky ustupují, ale rána stále vypadá hrozně. Vím, že nejsem pryč z nebezpečné zóny, ale cítím se lépe, když vím, že jsme o jeden krok blíže.
Spal celý den a my s Annou jsme se bavili. Střídali jsme se v hlídání a v hraní si s Leem.  Viděla jsem, že jeho sympatie k ní rostou. Dokonce jsem věděla, že se cítím jinak. Jsem si bližší s Annou a s Jakeem.
„Em, co budeme mít k večeři?“
Pokrčila jsem rameny z okna stodoly, „Můžu jít zabít nějakého ptáka.“
Přikývla, „Dobře. Rozdělám oheň.“
Úplně jsme utěsnily dům a vařily ve sklepě. Je to hrozné a upocené s ohněm tam dole, ale dává to perfektní smysl. Žádná vůně neunikne do větru.
Sešplhala jsem dolů s lukem a toulcem a zamířila jsem do trávy. Vklouzla jsem do lesa, ale místo abych hledala strom, na kterých bych vylezla, zamrzla jsem. Cítila jsem je předtím, než jsem je mohla vidět nebo slyšet. Sklouzla jsem podél stromu a čekala jsem, dokud jsem nepřišla na to, odkud zápach přichází.
„To bylo neslušné, že jsi odešla bez doprovodu, který jsme ti nabízeli.“
Otočila jsem se za hlasem, ale něco mě udeřilo do čela a všechno zčernalo.

                                                                                            ***

„Vstávej.“
Bolest mě pohltila, když jsem otevřela jedno oko. Viděla jsem mříže přímo před mou tváří. Jak dlouho jsem byla mimo?
„Prosím, vstávej.“
V tlumeném světle ohně jsem viděla malou dívku, která do mě šťouchala klacíkem. Trochu mi z toho krvácela paže, ale to nebylo to místo, odkud pocházela bolest.  Zavřela jsem oči a pak je znovu otevřela. Je tma. Plameny olizovaly tmavé kovové mříže mé klece. Otočila jsem s k malé dívce. „Kde to jsme?“
„Ostatní nás mají.“ Řekla.
Žaludek mi klesl až do útrob. Můj pulz a dech se zrychlily. Zatlačila jsem na dveře klece nohama. Mé boty jsou pryč.
„Kde přesně jsme?“
Dívka se na mě zamračila, „Co?“
„Naše poloha.“
Pokrčila rameny. Je mladá a špinavá. Donutila mě přemýšlet o Anně, z čehož jsem panikařila. Zajímalo mě, jestli věděli, že Anna a Jake tam byli. Viděla jsem můj luk a toulec opřené o strom blízko u mě.
„Tady je.“
Podívala jsem se na špinavého hajzla, který mě honil do města. Zase se uculoval. Zdál být se velmi pyšný sám na sebe.
„Jsi pěkná dívka. Jak se jmenuješ?  Vsadím se, že nějak pěkně jako Jessica nebo Stephanie nebo Grace?“
Olízla jsem si rty a dotkla se prstem zdrojem bolesti. Zamračil se, když jsem se dotkla červeného lepkavého místa, „Za to se omlouvám. Musel jsem tě překvapit. Vsadím se, že to bolí.“
Klekl si na zem před mou klec, „Chceš mi říct, jak ses dostala ven z města?“
Polkla jsem.
Náhle zachrastil s klecí a začal se smát mému zděšenému výrazu. „Ježíš, nejsi němá, že ne? Má rád, když dívky křičí.“ Ukázal na malou dívku vedle mě. „Myslím, že jí můžeme přimět křičet za tebe.“
Odtáhla se od mříží a stočila se do klubíčka. Chtěla jsem ho mrtvého. Hned teď.
Ukázal znovu na mě, „Dostaneme za tebe slušnou cenu. To vím.“
Strach do mě uhodil. Neměla jsem plán. To je jedno z mých pravidel. Mé plány o tom, kde budu chycena, nikdy nezahrnovaly klec. Vždy jsem si myslela, že dívky byly chyceny a naloženy do dodávek.
Šel zpět k ohni a zaskučel do noci. Sledovala jsem ho rozepnout si kalhoty a močit do ohně.
„Ježíši Kriste, Johne, to je nechutný. Ty blbče.“
Horká pára stoupala z ohně a znečišťovala vzduch okolo. Velká skupina mužů začala nadávat a stěžovat si.
Podívala jsem se na malou dívku, který měla ve tváři znechucený výraz, „Nevím jak ty, ale já tohle nechci mít uvnitř sebe.“
Zalapala jsem po dechu z jejího jazyka.
Usmála se na mě, „Jmenuju se Meg.“
Je divoká, „Emma, ale všichni mi říkají Em.“
Rozhlídla jsem kolem po Anně a Jakeovi. Nikde jsem je neviděla.
„Jak jsi stará, Meg?“ Zeptala jsem se jemně.
Plivla na zem vně mříží, „Patnáct.“
Je podvyživená. Bude ne farmě pracovat. Nebude chovná.
Nedovolím, aby ani jedna z nás takhle skončila.
Viděla jsem malou stříbrnou věc na zemi. Podívala jsem se na ní, „Podej mi ten klacík.“
Prostrčila svou hubenou ruku skrz mříže a podala mi ho.
Podívala jsem se zpět na muže. Začali být opilí a oheň začal doutnat.
Strkala jsem do té stříbrné věci a několika drobnými pohyby ji přitáhla zpět ke mně. Je to starý rezavý hřebík se stříbrnou špičkou. Prostrčila jsem prsty mřížemi a vzala ho.
„Jak jsi ty stará?“ Zeptala se a sledovala muže.
„Devatenáct, skoro dvacet.“
„Vypadáš starší.“
Chtěla jsem se na ní zamračit, ale hřebík v mé ruce byl tak úžasný, abych se starala. Podala jsem jí hřebík, „Odemkni zámek.“
Zírala na to s úsměvem, „Wow, jsi dobrá.“ Natáhla ruce skrz mříže. Udělala srandovní obličejík a já slyšela cvaknout zámek. Odemykala zámky rychleji než já. Odemkla jsem jich jen pár.
„Zůstaň v kleci s odemčeným zámkem.“
Přikývla, „Máma říkala, že musíme udělat cokoliv, abychom se nestali chovnými. Zemřu, než se tam dostanu.“
Její slova mi připomněla dívku vzadu v dodávce, která křičela. Cítila jsem se zle. Jsem ještě více odhodlaná ji zachránit.
Rezavý hřebík cinkal v zámku.
„Chceš, abych to udělala?“
Podívala jsem se na ní, „Všimli by si tvé hubené paže natahující se k mé kleci.“
Znovu jsem s ním zápolila.
„Kretén se vrací.“ Vtáhla jsem ruku zpět a posadila se na hřebík.
Usmál se na mě, „Myslím, že chci ochutnat zboží předtím, než ho pošlu dál.“
Vytáhl klíče z kapsy a olízl si rty. Sehnul se k zemi před mou klecí a vložil klíč dovnitř.
„Bude se ti to líbit.“
Měla jsem pocit na zvracení.
Otevřel dveře a bleskurychle sáhl dovnitř. Jeho obrovská ruka chytla mé zápěstí a stiskla. Vytáhl mě z klece. Kopla jsem ho, ale byl opravdu silný. Přišpendlil mě k zemi břichem dolů. Zatáhl mi za vlasy a zašeptal mi do ucha, „Křič a podříznu ti hrdlo.“
Pustil mé vlasy a přitlačil mi obličej do piniového jehličí a špíny. Kašlala jsem a dusila se. Mrkla jsem na mladou dívku. Vypadala vyděšeně.
„Nedělej to před ní.“ Prosila jsem.
Znovu mi přitlačil obličej do piniového jehličí, „Potřebuje vzdělání. Tam, kam obě míříte, budete potřebovat vědět, jak udělat muže šťastné. Mysli na mě jako na učitele.“
Cítila jsem ho tlačit se na mě. Zvracela jsem. Nemohla jsem si pomoct. Žaludek jsem měla prázdný, ale žluč mi plnila ústa. Vyplivla jsem to stranou od mé tváře s obavami, že mi v tom vymáchá obličej.
Stáhl mé kalhoty. Cítila jsem jeho ruce na svém spodním prádle. Chtěla jsem křičet a bojovat, ale mé ruce byly připoutané. Kdybych křičela, zabil by mě. Udělala jsem rychlé rozhodnutí, že smrt bude lepší než tohle. Otevřela jsem ústa, abych zakřičela, když ne mě nalehl celou svou vahou a zakryl mi ústa.
„Tiše Em. Nekřič. Musíme jít hned teď. Než ho najdou.“
Tekly mi slzy, když jsem se podívala zpět a viděla jeho otevřené oči, jak stále na mě zírají. Rezavý hřebík koukal jen kousek z jeho hlavy vedle jeho oka. Krev stékala dolů po jeho tváři.
Tiše ho ze mě stáhla. Oheň je jen dvacet stop od nás a viděla jsem, že skupina mužů se zmenšila. Museli odejít spát. Zvedla jsem se a natáhla si kalhoty. Viděla jsem svůj nůž v jeho botě. Vzala jsem si ho. Silně jsem ho chytila. Chtěla jsem ho do něj bodnout.
Chytila mě za ruku a ukázala na les.
Šli jsme shrbené. Vzala jsem si svůj luk a toulec a následovala ji do lesa. Utíkaly jsme rychle, i když jsme měli bosé nohy. Po chvilce jsem poznala les. Dokonce i ve tmě jsem věděla, kde jsme.
„O kruci.“
Zastavila jsem se, když jsem ji slyšela mluvit. Byla jsem připravena na nejhorší místo nejlepšího. Viděla jsem žluté oči zářit ve tmě. Klesla jsem na kolena a nevnímala jsem větev, která mě řezala do kolena. Jeho tlapy jsem měla kolem krku během pár vteřin. Jeho horký dech jsem cítila ve vlasech.
Plakala jsem. Držel mě jako matka své dítě a já cítila, jak mě konejší.
„Je tvůj?“
Přes slzy jsem kývla, „Leo.“
Poškrábal si uši, „Je to velký pes.“
Usmála jsem se, „Je to vlk. Lesní vlk.“
„Měli bychom radši pokračovat, než nás najdou.“
Vstala jsem a utíkala k farmě. Věděla jsem, že je za lesem a ne daleko. Můžeme se tam schovat, než budou pryč. Mému mozku se nezdálo mé přežití důležité. Musela jsem vědět, jestli jsou Anna a Jake v bezpečí.
Temný stín farmy vypadal jen jako obrys na otevřeném prostranství. Utíkala jsem rychleji.
Meg běžela stejně rychle jako já. Její kroky jsou jako šepot v trávě vedle mě. Rozrazila jsem dveře. Dům byl tmavý a tichý.
„Anno, Jakeu?“ obývací pokoj byl prázdný. Deky byly pryč. Nevěděla jsem, kam jít. Nevěděla jsem, kam mohli jít. Utíkala jsem po schodech do sklepa. Nic tam nebylo, jen můj těžký dech.
Běžela jsem zpět po schodech, „Musíme se jít schovat. Jsou pryč. Můžou mě hledat.“
„Kdo?“
„Mí přátelé.“ Ta slova z mých úst zněla srandovně.
Chytla jsem její zpocené prsty a vtáhla ji dozadu do stodoly. Vklouzly jsme do tmavé stodoly. Klekla jsem si do slámy a hledala poklop. Sláma na něm ho kryla. Bylo těžké ho najít i za bílého dne. Našla jsem ho jen proto, že byl otevřený, když jsem přišla.
Zasténala jsem při zvedání poklopu a zašeptala jsem, „Rychle sešplhej dolů.“
Leo skočil dolů do díry, jako kdyby tam byl už mnohokrát. Meg na mě čekala ve tmě a na poklop. Sešplhala jsem dolů za ní a přetáhla obrovský poklop přes díru.
Hledala jsem v tichosti stoličky. Posadila jsem se a najednou bolest z mých nohou byla nesnesitelná. Věděla jsem, že jsou pořezané.
„Jsou tvé nohy pořezané?“
Meg byla blíž než jsem myslela, zašeptala přímo před mou tváří. „Ne. Máma nás nutila chodit a běhat po lese bosé. Vždy si berou boty.“
„Chytré.“
„Ano, máma byla dozorcem ve věznici s maximální ostrahou. Říkala, že zná všechny nejhorší věci, které lidé dělají, a že ví, proč je dělají.“
Otřásla jsem se při té myšlence.
Neslyšely jsme hlasy ani zvuky. Nakonec jsem usnula na dřevěné podlaze opřená o teplou srst Lea. Meg spala u mě. Dotýkala se mě a snažila se mě chytit ze spaní.

Má chodidla bolela příliš, abych se dobře vyspala.

8 komentářů:

  1. Ach... Díky bohu, že je Em v pořádku. Už jsem si představovala to nejhorší. Hlavně ať brzy najde Jaka a Annu... Moc děkuju za překlad... :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad, též doufám, že je brzy najde. Pěkně se jí ta "rodinka" rozrůstá..:)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad =).

    OdpovědětVymazat
  4. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Opravdu skvělý!! Díky moc, už se těším na další!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat