sobota 15. června 2013

10. kapitola

„Už je to pět dní, Em. Chodí na stejné místo a dělá divné zvuky. Mám loveckého psa. Dělá stejné věci, když chce, abych ho následovala. Musíme ho následovat do lesa.“
Pět dní už nepřestala mluvit. Máma tohle a máma tamto. Neděla jsem, co udělat, abych ji umlčela. Nebrala mé mlčení jako nápovědu.
„Jop, tenhle vlk se nám snaží ukázat cestu, abychom je našli. Jsou tvá chodidla lepší?“
Podívala jsem se na rány a přikývla jsem, „Jsou tam strupy.“
Vetřela jsem mast do chodidel a natáhla jsem si ponožky přes strupy. Obula jsem si boty, které jsem už roky skladovala na farmě ve sklepě.

„Jako expert na přežití ti měl říct o zpevňování chodidel. Já bych mohla chodit po uhlících.“ Zvedla nohu a ukázala mi své ztvrdlé chodidlo. Chtěla jsem se zašklebit nad jejími ošklivými chodidly, ale věděla jsem, že má pravdu.
Chodila obří kost Leovi. Vyběhl, vzal si ji a žvýkal ji na poli. „Není tak chytrý. Můj pes by ji přinesl zpět.“
Podívala jsem se na kost a zašklebila se. „To je lidská kost?“
Pokrčila rameny, „Záleží na tom?“
Leo zvedl kost a odešel směrem k místu na poli, kde byl těch pět dní. Zakňučel.
„OK, následujme ho tedy.“ Nasadila jsem si batoh. Podívala jsem se na farmu. Nechala jsem lístek v bunkru pod stodolou. Anna věděla, že je to mé oblíbené místo na schovávání. Mé srdce bolelo. Neohlížela jsem se. Neběžela jsem přes pole. Leo pobíhal kolem jako skutečný pes. Nečekal u potkávacího stromu.
Nic už není stejné.
Otevřela jsem dveře chaty a náhle jsem se cítila ztracená. Věděla jsem, že budu litovat, že jsem otevřela ty pitomé dveře a pomohla jsem jí. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ta lítost bude z toho, že od nich budu oddělená.
Bolelo mě srdce, když jsem myslela na polibek, který jsem sdílela s Jakem. Břicho mě bolelo, když jsem myslela na to, že vzali Annu.
Leo zrychlil, když jsme vstoupili do lesa. Natáhla jsem ruku a přejela prsty přes nás setkávací strom. Místo, aby šel domů k chatě, zahnul doleva a my šplhali do jiného kopce.
„Takže pak, když mi bylo jedenáct, řekla, že chce zkusit jít do města. Takže jsme se všichni vyfikli, tím myslím umyli a ohodili. Šli jsme celou cestu až do města, ale oni nás jen tak nepustili dovnitř. Museli jsme projít řadou testů a jiných nesmyslů. Město bylo úplně nové. Nevypadalo jako nic, co jsem kdy viděla. Každopádně, přišli za námi v zářivě bílém oblečení a donutili mě odevzdat všechno nové a čisté oblečení. Spálili ho. Máma šílela jako mokrá slepice. Teta Lisa neprošla testy na cukrovku, které nám dělali, takže pokud jsme chtěli jít do města, museli bychom ji nechat venku. Žádná cukrovka ve městě. Máma řekla, že si to můžou strčit do zadku. Takže jsme odešli z města. Mou tetu Heather tam sebrali. Mámy myslela, že proto, že byla zdravá, tak řekli těm špatným, aby ji vzali na chovné farmy. Přijeli v dodávkách a mířili na nás zbraněmi. Vtáhli ji do dodávky. Křičela a natahovala se k nám. Máma se ani nehnula. Jen to sledovala. Už nikdy jsem neviděla tetu Heather.“
Její příběh je příběhem tisíců žen.
„Také jsem je viděla unášet. Vždy nechávají děti za sebou.“
Přiložila prst ke rtům, „Pšššt, slyšíš to?“
Poslouchala jsem. Vše, co jsem slyšela, byl můj vlastní tep, došlo mi to, když klábosila, slyší píseň lesa jako já. Neslyšela jsem je. Žádní ptáci ani veverky. Zastavila jsem se. Okamžitě jsem vytáhla šíp a držela luk připravený.
Větev praskla stranou od nás. Otočila jsem se s lukem a šípem v třesoucích se rukou. Obrovský černý medvěd zavrčel a procházel kolem nás na vyvýšenině pod námi. Leo zavrčel a přikrčil se. Podíval se na mě, ale já jsem zavrtěla hlavou.
Neotočíme se k němu zády. Šli jsme do kopce pozpátku, dokud medvěd nebyl dostatečně daleko. Leova srst zůstala naježená, dokud nezačal znovu očichávat zem. Chvíli se točil v kruhu.
„Takže pak jsem řekla mámě… hele podívej, myslím, že zachytil pach. Není úplně neužitečný, že ne?“
Zlostně jsem se na ní podívala.
Zvedla ruce, „Co? Není to pes, ale myslím, že má stopu.“
Následovala jsem ho hustým lesem, dokud se náhle nezastavil. Pochodovali jsme už hodiny a teď je nejvíc vzrušený, co jsem viděla. Zavrčel hlubokým hlasem a plazil se lesem po břiše. Následovaly jsme ho dolů k zemi. Rozhlížela jsem se po lese, ale nic jsem neviděla.
„Tamhle.“ Meg ukázala na muže v maskáčích vysoko na stromě. Držel odstřelovačskou pušku. Není žádný způsob, jak se dostat kolem něj. Natahovala jsem luk, ale Meg mě zastavila a ukázala na muže na jiném stromě za ním.
„Počkáme na tmu.“ Zašeptala.
Podívala jsem se na ní a zamračila jsem se, „Kde máš domov?“
Její hnědé oči vypadaly vyděšeně, „Je to blízko města u velké řeky. Unesli mámu, když hledali nějakou dívku. Prohledávali všechny domy a našli mou tetu Lisu a mámu, když se schovávaly. Mě nenašli. Plížila jsem se zadem kolem zdi ze špičatých kůlů. Ostatní mě dopadli před branami. Lovci už byli daleko, takže na ně čekali, až se vrátí.
„To jsem byla já.“ Slova unikla z mých úst.
Krčí se ve větším keři, sedí a čeká na soumrak.
Po chvíli jsem promluvila. Cítila jsem se divně, když byla zticha. Nikdy není zticha.
„Pomůžu ti najít mámu.“
„Nikdy se nenechala chytit.“
„Kam by šla?“
„Jak znám mámu, šla do pekla. Byla to zlá a škodolibá žena. Plná moči a octa, to teta Lisa vždy říkala.“
Udeřilo mě to jako palice do obličeje, „Zemřela?“
Meg se na mě podívala, „Vyprávěla jsem, co vždycky říkala. Udělej cokoliv, co bude třeba, aby ses tam nedostala. Stejně by ji umístili na pole. Byla uvnitř zraněná, když měla mě. Nemůže mít další děti.“
Chtěla jsem plakat. Ona měla matku. Měla někoho. Nějak se mi zdálo, že je to moje chyba.
„Je mi to vážně líto, Meg. Máš kam jít? Máš nějaké další lidi?“
Zavrtěla hlavou, „Ne, byly jsme jen já, máma a teta Lisa.“
Nechci ji opustit. Nezáleží na tom, co se stane, nikdy ji nechci opustit.
Den pomalu přecházel do noci. Jaro postoupilo a dny jsou delší. Studený vzduch je stále čerstvý a ostrý, ale slunce už začíná hřát.
Leo spal u mě a Meg vyřezávala malá kousek dřeva. Podala mi dokončený produkt. Nevěděla jsem, co to je.
„Je to věž.“
Zvedla jsem obočí.
„K šachům.“ Řekla to jako kdybych byla idiot.
„Ta hra?“
Kývla a usmála se, „Vyrábím figurky na hrací plochu. Hádám, že musím začít znova. Mé byly ve vesnici.“
Vypadala jsem zmateně, „Ty máš vesnici?“
Zavrtěla hlavou, „Ne. Měla. Ostatní přišli minulý měsíc a vypálili jí do základů.“
„Život je těžký, Meg. Jsem přesvědčená, že bůh, o kterém dřív všichni mluvili, nás nenávidí.“
Její hnědé oči ztvrdly a odstranila si tmavě hnědé vlasy ze špinavé tváře, „Už to nikdy neříkej, Em. Nezáleží na tom, co se děje, musíme věřit, že nám pomůže. Zlo je v nás.“
Leo vyskočil, ale bylo příliš pozdě. Když jsem uslyšela větev švihnout za sebou, uviděla jsem černou kapuci přes Meginu hlavu. Vyskočila jsem, ale mířili na mě zbraněmi.
„Co tady děláte?“
Muž stojící přede mnou se usmíval. Mířil mi puškou do obličeje.
Leo byl připraven k útoku, ale natáhla jsem ruku, „Ne, Leo. Ne.“ Podíval se zmateně na mou tvář. Viděla jsem mu to na očích. Zavrtěla jsem hlavou.
Podívala jsem se na muže, „Půjdeme s vámi, ale nemůžete mi to dát přes hlavu. Pokud neuvidí mé oči, zaútočí a zabije alespoň jednoho z vás.
Přikývl, „Půjdeš s vlkem. Zabiju ho, pokud budu muset.“ Sundal z Meg černou kapuci, která se dívala stejně jako Leo. Ostře jsem se na ní také podívala, „Ne, Meg.“
Věděla jsem, že zoufalství v její tváři se chystá převzít vládu, cítila jsem to stejně. Ale nemohli jsme vyhrát. Mohli jsme zemřít jako její matka.
Jeden z dalších mužů se na mě usmál. Je mladý a drzý. Mluvil na mě a já slyšela úsměv na jeho tváři, „Zeptal bych se, jestli jste špioni, ale jste dívky. Jak by jim dívky mohli pomoct? Takže mi zbývá jen jeden předpoklad.“ Zašklebil se a šťouchl do mě. „Hledáte rande.“
Zamračila jsem se na něj. Nemluvila jsem.
Meg si odfrkla, „To by sis přál. Ne, my hledáme naše přátele. Ostatní nás chytili, ale dostali jsme se pryč.“
Střelila jsem po ní zlým pohledem. Zamračila se, „Nedívej se na mě takhle, Em. Máma říkala, že si musíme zapamatovat způsobů ze světa předtím, a dobré vychování je jednou z věcí, na kterou se zdá, že jsme zapomněli.“
Muž se zbraní se usmál, „Její máma zní jako typ ženy, kterou vždycky hledáme. Zahřeje mi postel, upeče chleba, řekne prosím a děkuji, jak by ženy měly.“
Meg do něj strčila, „Má máma nikdy nezahřívala žádnou mužskou postel. Nebyla žádná dáma. Byla přeživší. Byla bojovnice.“
Strčil do ní zpět. Chytila jsem ji.
„V klidu dítě.“
Vůdce mi namířil pistoli do obličeje. Vzhlédla jsem do jeho tmavě modrých očí naštvaně, „Její máma zrovna zemřela, když se snažila uniknout lovcům.“
Jeho výraz mě překvapil, kajícný, „Je mi to líto, Meg, že ano? Nikdy nemluvím zle o mrtvých, pokud to nejsou monstra, která tohle všechno začala.“ Zvedl ruce.
Zafrkala a otřela si nos do paže, „To nic není. Zamřela tak, jak chtěla.“
Znala jsem bolest, kterou Meg cítila, a sílu, která se za tím skrývala.
Jeho oči mi říkaly, že on taky.
Leo do mě strčil. Je nervózní. Zakňučel. Podívala jsem se, když jsme vstoupili do obrovského tábora. Z ohňů hořících v lese se kouřilo a bylo cítit jídlo. Začala jsem slintat, když můj žaludek zakručel. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy opravdu jedla.
„Nováčci?“ Zeptal se muž, který mě sjížděj od shora dolů a kýval hlavou. Leo na něj vyjel. Opravdu si myslím, že ten vlk umí číst myšlenky, a ty jeho nebyly čisté.“
Vyskočil, „Kruci, to je lesní vlk?“
Zasmála jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Leo se tyčil nad ním a vrčel.
Muži, kteří nás doprovázeli, se smáli spadlému muži. Zavolala jsem na něj, „Leo.“
Ještě jednou zavrčel a přiběhl ke mně. Stál napjatý a pyšný s vystrčeným hrudníkem. Vrčel na všechny.
„Máte mé přátele, že ano?“
Muž se s úsměvem zašklebil, „Koho?“
„Dívku a chlapce. Jsou bratr a sestra.“
Zúžil pohled, „Nikdy jsem poslední dobou nepřišel. Kromě vás.“

„Nelži mi. Je vysoký s tmavými vlasy a modrýma očima. Má zranění na noze. Ona je mladší a asi mojí výšky. Má tmavé vlasy a taky modré oči. Jsou si podobní.“
Zavrtěl hlavou, „Podívej, nikoho tu nemáme. Nebereme vězně.“
Podívala jsem se na zbraně, které nás obklopovaly, a nadzvedla jsem obočí.
Zasmál se, „Vy jste nás špehovaly a máte obrovského lesního vlka jako mazlíčka.“
Nesmála jsem se. Chtěla jsem Jakea a Annu.
Meg se na mě podívala, „Proč by nás sem vedl, kdyby tu nebyli?“
Pokrčila jsem rameny, „Cítil jídlo.“
Chlap se zbraní, která mi mířila na obličej, ukázal na Lea, „Drž ho pod kontrolou a my skloníme zbraně.“
Poplácala jsem Lea po hlavě a podrbala ho za ušima. Jednou zavrtěl hlavou. Pořád je rozrušený.
Tábor nevypadá jako nic, co jsem kdy viděla. Připomínalo mi to bandu veselých mužů Robina Hooda, kteří se dali dohromady v lese.
Slyšela jsem zvuk, který jsem předtím nikdy neslyšela. Otočila jsem hlavu, abych viděla, odkud to přichází. Malý chlapec s blond vlasy běžel kolem mě. Jeho ruka byla natažená. Zapadl k Leovi a donutil mě vyskočit na jeho záchranu, ale ten se na mě jen podíval a sklonil se k dítěti.
„Andy, ne. Ne k vlkovi. Ó můj bože, omlouvám se.“ Žena s tmavými vlasy šla ke mně. Vypadala starší, možná třicet. Byla oblečená v dlouhé skládané sukni a blůze. Je hezká v normálním měřítku. Podívala se na Meg a mateřsky se usmála. „Musíme tě umýt a dostat nějaké jídlo do tvého břicha. Vypadáš, jako bys musela hladovět.“ Podívala se na muže vedle mě, „Dohlídni na něj za mě, zatímco se o ni postarám.“
Muž přikývl a klekl si vedle chlapce, který křičel a mazlil se s mým obrovským  vlkem. Leo spokojeně oddychoval.
„Jmenuje se Leo. Buď opatrný, ano, Andy.“ Muž natáhl ruku, aby ji mohl Leo očichat.
Meg se na mě prosebně dívala, když ji odváděli. Chtěla jsem se pro ni natáhnout, ale neudělala jsem to. Žena s hnědými vlasy měla tmavé laní oči, díky kterým jsem se okamžitě cítila příjemně.
Rozhlédla jsem se a zaznamenala jsem, že ohně jsou všude. Malé stany lemují les a stříšky byly rozloženy mezi nimi. Nikdy jsem nic takového neviděla. Oblečení visela na šňůrách kolem stromů. Přístřešky poskytovaly perfektní úkryt. Cítila jsem se jako kdybych vešla na tajné místo. Všichni pobíhali kolem jako kdyby měli nějaký úkol.
„Tohle je jako Shire.“
„Ty jsi četla Hobbita?“
Málem jsem si vyvrátila krk, když jsem se na něj znovu podívala, „Ano. Ty?“
Přikývl a poplácal ještě jednou Lea.
„Vlčku, vlčku, vlčku.“ Blonďatý andílek plakal do Leovy tmavé srsti. Leo vypadal, že má dost mazlení. Snažil se utéct.
„Má dost.“
Muž ho odtáhl, čímž spustil pekelný hluk, „Neeeee, Wille. Chci mazlit vlčka. Chci vlčka. Můůůůůj.“
Zalapala jsem po dechu, „Will?“ Ty oči a ten úsměv. Vypadal téměř přesně jako oni. „Annin a Jakeův bratr Will?“
Jeho výraz byl skleslý, „Anna a Jake? Můj bratr a sestra?“
Přikývla jsem.
Jeho výraz zdivočel. Pustil chlapce a tvrdě mě chytil za paži. Zakřičel mi do tváře, „Kde jsou?“
Ukázala jsem, „Myslela jsem, že jsou tady.“
Leo nemá rád boje. Skočil mezi nás a srazil Willa k zemi.
Držel ho za límec košile a dělal zvuk, jaký jsem ještě od něj neslyšela.
„Leo.“
Nevnímal mě. Posadila jsem se na zem a vydala jsem pískavý zvuk. Ještě jednou zatáhl za košili a couvl. Otočil se a loudal se ke mně. Přemohlo ho to. Já jsem byla přemožená. Stočil se mi do klína. Drbala jsem mu uši. Třásl se.
Will se postavil a šel ke mně. Leo zavrčel a vyštěkl v mém klíně. Podívala jsem se nahoru na Willa. „Nehýbala bych se být tebou.“
Jeho tmavé oči hrály v šeru soumraku, „Jsou naživu?“
„Naposledy, když jsem je viděla, byli.“
Jeho čelist se napjala.
Otočila jsem se a viděla jsem robustního pohledného muže kráčet k nám. „Wille, potřebuju s tebou projít nějaké věci.“
Blonďatý chlapec uviděl muže a začal svou tirádu znovu. Dupal nohama a ukázal na Lea, který se třásl. Omotala jsem ruce kolem něj a dívala se na malého chlapce. Nenávidím děti.
„Nech toho, ty malej spratku. Všechny nás zabiješ.“ Zasyčela jsem na něj. Ten zvuk bezpochyby vyburcoval ostatní nebo něco horšího.
Will se na mě smál, ale jeho výraz byl ztracen.
Meg ke mně přišla v čistých šatech se záplatami. Její vlasy byly uhlazené dozadu a mokré. Její výraz byl čistý, bez nánosu nečistot, kterými byla pokryta od chvíle, kdy jsem ji potkala. Nesla talíř pokrytý mase a něčím bílým.
„Em, myslím, že je to kočka. Musíš to ochutnat.“ Její pusa byla plná k prasknutí, když mluvila. Zašklebila jsem se při pohledu na ní nacpanou jako tykev, jak říkala moje babička.
Sedla si vedle mě a Lea. Okamžitě zvedl hlavu a začal jíst z jejího talíře. Nezatěžovala se tím, že by se s ním prala o své jídlo. Podezřívala jsem jí, že to přinesla, aby se s ním mohla rozdělit. Jeho tělo vibrovalo, když se natahoval pro jídlo.
Muž za Willem zvedl chlapce. Plakal a natahoval se po hnědovlasé ženě s laníma očima.
„Ty malá opičko.“ Objala ho. Milovala ho tak moc. Viděla jsem jí to ve tváři. Myslím, že milovala všechny na celém světě.
Meg se posadila na zkřížené nohy a její sukně se vyhrnula nahoru. Smála jsem se, když jsem viděla její hubené nohy a spodní prádlo.
Tmavovlasá žena se zamračila, „Megan, sedni si jako dáma.“
Meg vzhlédla se stehnem nějakého ptáka visícím jí z pusy. Leo udělal stejný výraz s velkým kusem tmavého masa.
Will propukl v záchvat smíchu.
Meg se na mě zamračila, „Co?“
Zavrtěla jsem hlavou, „Nic.“ Její lehkomyslnosti nemohl nikdo odolat.
„Vidím tvoje spodní prádlo, Megan.“
Meg se na ní podívala a zamračila se, „Tak mi vrať zpět moje kalhoty. Nebo se přestaň dívat.“
Hihňala jsem se nad jejími vyzývavými způsoby.
Laní oči dámy se zakabonily, „Ty kalhoty byly spáleny. Budeme pro tebe mít nové kalhoty brzy. Do té doby se snaž chovat jako lidská bytost.“
Meg se začervenala a přetáhla si sukni přes kolena, „Ano, madam.“
Podívala se na mě se skrytým úšklebkem.
Leo udělal svůj podivný vlčí zvuk, který vydával, když byl šťastný. Znělo to podobně jako kočičí předení, ale bylo hlubší a více uvnitř něj.
Talíř je prázdný a já neměla nic. Nemohla jsem přestat koukat nahoru na Willa, který mluvil s jiným mužem. Díval se na mě každou chvíli. Viděla jsem, že se mnou chce mluvit.
„Ty lidi, které hledám, Anna a Jake. Will je jejich bratr.“ Nenápadně jsem na něj ukázala.
Meg nadzvedla obočí, „Ty myslíš, že proto nás Leo zavedl sem?“
Pokrčila jsem rameny, „Možná. Myslím, že cítil jídlo.“
Meg se usmála s jídlem mezi zuby, „Díky bohu za Lea a jeho žaludek.“
„Strachuju se o to, kde teď jsou. Když nejsou tady, kam mohli odejít?“
„Na farmy.“ Řekla to nenuceně, ačkoliv jsem věděla, že se bojí toho nápadu, ať je znala nebo ne.“
Měla jsem husí kůži při pomyšlení, že jsou na farmách. Anna je dost stará na „práci“ a Jake je silný. Bude dělat tvrdou práci.
Vzhlédla jsem a viděla, jak si nás lidé prohlíží. Předstírali, že pracují poblíž nás, ale sledovali Lea jíst. Nutilo mě to usmát se. Kdyby jen věděli, jaká kočička to je.
Cítila jsem, jak se prsty zabodly do mé kůže, „Vlček, můj.“ Zakřičel mi do obličeje.
Malý spratek je zpátky. Nesnáším ho. Jeho hladové malé prsty otíraly oranžovou pastu po mém tričku. Odklonila jsem se od něj.
„Nedívej se tak vyděšeně. Je to jen dítě.“ Will zvedl to malé monstrum a dopravil ho zpět k ženě s laníma očima. Bylo mi jí lito. Její život musí být strašný.
Dívala jsem se na oranžovou pastu smíchanou s nečistotami rozetřenou přes můj rukáv.
Podívala jsem se na Willa, „Je tu nějaké místo, kde to můžu vyprat?“
Kývl na černovlasou ženu, „Mary tě tam vezme.“
Usmála se, „Následuj mě.“ Předala zlé monstrum s blond vlasy muži vedle ní.
Podívala jsem se na Meg, která přikývla, „Jen neskonči svázaná v šatech, zatímco ti kartáčují vlasy. Je to špatná zkušenost. Leovi je dobře se mnou.“
Šla jsem pryč od nich, neohlížela jsem se. Viděl by můj strach a následoval by mě. Nechtěla jsem ho nikde blízko toho malého monstra. Chystá se ho dotknout a ublížit mu, a Leo ho pak pokouše, a oni budou bránit svého malého spratka. Pak budeme muset odejít, a to zničí mé plány na dobrý spánek.
„Nikdy předtím jsi neviděla dítě, že ne?“ Zeptala se Mary sladce, když jsme procházeli kolem stanů a stříšek. Vedla mě dolů po úzké prašné cestě.
„Ne kolem deseti let. Jen ty, které tam nechali, když si vzali jejich matky. Nemotala jsem se kolem dost dlouho, abych je poznala.“
„To je hrozné. Nechala jsi malé děti samotné?“
Bylo mi jedno, jestli mě bude soudit. Jsem naživu. „Byla jsem také dítě, Mary. Sotva jsem se postarala o sebe a Lea.“
Zkřížila ruce na hrudi, „Začne být unavený, je po šesté. Je to opravdu sladký chlapec. Jakmile ho jednou poznáš, zamiluješ si ho.“
Snažila jsem se být zdvořilá, ale mluvila jsem pro sebe, „Zabije vás takovým řevem. Infikovaní milují hlasité věci, které je zavedou k jídlu.“
Vypadala zděšeně, „Nikdy neopouštíme tábor. Ani žádné z dětí.“
„Takže vy máte dohodu s infikovanými a s ostatními, že zůstanou mimo váš tábor, aby vaše děti mohli být tak hlasití, jak chtějí?“ Můj sarkasmus byl plný dalším sarkasmem.
Zasmála se, „Vážně nemáš žádné sociální schopnosti, že ano?“
Pokrčila jsem rameny, „Zvládla jsem to až sem sama.“
Vypadala šokovaně, „Jak dlouho jsi byla sama?“
Můj vztek a bolest byl najednou pryč, když jsem to uviděla. Klopýtla jsem kolem ní a vzdychla jsem, „Od začátku.“
Obklopující zdi byly vysoké a kamenné. Nic se nemůže dostat k obrovské laguně plné křišťálově čisté tmavě zelené vody. Jediná viditelná cesta byla ta, na které stojím. Stáhla jsem si boty a ponožky. Mé strupy bodaly na špíně a kamení. Sundala jsem si kalhoty a strhla košili. Podívala jsem se zpět na ní a usmála se. Běžela jsem dolů po zbývající cestě. Došla jsem k obrovským plochým kamenům, které tvořily vstup do vody. Ponořila jsem se než jsem se osmělila. Chlad mnou pronikal okamžitě, ale nikdy jsem se necítila takhle čistě. Pamatuju si své koupele, když jsem byla dítě. Byly plné bublinek a tvrdých plastových mořských pan. Tohle je o moc lepší. Díky svěžesti vody se cítím naživu, v dobrém slova smyslu. Ležela jsem na zádech a plavala. Obrovská kamenná zeď, která mě obklopovala, byla úžasně vysoká a silná. Vrcholy byly dost vysoko, že i kdybych je špehovala, nevěděla bych, kde jsou a naopak.
Podívala jsem se na Mary, jak seskočila z kamene. Začervenala jsem se, když vstoupila do vody s velkým cáknutím. Byla úplně nahá. Nikdy jsem neviděla jinou ženu nahou.
„Takže, kde jsou tví rodiče?“
Očividně neměla problém ptát se na osobní detaily hned na začátku.
Znovu jsem se položila a sledovala oblohu přecházet do tmavě modré, když už se začalo stmívat k večeru.
„Má matka zemřela, když jsem byla opravdu malá. Měla rakovinu.“
„Tenkrát měli všichni rakovinu.“
„Jo, myslím, že ano. Každopádně zemřela a zůstala jsem jen já a můj táta a mí prarodiče. Můj otec byl lektor kurzů přežití, takže když se všechno zhoršilo, dostali jsme se pryč brzy. Naučil mě hodně věcí, které jsem potřebovala vědět.“
„Wow, slyšela jsem o takových lidech. Pamatuju si, že má matka a otec jim říkali šílenci a blázni.“
Hořce jsem se zasmála, „Jo, tak jsem se s ním cítila. No, než udeřila infekce a v Japonsku bylo to masivní zemětřesení a tsunami zasáhlo západní pobřeží. Pak jsem byla docela ohromena jeho zdroji.“
„Byli jste rozděleni?“
Zavrtěla jsem hlavou, „Ne, byli jsme schovaní u přátel v bunkru, dokud jsme se nemohli dostat z městských oblastí. Byli jsme na cestě k chatě prarodičů, když jsme měli nehodu. Byl přišpendlený pod džípem. Lovci se blížili. Řekl mi, ať utíkám.“
Nedívala jsem se na ní. Vždy jsem se styděla za tu chvíli.
„Poté, co ho vzali, jsem byla na kopci a slyšela jsem střelbu ze zbraně. Věděla jsem, že to byl on. Týdny jsem utíkala, dokud jsem se nedostala do chaty. Byla jsem tam sama do minulých pár týdnů.“
Postříkala mě. Podívala jsem se na ní, jak se směje a zamračila jsem se, „Kolikrát jsi plavala za posledních deset let?“
Náhle jsem se cítila zmatená a ztracená v konverzaci, „Uhmm, třikrát. Jednou, když jsem byla pronásledovaná infikovanými. Ačkoliv jsem mnohokrát překračovala řeky.“
Zasmála se, „Jak skvělý je tento moment?“
Byla jsem naštvaná na její lehkomyslnost, ale přikývla jsem, „Opravdu úžasný.“
Její oči byly skelné ve světle temné oblohy. „Tak nech zbytek věcí tam, kde se staly. Zničily posledních deset let, nenecháme je zničit také budoucnost.“ Znovu mě postříkala.
Vztek mě vysával. Měla pravdu. Žila jsem vystrašená z dělání si přátel a pomáhání lidem.
Náhle hluk pronikl vzduchem. Otočila jsem se, když pár lidí skočilo do vody. Vlny a cákance převzali lagunu.
„Ó můj bože, to je ledový.“ Viděla jsem blond dívku, trochu starší než já, vedle sebe. Její zuby cvakaly. Náhle jsem si uvědomila, že moje také cvakají. Viděla jsem obří ruku přicházet za ní a potopit její hlavu pod vodu. Rychle jsem plavala v panice pryč. Mladý chlapec se smál, když se vynořila na povrch a strčila do něj, „Kreténe.“
Hráli si ve vodě. Vzpomínky na lidi hrající si ve vodě zaplnily mou mysl.
„Kim, vždyť víš, že mě miluješ.“ Vtáhl ji do náruče a silou ji políbil. Náhle byla k němu přitisknutá a líbali se jako lidé ve filmech dříve.
Cítila jsem někoho plavat za mnou. Náhle jsem se otočila a viděla přicházet obří ruku k mé hlavě. Snažila jsem se plavat pryč, ale chytil mě za nohu. Byla jsem pohlcena panikou. V panice jsem kopala tak tvrdě, jak jsem dokázala. Mé nohy byly přitaženy zpět a narazila jsem do teplého těla. Polykala jsem vodu než jsem byla schopná vynořit se nad hladinu. Držela jsem se za kůži a v panice držela hlavu nad vodou.
Slyšela jsem mužský hlas přes své vlastní dušení. „Ježiš, uklidni se. Jsi v pohodě?“
Prskala jsem a kašlala. Cítila jsem se špatně, ale také vyděšeně. Nikdy jsem nepila vodu, která nebyla převařená nebo čerstvá z mé studny. Kdokoliv z nich mohl být infikovaný. Mohlo to být ve vodě. Plavala jsem k velkému kameni a vytáhla se na břeh. Ležela jsem na břiše na kameni. Třásla jsem se.
„Hej, jsi v pohodě?“
Podívala jsem se na Mary na konci kamene. Kývla jsem a zvedla se. Zvedla jsem oblečení a běžela do kopce směrem ke stanům.
„Debile.“
„Co?“
„Marku, musíš být opatrný. Žila sama od doby, co byla dítě. Nechápe to.“
„Nemyslel jsem to tak.“
Utíkala jsem rychleji, abych se dostala pryč od jejich hlasů. Cítila jsem se jako blázen. Šla jsem k nejbližšímu ohni. Byla jsem sama, dokud jsem neucítila teplý dech na mých bocích. Jeho chladný čumák byl teplý na mé nahé kůži. Chystala jsem se natáhnout na sebe páchnoucí, špinavé oblečení, ale Mary byla náhle tady. Držela haldu oblečení.
„Tady.“ Byla také příliš mokrá. Stály jsme a dívala se jedna na druhou u ohně. Je tak krásná ve svých promočených šatech s vodou, která z ní odkapávala.
„Děkuju.“ Položila jsem šaty na zem do špíny a vzala si hromady, kterou nabízela. Legračně voněly. Natáhla jsem si košili a kalhoty na své nasáklé spodní prádlo. Sundala jsem si podprsenku, když jsem měla na sobě košili, aby mě zakryla.
Vzala ji do svých rukou, „Jak se jmenuješ?“
Cítila jsem, že se mé rty chvějí, „Emma.“
Naklonila se a políbila mě na rty, „Emmo,  to je dobrý. Jsi tu v bezpečí. Žádná infekce, žádní ostatní a žádní vojáci. Staráme se o sebe navzájem.“ Sebrala mou nasáklou podprsenku a hromadu špinavého oblečení a odešla. Stála jsem sama u ohně a uvědomila si, že mě políbila. Líbilo se mi, že mě políbila. Byl to hezký pocit. Ne jako Jakeův polibek. Její byl sladký a jemný. Cítila jsem se šťastná.
Podívala jsem se dolů na Lea, který se otočil k ohni a zakňoural. Poplácala jsem ho po hlavě a podívala jsem se, kam odešla. Hodila mé oblečení do koše a ukázala na jasné oranžové světlo v lese za táborem. „Pojď k ohni. Zpíváme a hrajeme na kytaru.“
Leo a já jsme ji následovali lesem tam, kde hořel velký oheň. Slyšela jsem hudbu a slabé praskáni plamenů a uhlíků. Byla to folková muzika, ale lepší. Zasáhlo mě to se stěnou emocí. Všechno ode mě odletělo. Hudba se stala součástí mé duše. Nikdy předtím jsem neslyšela hudbu. Cítila jsem se jako outsider, ale lidé u ohně se na mě usmívali. Někdo přede mě strčil kládu, abych měla místo. Leo se posadil a sledoval mě, jak jsem šla ke skupině. Nevěděl, jak na tohle odpovědět. Trochu zakňučel.
Teplo proudilo od obrovského ohně, bylo těžké vidět přes něj na ostatní muzikanty. Klády byly postaveny výš, než lidé seděli. Rozeznala jsem muže s malou kytarou. Byl starý a měl vousy. Muž začal zpívat s  jemnou kytarou. Jeho hlas byl neskutečný. Chraplavý a sladký. Byla jsem v transu. Posadila jsem se a zavřela jsem oči. Hudba přinesla zpět něco jemného a sladkého, co jsem si nikdy neuvědomila, že postrádám. Navrátila bolest do mé hrudi. Sladký hlas mi způsoboval husí kůži a stažené hrdlo emocemi díky písni. Byla o lásce a obětování. Ženský hlas se připojil k muži a kytaře. Dodala písni jemnost, kterou chraplavý hlas neměl.
Tohle byl nejlepší moment mého života. Doteď jsem neměla podobnou zkušenost. Čas plynul. Nevěděla jsem jak moc. Písně se zpívaly. Whisky kolovala. Pila jsem a houpala se s ostatními. Můj ohranný val se nejen snížil, ale zničil kamarádstvím lidí u ohně a písní v našich srdcích.
Ve světle jsem viděla Mary. Zpívala a smála se a pila. Její oči zářily v oranžové záři.
Pomalu se lidé trousili od ohně. Leo se připlížil a lehl si mi k nohám. Hromada klád a prken v ohni byla spálena na popel a v uhlíkách jsem viděla něco, co jsem nikdy nečekala. Will je ten zpěvák s hlasem, který mě osvítil. Cítil hudbu. Jeho oči byly zavřené a prsty jemně drnkaly na kytaru. Dokončil píseň a já si nemohla pomoct, ale viděla jsem ho jinak.
Přešel tam, kde jsem seděla a posadil se za mě.
„Jsi dobrý zpěvák.“
„Musíme si promluvit.“
Mé vnitřnosti se kroutily, když jsem seděla vedle něj. Nevypadal sladce a mile jako Mary. Vypadal naštvaně a zlobil se na mě. Cítila jsem se z něj vystrašená. Nezdál se takový, jak ho Anna popisovala. Je intenzivní.
„Já vím.“
Jeho dlouhé nohy se zdály obří v porovnání s mými. Je mohutný a silně vypadající. Jeho tvář je pohledná jako u Jakea, ale více komandující. Chtěla jsem ho poslouchat z určitého důvodu. Cítila jsem, že mě dokáže udržet v bezpečí jako všechny ostatní tady. Nevím, proč jsem si myslela, že je to on, ale myslela.
„Takže, kde jsou?“
Zatřásla jsem hlavou a snažila se nekoukat mu na pusu. „Já nevím. Byli na mé farmě, když jsem je naposledy viděla.“
„Jak vypadají?“
Polkla jsem, „Dobře. Jake byl trochu zraněný, tak jsem mu sehnala léky. Byli v pořádku, když jsem odcházela.“
„Kde jsi je potkala?“

„Poprvé v mé chatě.“ Začala jsem příběh od začátku a snažila se nezírat na jeho rty, když zpracovával, co jsem mu říkala. Chtěla jsem, aby mi zpíval něco navíc.

9 komentářů:

  1. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad. Doufám, že najde Annu a Jakea, už kvůli Willovi a jí samotné.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju, děkuju!!! Nádhera, už se nemůžu dočkat, jak to dopadne!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Me osobne se konec prvniho dilu vubec nelibi :D Ale uz mam u sebe i druhej a planuju v prekladu pokracovat :)

      Vymazat
  6. Děkuji za překlad, úžasná kapitola, doufám že další přibude brzy...:D

    OdpovědětVymazat
  7. Díky, díky za překlad.Těším se na další.:)

    OdpovědětVymazat
  8. úžasný díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat