středa 29. května 2013

12. kapitola

Po obědě byl čas na matematiku. To byl jeden z předmětů, kde vyučující potřeboval přesně vědět, kde jsem, a můj učitel matematiky ještě neposlal mojí práci, takže jsem ji mohla přeskočit. Matematika byla předmět, nad kterým Derek minulý večer seděl a dnes to udělal také, vzal si svojí práci do jídelny, zatímco paní Wangová dávala krátkou lekci. Tušila jsem, že dělá speciální práci a potřebuje klid. Měl svou práci a já jsem přešla dolů, do mediální místnosti, abych napsala Kari mail.
Napsat ho trvalo. Až třetí verze byla vyhýbavá, ale ne, jako bych se chtěla něčemu vyhnout. Když jsem skončila, chtěla jsem ho poslat.

Používala jsem společný účet. Co bude v poli odesílatele? Skupinový dům Lyle House pro mentálně narušené děti? Bylo mi jasné, že to tak nebude, ale dokonce i „Lyle House“ vyvede Kari z míry, možná dost, aby protočila oči.
Přešla jsem do prohlížeče a napsala „Lyle House.“ Přes milion nálezů. Přidala jsem „Buffalo“ a nálezy se zmenšili na polovinu, ale prolítla jsem první stránku a zjistila, že všechny byli jen náhodné nálezy – zmínka o domu v Lyle v Buffalu, seznam Lyle Lovett písní obsahující „dům“ a „buffalo“ a Dům obchodních zástupců jménem Lake mluvící o Buffalo Lake.
Přesunula jsem myš přes tlačítko odeslat a znovu jsem se zastavila.
Jen to, že Lyle House neměl veselý web s kopretinami, neznamenalo, že ho Kari nenajde v telefonním seznamu.
Uložila jsem mail jako textový dokument s nejasným názvem. Pak jsem vymazala zprávu. Alespoň při telefonním rozhovoru bych mohla zablokovat zobrazování čísla. Ve společném prostoru nebyly žádné telefony, takže bych se měla zeptat ošetřovatelek. Měla bych to udělat později, až bude Kari doma ze školy.
Vypnula jsem Outlook a chystala se vypnout i prohlížeč, když mě zaujal jeden nález – jeden o muži z Buffala jménem Lyle, který umřel při požáru v domě.
Vzpomněla jsme si na to, co minulou noc říkala Rae o hledání mého spáleného správce. Tohle byla moje šance uklidnit bitvu mezi částí, která říkala, že mám halucinace a částí, která si tím nebyla úplně jistá.
Vymazala jsem slova z vyhledávače, pak jsem seděla, prsty držela nad klávesnicí, každý sval napnutý, jako bych se uklidňovala po elektrickém šoku.
Čeho se bojím?
Zjištění, že opravdu mám schizofrenii?
Nebo zjištění, že ne?
Přejela jsem prsty po klávesnici a psala. A. R. Gurneyova škola umění Buffalo smrt správce.
Tisíce nálezů, z nichž většina byla náhodné shody s A. R. Gurney, Buffalo a dramatik. Pak jsem viděla slova tragická nehoda a věděla jsem to.
Přejela jsem myší po obrazovce nahoru, klikla a přečetla si článek.
V roce 1991, čtyřicetijedna letý Rod Stinson, vedoucí správce v Buffalské A. R. Gurneyho škole umění, zemřel po chemické explozi. Podivná nehoda, způsobená školníkem na částečný úvazek, který doplňoval nádobu špatným způsobem.
Zemřel dříve, než jsem se narodila. Takže nebyla žádná možnost, že bych o té nehodě slyšela.
Ale jenom proto, že jsme si nemohla vzpomenout, že bych o tom slyšela, neznamenalo, že jsem nezachytila ani úryvek, když o tom mluvil někdo ve třídě a uložilo se mi to hluboko do podvědomí a schizofrenie to vytáhla a použila k halucinacím.
Prohlídla jsme si článek. Žádný obrázek. Vrátila jsem se zpět a zkusila další. Stejné základní informace, ale žádný obrázek. A nebylo pochyb, že to byl ten muž, co jsem ho viděla.
Viděla jsme někde jeho fotku?
Máš odpověď na všechno, ne? „Logické vysvětlení.“ No, co by sis myslela, kdybys to viděla v některém ze svých filmů?
Vběhla bych do obrazovky a vrazila facku holce, příliš hloupé na to, aby pochopila pravdu, které se dívala do tváře. Ne, ne hloupá. Příliš tvrdohlavá.
Chceš logické vysvětlení? Seřaď fakta dohromady. Scény.
Scéna první: dívka slyší hlasy bez těla a vidí chlapce, který se jí ztrácí před očima.
Scéna druhá: vidí mrtvého muže s nějakými popáleninami.
Scéna třetí: zjistí, že popálený správce byl opravdový a umřel v její škole přesně tak, jak ho viděla.
Přesto tahle holka, naše údajně inteligentní hrdinka, nevěří, že vidí duchy? Zatřeste s ní.
Stále jsem odolávala. Stejně jako jsem milovala svět filmu, věděla jsem, kde je rozdíl mezi realitou a příběhem. Ve filmech jsou duchové a mimozemšťani a upíři. Dokonce i ten, kdo na mimozemšťany nevěří, může sedět v kině, sledovat, jak hrdinové sledují stopy, které naznačují mimozemskou invazi, a chce křičet: „Bože!“
Ale v reálném životě, když řeknete lidem, že jste pronásledován popáleným školním správcem, neříkají: „Wow, musíš vidět duchy.“ Pošlou vás na místo jako je tohle.
Dívala jsem se na obrázek. Nemohlo být pochyb –
„Je to ten, co jsi viděla?“
Otočila jsem se na židli. Derek byl za mým ramenem. Pro někoho jeho velikosti by mělo být nemožné pohybovat se tak potichu, skoro bych si myslela, že je to duch. Stejně tak tichý… a stejně tak nevítaný.
Ukázal na titulek nad článkem o správci. „A. R. Gurney. To je tvoje škola. Viděla jsi tohohle chlapa, že ano?“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
Pevným pohledem mě uzemnil.
Vypnula jsem prohlížeč. „Dělala jsem něco do školy. Až se tam budu vracet. Projekt.“
„Na co? ‚Lidi co umřeli na mé škole‘? Víš, vždycky jsem slyšel o tom, že umělecké školy jsou divné…“
Naježila jsem se. „Divné?“
„Chceš něco k výzkumu?“ Jak se naklonil, aby se dotkl myši, ucítila jsem závan jeho osobní vůně. Nic silného, jen první náznak konce působení deodorantu. Nenápadně jsem se snažila posunout, ale všiml si toho a zamračil se, jakoby se urazil, pak se pomocí loktů posunul na stranu.
Otevřel nový prohlížeč, napsal jedno slovo a klikl na hledat. Pak se napřímil.
„Zkus tohle. Možná se něco naučíš.“
***
Asi pět minut jsem se dívala na hledaný termín. Jedno slovo. Nekromant.
Bylo to vůbec anglicky? Přesunula jsem kurzor před slovo a napsala „definovat“. Když jsem klikla na entr, obrazovka se zaplnila.
Nekromant: ten, kdo věští přes vyvolávání mrtvých.
Věštění? Stejně jako předpovídání budoucnosti? Tím, že mluvím s mrtvými… z minulosti? To vůbec nedávalo smysl.
Přeskočila jsem na další definici, z Wikipedie.
Nekromancie je věštění pomocí vyvolávání duší ze smrti. Slovo pochází z řeckého nekros „mrtvý“ a manteia „věstění.“ Má i vedlejší význam odrážející se v alternativním a archaické formě slova nigromancy (lidová etymologie používající latinské niger „černý“), ve kterém je kouzelná síla „temných sil“nabíraná z nebo přes zastupující mrtvolu. Ten, kdo praktikuje nekromancii je nekromant.
Přečetla jsem ten odstavec třikrát a pomalu rozluštila tu podivínskou řeč, jen abych si uvědomila, že mi neřekl nic víc než první definice. Šla jsem na další, také z Wikipedie.
Ve smyšleném vesmíru z Diabla 2, kněží Rathma…
To rozhodně nebylo to, co jsem hledala, ale rychle jsem přes článek přelétla očima a zjistila, že je to hra s hrdiny a skupina z nich se jmenuje nekromanti., kteří můžou vyvolávat a kontrolovat mrtvé. Tohle byl důvod, proč mi to Derek ukázal? Ne. Může být děsivý, ale pokud by nepoznal hranici mezi reálným životem a video hrou, byl by v opravdové psychiatrické léčebně.
Vrátila jsem se na Wikipedii, prolétla zbytek definicí a našla pouze obměny té první. Nekromant předpovídá budoucnost pomocí mluvení s mrtvými.
Se zvědavostí jsem vymazala definovat a hledala jen nekromant. Prvních pár stránek bylo náboženských. Podle nich byla nekromancie umění komunikovat s duševním světem. Říkali tomu zlo, praktikování černé magie a uctívání Satana.
Myslel si Derek, že jsem zapletená do černé magie? Snažil se zachránit mou duši? Nebo varovat, že mě sleduje? Zachvěla jsem se.
Ženská zdravotní klinika tety Lauren byla milně vybrána za cíl militantní skupinou proti potratům. Vím, jak strašidelní lidé můžou být, pokud si myslí, že děláte něco proti jejich víře.
Vrátila jsme se na seznam výsledků a klikla na ten, který vypadal spíše akademicky. Ten říkal, že černá magie bylo další označení pro média, spiritisty a další lidi, kteří mohli mluvit s mrtvými. Význam toho pocházel se staré víry, že pokud jste byl schopen mluvit s duchy, mohli vám ukázat budoucnost, protože oni viděli vše – věděli, co dělají vaši nepřátelé nebo kde najít zakopaný poklad.
Přešla jsem na další stránku na seznamu a zobrazil se mi hrozný obraz – dav mrtvých lidí, hnijících a osekaných, byl veden mužem se zářícíma očima a zlým úsměvem. Titulek: Armáda mrtvých.
Srolovala jsem dolů. Stránka byla plná věcmi jako muži obklopení zombie.
Rychle jsem přeskočila na další stránku. Tam bylo popsáno „umění nekromancie“ jako vyvolávání mrtvých. Otřásla jsem se a nalistovala další. Náboženská stránka citovala nějaké staré knihy, které vykřikovali o „nečistých nekromantech“, kteří se dopustili zločinu proti přírodě komunikací s duchy a znovuoživením mrtvých.
Víc adres. Víc starých rytin a maleb. Směšné obrazy směšných mužů. Vyvolání mrtvol. Vyvolávání duchů, Vyvolávání démonů.

Třásly se mi prsty a vypnula jsme prohlížeč.

4 komentáře:

  1. Moc díky za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  2. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. zajímavé a poutavé, díky

    OdpovědětVymazat
  4. Nebudeš překládat zbytek?

    OdpovědětVymazat