úterý 9. dubna 2013

Úryvkové úterý (14)



Meme pořádané mnou. Bližší informace k němu naleznete zde.

Kniha: Dech
Série a číslo dílu: Dech 1
Autor: Sarah Crossan
V překladu vydáno: 2013/04
Nakladatelství: Baronet



Cítím, jak mě někdo tahá za rukáv, a když zvednu oči, stojí vedle mě dost možná ta nejkřiklavěji nádherná holka, jakou jsem kdy potkal. Ani trochu nepřeháním. Má velké zelené oči s panenkami roztaženými hněvem a krásně rozcuchané dlouhé vlasy. Tváří se, jako by se mě chystala praštit. Usměju se na ni.
 „Čekám tady už celé věky a najednou se z čista jasna objeví tví kamarádíčkové a hurá doprostřed fronty,“ zlobí se. „Ani náhodou.“ Riley a Ferris mají sluchátka, takže neslyší ani slovo, a přestože já ano, naprosto ztrácím řeč, což je pro mě nový pocit. „Haló, jsi tam?“ ptá se a mává mi rukou před obličejem. Dál na ni civím, ale aspoň se mi podařilo zavřít pusu. „Jdi na konec řady,“ zatáhne Ferrise za loket, když si uvědomí, že ze mě nic nedostane.
 „Co chceš?“ zavrčí Ferris, obrátí se a strhne si sluchátka.
 „Jdi dozadu.“
 „A to říká kdo? Ty?“ propukne v smích. I Riley se otočí a sundá si sluchátka.
 „Co se děje?“
 „Tahle panovačná kráva nám chce sebrat místo ve frontě,“ vysvětluje Ferris.
 „Klídek,“ vložím se do toho a stoupnu si mezi Rileyho s Ferrisem a tu holku. „Předbíhali jste vy.“
 „Dej si pozor na to, s kým mluvíš, kočičko,“ pokračuje Ferris, postoupí dopředu a vytáhne se do výšky.
 „Mně strach nenaženeš. Nafoukanej prémius, myslí si, že může dělat všechno, co se mu zlíbí,“ prohlásí a odstrčí mě na stranu. Vrhnu rychlý pohled na její ušní lalůčky, nemá tetování. Našeho si určitě všimla hned na začátku, což ji patrně ještě víc rozpálilo.
 „Opravdu rád dělám, co se mi zlíbí,“ přiznává Ferris a vilně zvedá obočí. Chci jí poradit, ať ty kluky radši nechá na pokoji, protože nemají zábrany ubližovat dívkám, ale mám pocit, že ať řeknu cokoli, tak ji to nezastaví.
 „Jsi naprostej ubožák,“ prohlásí, pohrdlivě se ušklíbne a obrátí se ke mně.
 „Máš to ale pěkné kámoše.“ Než pro ně stačím najít omluvu, je pryč.
„Nemyslel jsem ji, ale vás dva. Kdy se konečně přestanete chovat jako malí?“
 „My? Musíš si dělat legraci,“ opáčí Riley.
 „Určitě si dělá legraci,“ zopakuje Ferris.
 Mám toho dost. Dost čekání ve frontě a pokusů přivést dva idioty k rozumu. Popadnu batoh a vyrazím za dívkou.
 „Quinne!“ volá za mnou Ferris. „Vyřiď Bee, že jí dneska večer zavolám.“ Ignoruju ho a jdu dál.
 „Co to jako mělo být?“ strčím do Ferrise.
 „Co já vím, asi jí straší v bedně!“ konstatuje Ferris. „Musím ale uznat, že je to kočka.“

2 komentáře:

  1. Vypadá to zajímavě :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dech bych si chtěla strašně přečíst!! :D

    OdpovědětVymazat