středa 10. dubna 2013

36. kapitola


Helen přemýšlela, jestli Alastor říká pravdu. Jestli jeho muži objevili Rauma předtím, než mohl dojít do sklepa a získat kontrolu nad panelem, aby zastavil přívod plynu do osvětlení.
Zavrtěla hlavou, jako kdyby se chtěla té myšlenky zbavit. Nemohla si dovolit ztratit naději. Ne teď, když byli tak blízko své pomstě. A vítězství.
Vtom světla zablikala a Helen ucítila příval úlevy. Byl to Raum. Nakonec ho přece jen nechytili. Přerušil dodávku plynu do lamp. Brzy je najde. Budou mít meč a další osobu, která jim pomůže.
Ale lampy nezhasly.
Jak blikaly, Helen viděla ve světle pohybující se stíny. Zezdola se ozývalo podivné dunění a palubky pod jejich nohama se začaly třást. Nejhorší ze všeho byl ale zvuk, který vycházel z Alastorových rtů. Začalo to ostrým výkřikem agonie a vzteku. Jako kdyby smrtelné tělo nemohlo snést muka z přítomnosti démona uvnitř.

Křik rostl a mohutněl, až se Alastorovy oči zbarvily černě a kolem nich se objevily červené kruhy, které zářily ohnivě jako slunce. Otevřel ústa a křik ještě zesílil a měnil se v řev, a modré světlo unikalo z úst muže, kterého nazývali Alsorta.
Zdálo se, že roste. Že se stále zvětšuje a zvětšuje. Jeho ramena trhala košili, a Helen to pozorovala fascinovaná a vyděšená. Kůže, která dřív bývala jako z papíru, v prvních fázích předsmrtných změn, byla nyní průhledná. Z ničeho nic se objevily na jeho těle žíly, plazily se a křižovaly démonovo tělo, jako kdyby bylo potřeba více krve k obludné změně. Právě když si Helen myslela, že je transformace kompletní, uslyšela za ním nějaký pohyb. O krok ucouvla a viděla obrovská křídla – špičatá a podobná plazím, jako u obrovského netopýra – třepotající se mu na zádech.
Démon nazývaný Alastor byl téměř k nerozeznání od muže, který stál před nimi jen před pár vteřinami. Tohle ale nebylo smrtelné tělo. Nebyl to člověk. Bylo to stvoření temnoty. Tato jeho fyzická forma sloužila jen k jednomu jedinému účelu: zničit cokoliv – nebo kohokoliv – co mu stojí v cestě.
Což bylo právě to, co Helen a bratři dělali.
Světla znovu zablikala a tentokrát to Helen bylo jasné, už nedoufala, že je za tím Raum.
Blikající stíny ve světle jí řekly vše, co potřebovala vědět, a nebyla překvapená, když se první tři přízraky objevily ve světle ze svícnu na stěně.
Darius a Griffin okamžitě přiskočili k sobě a otočili se k sobě zády, aby se kryli. Sáhli pro své srpy, a Helen se k nim přidala, také se srpem v ruce. Nevěděla, jestli může nějak pomoct a jestli se odsud dostane živá. Ale nemohla nechat bratry bojovat samotné. Radši by položila svůj život, než být za zbabělce.
Alastor zařval, když se tři přízraky přiblížily k Helen a bratrům. Ze svého chráněného místa neviděla pořádně na bratry, ale cítila, jak se jejich těla napjala, a slyšela klapnutí srpů a hrdelní zavrčení, když zasáhli přízraky. Čekala se srpem v ruce na třetího, který zaútočí na ni, a její dech se zrychloval.
Nestalo se vůbec nic. Šel přímo proti Dariovi, ačkoliv Helen byla úplně nechráněná a zřetelně držela zbraň. Ucítila záblesk hněvu. Myslí si, že je tak nepatrnou hrozbou, že ani nemusí brát na vědomí její přítomnost?
Darius pracoval svým srpem na likvidaci dvou přízraků a Griffin bojoval s dalším. Helen se protáhla kolem zápasících, ustoupila od nich a přesunula se za třetí přízrak. Zvedl svou zbraň proti Dariovi, když Helen zvedla svou. Zaváhala, uvědomila si, že může svým srpem zranit, zmrzačit nebo zabít toho tvora. Bylo to ale to nejkratší zaváhání. Nikdy předtím neublížila živé bytosti.
Ale tohle není živá bytost, připomněla si, sekla srpem dolů do zad přízraku a použila zubatý okraj zbraně.
Zařval a otočil se ke zdroji útoku. Když uviděl Helen, v jeho rudých očích se objevila nejistota, pak se přesunul a zaútočil na Daria z jiné strany.
Pořád tam stála, dívala se na srp ve své ruce a snažila se přijít na to, proč na ni přízraky neútočí, když oba bratři nasadili Galizurovy nové glaivy. Hladce se otevřely, a když je bratři vrazili do těl přízraků, Helen si musela znovu opakovat, že nejsou lidé.
Griffin rozsekával třetí přízrak, když Darius zvedal glaivy z podlahy. Helen věděla, že srpy nezničí démony úplně, ale bylo to vše, co mohl Griffin dělat. O chvíli později přízrak s výkřikem zmizel ve tmě, když Alastor zařval a vyvolal tak dalších šest přízraků ze světla do místnosti. Helen se postavila před bratry.
„Helen, ne.“ Griffin ji zatáhl zpět, očividně si nebyl vědom, že ji přízraky nemohou napadnout, ačkoliv stála ani ne pět stop před nimi. Už věděla, že projdou kolem ní a budou se jí vyhýbat, ať to stojí cokoliv, ale stále nevěděla proč.
Přízraky byly jen pár palců od ní, když světla zablikala ještě jednou. Helen se připravila na příchod dalších přízraků a byla v šoku, když se místnost ponořila do tmy. Veškerý pohyb v místnosti se na zlomek vteřiny zastavil a oheň byl jediným zdrojem světla, když se všichni snažili zorientovat.
Raum přicházel. Nakonec ho nechytili. Helen se odvážila podívat na zatažená okna, když přízraky začaly opět postupovat. Nevěděla, jestli to bylo její představivostí, ale vypadalo to, že vidí slabé namodralé světlo kolem okenního rámu. Podívala se na hodiny. Pět hodin ráno. Už téměř svítalo. Vše, co museli udělat, bylo odrazit šest přízraků, než dorazí Raum s mečem.
Griffin a Darius se dali do práce. Jejich srpy se pohybovaly tak rychle, že je Helen jen stěží viděla. Slyšela cinkání jejich kovových ostří, když se bratři měnili ze strany na stranu, a když se zdálo, že jsou v nebezpečí nebo přemoženi, přikročila a sekla přízrak do zad nebo do ramen.  Nezničilo je to, ani je to neposlalo zpět, odkud přišli, ale přimělo je to výt a vřískat, a rozptýlení někdy dalo Dariovi s Griffinem dostatek času odeslat pryč jeden přízrak, než přesunuli svou pozornost k dalšímu. Jak očekávala, žádný přízrak proti ní nezvedl zbraň. Mohla jen předpokládat, že jim Alastor nařídil nechat ji naživu.
Darius a Griffin bojovali se třemi zbývajícími přízraky. Helen rozeznávala jejich mohutná těla v matném světle v místnosti. Přistoupila na pomoc Dariovi, který rozsekával jeden přízrak na podlaze, zatímco další se objevil za jeho zády, a v tom se objevil Raum s otevřeným srpem v ruce, celým od krve.
Helen si mohla jen představovat, co stálo proti němu.
Zavřel srp a rychle ho zahákl za opasek. Neměl glaive, ale zvedl jeden z Galizurových, který upadl na podlahu, a zatímco se bratři prali s přízraky, bodl do zad útočícího démona. Démon zavyl bolestí, když se rozpadal na milion malých kousků.
Poslední dvě monstra byla na kousky rychle. Byly téměř jako stroje. Měli zbraně a velká svalnatá těla, ale jejich přednosti nesahaly dál.
Když byly přízraky pryč, Darius, Griffin a Raum se otočili k Alastorovi. Jeho postava byla obrovská a hořela vztekem. Zaklonil hlavu a ozval se řev, který téměř vyrazil okenní sklo z rámů.
Pak se začal pohybovat směrem k nim, jeho kroky dopadaly na koberec jako kusy skály. Sádra opadávala ze stěn, stínítka lamp padala na zem jako déšť roztříštěného skla. Helen nevěděla, jestli tu zbyl nějaký sloužící. Možná věděli, co je jejich pán zač. Ale když Alastor přišel blíže, ze srdce doufala, že utekli pryč, dokud měli možnost.
„Co teď?“ Darius se nezeptal nikoho přímo, když se démon na ně vrhal.
„Zaměstnat ho srpy a glaivy,“ řekl Raum polohlasně.“ „Téměř svítá.“
Křídla na Alastorových zádech dutě praskala, když se otevírala. Helen nemohla uvěřit rozpětí křídel. Snadno by je mohl spolknout, kdyby se mu zachtělo.
Nedostal šanci. Griffin přistoupil a v jednom rychlém momentu na monstrum hodil glaive. Lustry na stropě zarachotily, když se glaive ponořil do démonova svalnatého břicha a zanechal za sebou obrovskou ránu. A pak byli muži na něm a využívali výhodu většího počtu, navzdory Alastorově síle. Monstrum na ně zaútočilo rukama, které se změnily v háky ostré jako břitva. Zvedl je a hodil proti zdi. Ale jakmile se Darius, Griffin a Raum dostali zpět, sekali ho svými srpy, propichovali glaivy a snažili se ho zpomalit.
Helen hledala příležitost jim pomoct, ale v boji pro ni nebyl prostor. Místo toho se zadívala na zatažená okna a sledovala známky východu slunce. O pár minut později světlo kolem rámů zjasnělo. Helen přecházela kolem oken, roztahovala závěsy a volala:
„Raume! Je čas!“
Griffin byl na podlaze, nehybný a tak bledý, že Helenino srdce téměř přestalo bít. Byla na cestě k němu, když Alastor zvedl Daria a Rauma do vzduchu a mrštil jimi ke vzdálené zdi a  pak dusal k ní. Couvala ke stále nehybnému Griffinovi. Pokud má zemřít, chce zemřít s Griffinem.
Nohama do něčeho narazila a zakopla a padla na zem, když Alastor přidupal k ní. Přemýšlela, jestli dům spadne dřív, než jí stihne udělat cokoliv, co s ní má v plánu. Byl by to lepší konec, než ten, který ji čeká v jeho rukou. Plazila se po podlaze, dokud nenarazila na police s knihami, a dál už to nešlo. Bylo problematické nazvat výraz v Alastorově obličeji úsměvem, ale vypadalo to tak, když k ní dorazil.
Objevil se před ní a Helen cítila pach jeho dechu. Cítila ohnivé horko a byla až překvapená, že dům kolem nich nehoří žárem z jeho pokrouceného těla.
„Ty,“ zakřičel. „Ty. To. Máš.“
Zavrtěla hlavou. „Nemám.“
„Dej mi to, nebo zemřete bolestivou smrtí a já si to vezmu silou,“ zaskřehotal, a jeho hlas teď zněl jinak, víc hrdelně.
Polkla, snažila se přijít na to, jak ho zaměstnat. Přemýšlela, jestli Raum nebo jeden z bratrů nabyli vědomí. Zůstala klidná a nechala své oči bloudit po místnosti, hledala cokoliv, co by jí mohlo koupit nějaký čas.
A pak to uviděla.
Růžově se to blýskalo ve vycházejícím slunci, které sem proudilo přes nyní roztažené závěsy.
Měč. To bylo to, o co zakopla. Musel vypadnout Raumovi během boje a nyní ležel jen pár stop od ní.
Nestihla vymyslet žádný manévr, žádnou chytrou strategii, jak dostat meč do svých rukou. Bude se na něj muset vrhnout, počítala se svou malou výškou a s momentem překvapení, který jí dá pár vteřin navíc, a ty bude potřebovat, aby dosáhla na meč dřív než on.
Zabralo jí jen pár vteřin se rozhodnout. Neviděla jinou možnost.
Vrhla se dopředu, plazila se po podlaze a natahovala se po meči ještě předtím, než na něj mohla dosáhnout. Nezajímala se o to, jak dostat Alastora do světla vycházejícího slunce. Chtěl to, co říkal – co si myslel, že má. Viděla chtivost v jeho očích.
Bude ji následovat.
Její prsty se sevřely kolem meče, když Alastor přišlápl její sukni a přišpendlil ji k podlaze. Schovala meč pod látkou oděvu, která se rozprostřela po podlaze, když se k ní Alastor hnal tou podivnou nelidskou chůzí.
Slunce svítilo jen dva palce od nich. Jen dva palce.
Monstrum se tyčilo nad ní. Viděla potěšení v jeho očích. Měl ji a věděl to. Mohl zničit posledního Opatrovatele. Vládnout světu se svou mocí nad časem a s legií démonů, co  poslouchají jeho rozkazy. To byla veškerá motivace, kterou potřebovala. Převrátila se na břicho, chytila meč a plazila se ke světlu.
A pak, při zběsilém plazení po podlaze, to uviděla.
Zdálo se, že čas se zpomalil, když slunce zalilo její přívěsek, už ne jen abstraktní vzor, který se jí houpal na krku. Už ne jednoduchý filigrán, jemný a krásný, ale něco víc.
Podívala se dolů na prolamovaný kov, a viděla stejný vzor vlnící se a otáčející se na Galizurově obrazovce. A vytetovaný na Griffinových zádech.
Alastor měl pravdu. Měla klíč.
Přidupal k ní a jeho vztek vybuchl v brutálním zavytí. Sklo se za závěsy rozbilo. Helen ho slyšela dopadat na podlahu, pak ji Alastor převrátil na záda a jeho pařáty se natahovaly k přívěsku na krku. Nechala ho přiblížit se. Nechala jeho oči vítězoslavně zazářit.
A pak zabodla meč do jeho srdce a otočila s ním, aby si byla jistá, že neminula. Pak naslouchala jeho zuřivé vytí.
Žíly, které pokrývaly jeho tělo, se ztácely před očima, překvapený výraz přeběhl po jeho tváři, když se jeho křídla na zádech scvrkla. Jeho ústa se otevřela a modré světlo z něj proudilo s děsivým křikem chvíli předtím, než jeho smrtelné tělo vybuchlo, ani ne velkým množstvím masa a krve, jak čekala, ale oblakem popela.
Připlazila se ke Griffinovi, když na ně dopadal příval černého deště.

2 komentáře:

  1. to bylo zajímavé, škoda že ten boj nebyl popsaný trochu víc. děkuju moc za překlad:) celkem sem začala fandit raumovi, tak sem zvědavá jak to s ním dopadne:) jen doufám že griffin to přežije :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc dík za překlad, docela škoda že bude konec.Lvice

    OdpovědětVymazat