středa 27. března 2013

15. kapitola - 1. část



Obklopil mě smích. „Tvá zbraň je ti k ničemu. Mohla bych tě snadno přesvědčit, že jej chceš zabodnout do svého srdce místo do mého.“

Zahlédla jsem ji na konci mýtiny. Oblečená ve volné, zelené maskovací košili pevně převázané v pase a kalhotách stejné barvy, se kouzelnice z Jihu ledabyle opírala o strom s rukama zkříženýma na prsou v bezstarostném postoji.

Očekávajíc útok z lesa od zabijáků patřících kouzelnici z Jihu, držela jsem nůž před sebou a otáčela se v kruzích.

„Uklidni se,“ řekla kouzelnice. „Jsme samy.“

Přestala jsem kroužit, ale pevně svírajíc svou zbraň. „Proč bych ti měla věřit? Naposled, co jsme se setkaly, jsi rozkázala zabít mě. Dokonce jsi jim dala do ruky ten malý řemínek.“ Náhlé uvědomění si, že nepotřebovala své zabijáky, skočilo do mé mysli. Začala jsem si v hlavě odříkávat názvy jedů.

Kouzelnice se rozesmála jako někdo, koho pobavilo malé dítě. „Tohle ti nepomůže. Jediný důvod proč to na festivalu fungovalo, byl Valek.“

Přistoupila blíž. Zamávala jsem nožem v hrozícím gestu.

„Yeleno, uklidni se. Pronikla jsem do tvé mysli, abych tě sem přivedla. Kdybych tě chtěla mrtvou, stačilo by shodit tě ze stromů. Nehody přináší méně problémů než vražda v Ixii. Je to skutečnost, které si jsi dobře vědoma.“

Ignorujíc její posměšnou poznámku. „Proč jsem tedy neměla „nehodu“ na festivalu? Nebo někdy jindy?“

„Potřebuji být ve tvé blízkosti. Zabití si vybírá hodně energie; raději používám všechny metody, pokud je to možné. Na festivalu to bylo poprvé, co jsem se k tobě mohla dostat blíž bez Valeka v blízkosti nebo jsem si to aspoň myslela.“ Zavrtěla frustrovaně hlavou.

„Proč jsi na festivalu nezabila Valeka pomocí magie?“ Zeptala jsem se. „Pak bych byla snadnou kořistí.“

„Magie na Valeka nefunguje. Je proti ní imunní.“

Než jsem se mohla zeptat na více podrobností, pospíšila si. „Nemám čas ti vše vysvětlit. Valek tady brzy bude, takže to udělám rychle. Yeleno, jsem tady, abych ti udělala nabídku.“

Vzpomněla jsem si na svou poslední nabídku – být ochutnávačem nebo být popravena. „Co bys mi případně mohla nabídnout? Mám práci, barevně sladěnou uniformu a šéfa, pro kterého zemřu. Co více bych si mohla přát?“

„Azyl v Sitii,“ prohlásila pevně. „Tak by ses naučila ovládat svou sílu.“

„Sílu?“ To slovo má pusa vypískla dřív, než jsem to mohla zastavit. „Jakou sílu?“

„Ale no tak! Jak bys o ní mohla nevědět? Na hradě jsi ji použila dvakrát.“

Moje mysl se zatočila. Mluvila o mém pudu sebezáchovy. To divné bzučení, které mě posedlo kdykoliv byl můj život ve vážném ohrožení. Mé tělo paralyzovala hrůza. Cítila jsem se, jako by mi řekla, že jsem vážně nemocná.

„Pracovala jsem v utajení v blízkosti hradu, když jsem byla přemožena tvým křikem, surovou energií. Jakmile jsem byla schopná určit zdroj z ochutnávače Velitele Ambrose, věděla jsem, že záchranné úsilí propašovat tě na jih by bylo nemožné. Neustále jsi s Valekem nebo je krok za tebou. Dokonce i teď podstupuji mimořádné riziko. Ale je příliš nebezpečné mít na severu necvičeného kouzelníka. Je úžasné, že jsi vydržela tak dlouho bez odhalení. Zbývala jediná volba – ukončení. Úkol, který se ukázal být těžší, než jsem si prvně představovala. Ale ne nemožný.“

„A teď vám mám věřit? Myslíte si, že bych vás pokorně následovala do Sitie jako jehněčí na porážku?“

„Yeleno, kdybys nehrála uprchlíka, což tě dostalo z hradu a od Valeka, byla bys teď už mrtvá.“

Nebyla jsem si jistá, zda jí věřím. Co by získala, kdyby mi pomohla? Proč by vynakládala tohle úsilí, jestliže měla dost síly na to mě zabít? Něco jiného ji muselo motivovat.

„Nevěříš mi.“ Zavrčela ve frustraci. „Dobrá, co třeba malá demonstrace?“ Naklonila hlavu na stranu a stiskla rty k sobě.

Spalující bolest prošlehla mou myslí jako blesk. Zakrývajíc si hlavu rukama a pažemi, snažila jsem se marně zablokovat útok. Pak mě do čela udeřila síla o velikosti pěsti. Ucukla jsem dozadu a spadla na zem. Rozvalená na zádech jsem mžourala na kouzelnici. Pořád stála na okraji mýtiny. Ani se mě nedotkla, alespoň ne fyzicky. Hmotnost jejího duševního proniknutí jsem cítila jako čepici mačkající se na mou lebku.

„Co to sakra bylo?“ Zeptala jsem se. „Co se stalo se zpěvem?“ Z jejího útoku jsem byla zmatená, vánek na mém těle působil jako bych se měla roztéci a hned když jsem se posadila, vzduch zavířil a přeběhl po mé kůži.

„Na festivalu jsem zpívala, protože jsem se snažila být laskavá. Šlo jen o snahu přesvědčit tě, že kdybych tě chtěla zabít, neplýtvala bych svým časem, abych si s tebou teď promluvila. A rozhodně nemohu čekat, když jsi v Ixii.“ Její hlava se naklonila, jako by naslouchala neviditelné osobě, která jí šeptá do ucha.

„Valek odhodil všechnu nenápadnost. Pohybuje se rychle. Dva muži ho pronásledují, ale ti muži myslí, že pronásledují tebe.“ Odmlčela se a ústa se jí stáhla znova do úzké linky, jak se soustředila. „Mohu zpomalit ty muže, ale Valeka ne.“ Zaostřila svůj nepřítomný pohled na mě. „Jdeš se mnou?“

Nemohla jsem promluvit. Pomyšlení, že její představa o laskavosti spočívá v uzpívání někoho ke smrti mě tak trochu rozptýlila. Zírala jsem na ni v naprostém úžasu.

„Ne.“ Musela jsem se přinutit vyslovit.

„Cože?“ Nebyla to odpověď, jakou čekala. „Tobě se líbí být ochutnávačem?“

„Ne, nelíbí, ale zemřu, když půjdu s vámi.“

„Zemřeš, pokud zůstaneš.“

„Risknu to.“ Postavila jsem se a otřepávala si hlínu z nohou a získala zpátky svůj nůž. Poslední věc, kterou jsem chtěla kouzelnici vysvětlovat, byl jed, který koloval mou krví. Proč bych jí měla poskytnout další zbraň, jenž by mohla být použita proti mně? Ale s jejím napojením na mou mysl jsem mohla jen pomyslet na Butterfly‘s Dust a ona o něm věděla.

„Máme tady protijedy,“ řekla.

„Dokážete ho najít před ránem?“ Zeptala jsem se.

Zavrtěla hlavou. „Ne, potřebovali bychom více času. Naši léčitelé by potřebovali pochopit, kde se jed v těle ukládá. Mohl by být ve tvé krvi nebo kdekoliv jinde a oni by potřebovali vědět, jak zabíjí, aby ho mohli potlačit.“

Když uviděla mé naprosté nepochopení, pokračovala, „Zdrojem síly – toho, čemu říkáš magie – je něco jako přikrývka zahalující svět. Naše mysli pronikají do tohoto zdroje, vytáhnou z ní malé vlákno, aby zdokonalilo naše schopnosti, a zapnou je. Každý člověk má latentní (pozn.překl.: „spící“, např. u bakterií jde o jedince vyčkávající na optimální podmínky, aby mohly začít reprodukovat) schopnost číst myšlenky a ovlivňovat fyzický svět bez pomoci doteku, ale nemají schopnost se připojit ke zdroji síly.“

Povzdechla si, vypadajíc nešťastně. „Yeleno, nemohu nechat tvou divokou sílu nekontrolovaně vzplát. Aniž bys to věděla, používáš sílu. Místo jednoho vlákna popadneš celé úseky a seskupíš přikrývku z moci kolem sebe. Jak stárneš, za chvíli budeš schopná nashromáždit tolik energie, že exploduje nebo vyhoří. Mohlo by to zabít nejen tebe - zdeformuje to a poškodí samotný zdroj moci, jako bys do přikrývky udělala díru. Nemůžeme vyhoření riskovat a za chvíli budeš netrénovatelná. Což je důvod, proč nemáme jinou možnost, než tě eliminovat dříve než dosáhneš tohoto bodu.“

„Kolik mám času?“ Zeptala jsem se.

„Jeden rok. Možná i trochu více, pokud se budeš ovládat. Potom už ti nebudeme moct pomoci. A my tě potřebujeme Yeleno. Mocní kouzelníci jsou v Sitii vzácní.“

Má mysl se prohnala všemi možnostmi. Její zobrazení síly mě přesvědčilo, že je větší hrozbou než jsem si kdy představovala, a že bych byla úplný idiot, kdybych jí vůbec uvěřila. Nicméně, pokud nepůjdu, zabije mě tam, kde stojím.

Tak jsem oddálila nevyhnutelné. „Dejte mi rok. Rok, než najdu protilátku, abych našla způsob jak uniknout do Sitie. Rok bez obav z toho, že plánujete mou smrt.“

Zírala do mých očí. Její mentální nátlak zesílil v mé mysli, jak hledala známku toho, že ji chci podvést.

„Dobrá. Jeden rok. Dávám ti své slovo.“ Odmlčela se.

„Pokračuj,“ řekla jsem. „Vím, že chceš tuhle schůzku ukončit nějakou hrozbou. Nebo možná naléhavým varováním? Jsem na to zvyklá. Nevěděla bych, jak se s touhle konverzací vypořádat bez jednoho nebo druhého.“

„Do popředí dáváš mnoho odvahy. Ale vím, že kdybych udělala ještě jeden krok k tobě, namočíš si kalhoty.“

„Vaší krví.“ Zamávala jsem nožem. Ale nemohla jsem si udržet vážnou tvář – znělo to směšně i mým vlastním uším. Uchechtla jsem se. Ona se zasmála. Vypuštění napětí mi způsobilo závrať a brzy jsem se smála a brečela zároveň.

Kouzelnice najednou vystřízlivěla. Znova sklonila hlavu ke svému neviditelnému společníkovi. „Valek je blízko. Musím jít.“

„Řekni mi jednu věc.“

„Jakou?“

„Jak jsi věděla, že budu hrát uprchlíka? Pomocí magie?“

„Ne. Mám zdroje informací, které nemohu odhalit.“

Přikývla jsem v pochopení. Žádat o podrobnosti by nestálo za to.

„Buď opatrná, Yeleno,“ řekla, mizejíc v lese.

Uvědomila jsem si, že ani nevím, jak se jmenuje.

„Irys,“ zašeptala v mé mysli a potom její mentální dotek vymizel.

Když jsem tak uvažovala o všem, co mi řekla, uvědomila jsem si, že mám teď mnohem více otázek, na které bych se jí chtěla zeptat – všechny důležitější, než prozrazené informace. Poznání, že je pryč zabránilo touze volat ji zpátky. Místo toho jsem spadla na zem.

S chvěním jsem vrátila nůž do batohu. Vytáhla jsem láhev vody a zhluboka se napila, přejíc si, aby byla láhev naplněná něčím silnějším. Něčím, co by mi po cestě do žaludku spálilo krk. Něčím, na co bych se mohla soustředit místo nesouvislého a ztraceného pocitu, který mě hrozil strávit zaživa.

Potřebovala jsem čas na přemýšlení ještě před tím, než mě Valek a dva muži chytí. Vytahujíc lano a ukotvovací hák, jsem zase hledala vhodný strom na návrat do baldachýnu lesa. Postupováním na jih jsem nechala fyzickou námahu udržovat mé tělo zaneprázdněné, zatímco jsem se probírala informacemi, které mi kouzelnice poskytla.

Když jsem dosáhla další cesty v lese, našla jsem si pohodlnou pozici na stromě na dohled od stezky. Zajistila jsem se lanem ke stromu. Kouzelnice mi slíbila jeden rok, ale já ji nechtěla pokoušet. Mohla by změnit názor – nakonec, co jsem věděla o kouzelnících a jejich slibech?

Tvrdila, že mám síly. Magické síly, o kterých jsem si vždycky myslela, že jsou jen mým instinktem pro přežití. Když jsem byla v těchto strašných situacích, cítila jsem se jako posedlá. Jako by se někdo jiný mohl vypořádat s krizí a převzal dočasně kontrolu nad mým tělem, zachraňujíc mě před smrtí a pak se vypařil.

Mohlo by podivné bzučení, které vycházelo z mého hrdla, zachránit můj život pomocí stejné moci, jakou je ta Irysina? Pokud ano, musím udržet svou magii jako tajemství. A taky musím nějak udržet svou sílu pod kontrolou, aby nevyhořela. Ale jak? Vyhýbáním se život-ohrožujícím situacím? Vysmála jsem se představě vyhýbání se potížím. Problémy, zdá se, si mě nacházely bez ohledu na mé úsilí. Sirotek. Mučená. Otrávená. Prokletá a s magií. Seznam se každým dnem prodlužoval.

Neměla jsem čas řešit tyto složité otázky, které kolovaly mou myslí. Zaměřujíc své myšlenky na současnost, studovala jsem cestu pode mnou. Mladé stromky hrozily zhroutit se na úzkou cestu – musela to být jedna z opuštěných lesních stezek, které vedly do Sitie.

Čekala jsem na Valeka. Mohl by vyžadovat vysvětlení o mém setkání s kouzelnicí a já mu byla připravená jedno dát.

Jediné varování před Valekovým příchodem byl jemný šelest větve nade mnou. Vzhlédla jsem, abych spatřila, jak se pomalu odvíjí z horní větve jako had. Neslyšně se spustil vedle mě.

Zdá se, že zelené maskování bylo pro dnešek zvoleno jako převlek. Valekův byl přiléhavý a vybaven kapucí, aby zakryla jeho vlasy a krk. Hnědá a zelená barva mu vystupovaly na lících, což zapříčinilo výrazný kontrast s jeho modrýma očima.

Podívala jsem se na své chatrné oblečení. Některé z listů měly roztřepené okraje a moje uniforma byla skrápěná mnoha slzami při lezení po stromech. Příště až budu chtít uprchnout lesem, musím přesvědčit Dilanu, aby mi ušila stejné oblečení jako Valekovi.

PŘEKLAD KNIHY POKRAČUJE NA BLOGU OUR KINGDOM OF BOOKS.

6 komentářů:

  1. Díky za překlad, moc se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Jupí,další překlad, moc díky =)

    OdpovědětVymazat
  3. souhlasím a děkuji, jsem velmi ráda, že se na nás nezapomnělo, doufám, že další překlad bude brzy.

    OdpovědětVymazat
  4. Super, už jsem se tak těšila. Doufám, že pokračováni bude brzy :D Já vím, jsem nenapravitelná...

    OdpovědětVymazat
  5. další kapitoly se zveřejňují zde: http://denik-ztroskotancu.blogspot.cz/2013/04/maria-v-snyder-poison-study.html a kapitola 15. je tam už celá, příjemné čtení :) Paty

    OdpovědětVymazat