středa 27. února 2013

33. kapitola

„Co je tohle to všechno?“ Vykřikla Helen, zvedla stočenou kovovou věc a přidala ji na hromadu na stole. „Nic z toho mi nedává smysl.“
Byli v Galizurově laboratoři, probírali stohy papírů a krabice plné mechanických přístrojů.  Po krátké diskuzi se shodli, že se podívají, jestli tu není něco, co by jim mohlo pomoct v boji. Chtěli na Alsortovo panství znovu dnes večer. Dostat se na pozemky bude alespoň tak těžké, jako proniknout k Alsortovi podruhé, ale malou naději měli.
Summit je zítra. Nebudou mít další možnost.
Byla stále otřesena Raumovým odmítnutím. Helen si jím byla tak jistá. Tak jistá, že jim pomůže, pokud se ho zeptá. Ale nakonec už se o ni nestaral. Radši ji uvidí umírat Alastorovou rukou, než aby riskoval svůj život na její záchranu.

„Otec stále pracoval na nových vynálezech,“ ozvala se Anna v rohu místnosti. „Obávám se,  že mi zabere nějaký čas, než se v tom vyznám.“
Ačkoliv ji Darius zapřísahal, aby odpočívala, Anna trvala na tom, že potřebuje být stále v pohybu; truchlit může později. V současné době chtěla přispět k vyřešení věci, která stála jejího otce život.
„Měli bychom si vzít nové glaivy.“ Darius držel jednu z malých zbraní na světle. O chvíli později ji prodloužil v kopí, které si Helen pamatovala ze své druhé návštěvy u Galizura. Darius pokračoval. „Vím, že ještě nebyly testované jinak než na melounech tady v laboratoři, ale pro mě fungují dostatečně.“
„Jsem pro,“ řekl Griffin. „Glaivy, srpy… co dál?“
„Co třeba nějaké nové šipky?“ Anna se zvedla z křesla u stolu a podávala něco směrem k Helen.
„Ale… “ Helen se podívala dolů překvapená, že vidí řadu šipek uložených v koženém váčku. Jejím očím připadaly stejné jako ty, které navrhl Galizur. „Myslela jsem, že jich má jen pět.“
„Bylo pět dokončených,“ vysvětlila Anna. „Ale bylo i pár dalších, které potřebovaly jen upravit. Myslím, že by nyní měly být v pořádku. Dala jsem vám nějaké navíc, jen pro všechny  případy.“
Helen jich napočítala deset.
„Proč mi taky nedáš tyhlety … “ Začal Darius a natahoval se pro šipky.
Anna stáhla svou ruku pryč a zavázala váček předtím, než ho podala Helen. „Helen s nimi už odvedla dobrou práci.“
Helen se mlčky dívala na kožený váček v Anniných rukou. Neodvedla dobrou práci. Ne úplně. Ale Annina nabídka působila jako požehnání a odpuštění jejího omylu.
„Děkuji.“ Helen si vzala šipky. Podívala se do Anniných očí a věděla, že druhá dívka ji chápe.
„Dobře tedy.“ Darius se rozhlédl. „Co oheň? Nepracoval tvůj otec na zbrani, která chrlí oheň?“
Anna zavrtěla hlavou. „Nebude to fungovat. Ne na Alastora. On je démon – je stvořený z ohně. A i když ho můžete odrazit srpem nebo glaivem, ani tyto zbraně ho nezničí.“
Griffin se na ni nechápavě podíval. „Co tím myslíš? Glaive je jediná věc, která zničí stvoření z jiného světa.“
„Přízraky, to ano.“ Řekla Anna. „Dokonce i nižší démony. Ale ne takové jako je Alastor. Můžete jen doufat, že pošlete démona vší svou silou tam, odkud přišel, se srpem nebo glaivem. Ale on - ačkoliv čas od času byl vykázán z toho světa v průběhu věků, nikdy nebyl zničen. Kdyby byl, nebyl by schopný být teď v našem světě.“
„Říkáš, že je nezničitelný?“ Zeptala se Helen a zajímalo ji, proč se obtěžují s ozbrojováním, když Alastor nemůže být zničen.
Anna si povzdychla. „Ne úplně. Je tu jeden způsob…“
„Co je to?“ zeptal se Darius.
„Tohle.“
Helen byla ochromena tichem, když přišla odpověď, ne od Anny, jak očekávala, ale z tunelu vedoucímu do laboratoře.
Byl to mužský hlas.
Raum.
Obezřetně vstoupil do laboratoře a držel něco dlouhého a tenkého v ruce před sebou.
Darius se na něj vrhl, ale včas ho zastavil Griffin. Svaly na pažích se mu napnuly snahou zadržet bratra.
„Mysli, bratře,“ řekl. „Mysli, než budeš jednat.“
Nezdálo se, že by Raum bral tuto hrozbu vážně.
„To není zrovna to přivítání, jaké jsem si představoval,“ řekl a přešel přes místnost. „Byl jsem de facto pozvaný.“
Helen založila ruce na hrudi. „Odmítl jsi to pozvání, pokud si to dobře pamatuju.“
„Ano.“ Setkal se s jejím pohledem. „Ale změnil jsem názor. Za předpokladu, že stále toužíte po mé pomoci.“
Místnost se ponořila do ticha, bylo slyšet jen Dariovo napjaté dýchání, když bojoval o kontrolu sám nad sebou. O chvíli později Griffin pustil bratra a sklonil se k předmětu v Raumových rukách.
„Co je to?“
Raum byl stále ostražitý, jako by napůl očekával, že se na něj Darius znovu vrhne, a připravoval se k obraně. Nakonec ale chytil konec předmětu a zatáhl.
Helen nemohla zastavit vzdech, když se objevil lesknoucí a mírně zahnutý meč ven z pochvy. Byl to předmět takové krásy a dokonalosti, že všechno v jeho okolí jakoby ztrácelo význam.
„Je to…“ Anna přešla blíž k Raumovi s pohledem upřeným na ostří, dokud ji Darius nezachytil.
Raum přikývl. „Je.“
Anna překvapením zavrtěla hlavou. „Ale jak jsi ho získal? Kde jsi ho získal?“
„Mám ho ve svém vlastnictví od té doby, co jsem si uvědomil, že Alsorta je Alastor,“ řekl. „Můžete to nazývat pojistkou.“
„Ale existují jen tři.“ Anna se podívala krátce na něj, ale viditelně nemohla odtrhnout oči od meče. „Jen tři na celém světě.“
„Ehm,“ přerušil je Griffin. „Tohle by mohla být dobrá doba říct nám ostatním, co to přesně je. Pochopil jsem, že je to meč, ale co je na něm tak zvláštního? Jak může zničit Alastora, když nic jiného nemůže?“
„Je to Meč Věků,“ řekla Anna, jako kdyby všichni věděli, co má na mysli. „Jeden z nich.“
„A co je ten… Meč Věků?“ Helen se cítila směšně, když to řekla nahlas.
Byl to Raum, kdo odpověděl. „Na počátku bylo jen jedno místo vstupu na tento svět pro váš – náš – druh. Místo, kudy sem vstupovali andělé, kteří se připojili k tomuto světu, a odcházeli tudy ti, kteří ho opouštěli. Když se zformovala Aliance, rozhořel se tam velký oheň. Hodně, hodně andělů sestoupilo tehdy na zem. Byla to požehnaná volba. Ti, kteří byli vybráni, aby našli shromaždiště Aliance, vytvořili a pomazali tři meče, které shromažďovaly všechnu jejich moc, a soustředili ji navěky do ostří mečů. Je to jen jeden z těch mečů – vykovaný na počest původních tří Opatrovatelů – ten, kterým může být zničen člen Černé gardy.“
„Ale jen pokud je použit přesně tím správným způsobem,“ dodala Anna.
„Je nějaký správný způsob, jak použít meč?“ zeptal se Griffin. „A já si myslel, že je to jednoduché zařízení.“
„Ne tento,“ řekl Raum.
„Vyšší démon může být zničen jen jedním z těchto mečů, a jen pokud probodnete démonovo srdce při východu slunce.“ Od Anny to znělo jednoduše. Jako kdyby takováto shoda okolností byla samozřejmostí.
„To nemůžeš myslet vážně.“ Dariův hlas zněl nevěřícně.
„Říká pravdu,“ řekl Raum. „Staré návody jsou plné takových rituálů. Mnoho z podmínek Smlouvy je na nich založeno. Tohle je jen jedna z nich. Jen tak se dá zaručit, že dokonce i Legion má nárok na mír, pokud dodržuje podmínky Smlouvy. Meče byly pod zámkem Aliance, aby se tím  zajistila rovnováha mezi jimi a námi.
„Tak jak jsi ho získal?“ zeptala se Helen.
„Na tom nezáleží.“ Raum se vyhnul otázce a uhnul pohledem. „Pomůže nám to zničit Alastora.“
„Pokud se dostaneme na pozemky a do domu,“ připomněla mu Helen. „A to nemluvíme o správném načasování a o tom dostat se natolik blízko Alastorovi, abychom opravdu mohli použít meč.“
„Pravda.“ Raum schoval meč do pochvy zavěšené u pasu. „Jak jste se tam dostali naposledy?“
Griffin přešel ke stolu a rozbalil schéma Alastorova sídla. Byl to zvláštní pocit, když se shlukli  kolem něj a hleděli na chodby, kterými prošli, pozemek, po kterém utíkali s Griffinem a Dariem, převedené do sítě čar a roztroušených značek.
„Vyšli jsme z tunelů zde.“ Griffin ukázala na místo v lese mezi domem a přední branou.
„A odešli jste stejným způsobem?“ Raum se stále díval na obrázek.
„Ano,“ potvrdil Griffin.
Raum se na něj zadíval. „To je velký kus pozemku, který jste museli překonat, zvláště se psy v zádech. Překvapuje mě, že jste to vůbec zvládli.“
Podívala se na obrázek, na vzdálenost, kterou uběhli od domu k ústí tunelu. Helen musela  vřele souhlasit, ačkoliv neřekla nic nahlas.
„Neměli jsme zrovna moc možností,“ ušklíbl se Darius.
Raum ho ignoroval. „Existují další dvě přístupové cesty, ale žádná z nich není bez rizika.“
„Které to jsou?“ zeptala se Helen.
Sklopil oči k plánku. „Tady je otvor v plotě.“ Ukázal na oblast v zadní části domu a  pokračoval. „Dá se tudy projít, když člověk dává pozor. Plot je za domem, vlastně v lese. Stráže tam většinou chodí jen každé druhé kolo obchůzky.“
Darius ho přerušil. „Pochybuju, že teď budou něco vynechávat. Pravděpodobně mají nejvyšší pohotovost.“
„Možná.“ Raum pokrčil rameny. „Ale stejně si myslím, že je to použitelná cesta, pokud ovšem budeme sledovat rozvrh stráží pár hodin předem. Problém je, že je to příšerná cesta. Plot je kovový a má nahoře ostny. Trvá to nějakou dobu, dostat se na druhou stranu.“
„Tak jak se přes něj dostaneme?“ zeptala se Helen.
Raumova odpověď byla jednoduchá. „Bude to těžké. Musíme pomáhat sobě navzájem a poslední osoba nebude mít žádnou pomoc. Ale není to nemožné, když je k dispozici dost  času - a pravděpodobně ho budeme mít dost na cestě dovnitř.“
Nyní Helen rozuměla. „Ale na cestě ven budeme hodně spěchat!“
„Přesně,“ řekl Raum. „Což mě dovádí k druhé možnosti.“ Dotkl se známého místa na mapě.
„Kuchyň?“ zeptal se Griffin.
„Je tam vstup do tunelu. Ve spíži ve skříni.“
„Naše plány tunelů neukazují tenhle vchod.“ V Dariově hlase bylo podezření, že se je Raum záměrně snaží svést z cesty.
„To proto, že tohle schéma je založené na městských plánech, kde byly tunely původně vybudovány,“ vysvětlil Raum.
Griffin vzhlédl od plánů. „Jsou ještě jiné plány, o kterých nevíme?“
„Ne, plány ne.“ Řekl Raum. „Ale Alsorta má vlastní vstup do tunelů postavený přímo pod domem.“
„Proč by chtěl mít přístup do kanalizačních tunelů?“ zeptala se Helen.
„Kdybys byla členem Černé gardy přestrojená za smrtelného obchodníka, chtěla bys, aby tvoji spolupracovníci používali přední dveře?“
Griffin vědoucně přikývl. „Takže používá tajný tunel jako vchod a východ pro členy Legionu.“
„Přesně.“
„Jak pohodlné,“ řekl suše Darius. „Takže proč nepoužijeme vstup tunelem v domě místo díry v plotě, abychom získali přístup do sídla?“
„V kuchyni?“ Raum nadzvedl obočí. „Očividně jsi tam nestrávil dost času.“
„Raum chce říct,“ přerušila je Helen a snažila se odvrátit diskuzi nebo hůř, hádku, „že v kuchyních je pořád spousta lidí, ve dne i v noci. Sloužící mohou zadělávat chléb na ráno nebo uklízet po pozdní večeři.“
„Ven nebo dovnitř, pravděpodobně nás zahlédnou, pokud použijeme vchod v kuchyni,“ řekl Raum. „Je jen méně nebezpečné použít ho na cestě ven, zvlášť pokud máme zničit Alsortu.“
„Což znamená přelézt plot na cestě tam a použít tunel k útěku, až bude po všem,“ zakončila to Helen.
Raum přikývl. „A je tu ještě jedna věc.“
Všichni se nyní dívali na něj, plánek byl zapomenut.
„Co je to?“ zeptal se Griffin.
„Alsorta – Alastor – má supermoderní systém osvětlení. Lampy jsou rozsvěcovány systémem plynového potrubí v celém domě. Rozsvítí se tlačítkem a vypnou se stejným způsobem. Budeme je muset uhasit odříznutím dodávky ze sklepa, jakmile budeme v domě.“
„Proč?“ Helen zavrtěla hlavou. „Proč mrhat časem? Můžeme je uhasit, až to bude nutné.“
„A dát Alastorovi šanci přivolat přízraky?“
Pochopení si našlo cestu do Heleniny mysli a poskládalo k sobě kousky znalostí, které shromáždila v posledních pár dnech.
„Přijdou přes lampy,“ řekla nakonec. „Skočí tam a přijdou na pomoc Alastorovi, když jim dáme tu možnost.“
„Ano,“ potvrdil Raum. „A zatímco bychom mohli mít čas na odražení Alastora a jeho smrtelných nohsledů, nerad bych místo toho ležel rozsekaný na kousky, pokud bychom stáli proti démonovi a celé armádě jeho podřízených, kteří by nás přemohli během okamžiku.“
Griffin se narovnal a jeho hlas byl tvrdý jako ocel. „Tak jim nedáme šanci přijít.“

Žádné komentáře:

Okomentovat