čtvrtek 31. července 2014

Epilog

Zbytek týdne utíkal velmi pomalu. Kromě toho, s čím vším se museli vyrovnávat, ještě navíc byli smutní, že ztratili dvě duše.
Pueblo z hledání Amy udělal své osobní poslání – od ranního rozbřesku trávil veškerý svůj čas hledáním jakéhokoliv vodítka, které by ho přivedlo k tomu, kde by mohla být. Bohužel, každá stopa, kterou našel, končila ve slepé uličce.

úterý 29. července 2014

11. kapitola

Karl ještě nedokázal vzlétnout, ne tak docela. Vlastně ani nedokázal zhmotnit svá křídla. Kamkoliv zamířili, musel ho přenášet Gwain, což ho vedlo k zamyšlení, jak silný vlastně takový anděl je. Tam v márnici, když u něj nastal moment prozření, mu vše připadalo, že dává naprostý smysl.
Trvalo to jen pár vteřin a on si teď přišel stejně zmatený jako předtím. V mnoha věcech si naopak přišel ještě o to víc k ničemu. Byl anděl, nebo alespoň poloviční anděl, ale stále mu z toho všeho šla hlava kolem.
A musel se hodně snažit, aby nebrečel jako želva, když si uvědomil, že Elena musela obětovat sebe sama na záchranu světa, moc se mu to ale nedařilo.

středa 2. července 2014

18. kapitola

Šla s námi. Jako obvykle byla divoká a zlá, dokonce i jen s šepotem a vynutila si svou účast na cestě. Will se s ní nehádal, od chvíle, co byla nemocná. Nesnášel poslouchání jejího šeptajícího křiku. Hihňala jsem se, když jsme sledovala ten výjev. Cítil se špatně a ustoupil.
Naše skupina směřující k útočišti byla větší, než bylo potřeba. Bernie šel kvůli Anně a Star. Jake šel ze stejného důvodu. Allan šel, protože jsem nechtěla, aby byl sám s Mary a dětmi. Leo zůstal. Meg ho objímala a mačkala a prosila ho, aby zůstal. Tak hodně, jak jsem nesnášela ho tam nechat, jsem byla ráda, že je s Mary a dětmi.

čtvrtek 26. června 2014

17. kapitola

Túra k chatě je intenzivní. Stoupání je strmější, Bernie si celou cestu stěžuje na své puchýře a Anna je příliš vyčerpaná, abychom pospíchali. Leo a já zůstáváme pozadu, hlídáme je – doufám, že nic nás nesleduje nahoru do hor.
Oni došli k chatě, ale my zůstáváme pozadu, hlídáme. Posadila jsem se na strom a Leo zůstal dole. Nejprve čenichal a rozhlížel se kolem a pak přepnul do tichého vlčího módu. Je to děsivé.

pátek 20. června 2014

16. kapitola

Farma vypadala stejně. Anna se zdála šťastná, když ji uviděla. Šla jsem kolem staré, hnědé, krvavé stopy na cestě a usmála jsem se. Nikdy jsem ji nevyčistila, protože mi to připomínalo, jak blízko smrti jsem tolikrát byla.
Otevřela jsem poklop a usmála jsem se. Vzala jsem kalhoty, košile a boty, které jsem skladovala. Vzala jsem je a šla jsem k Anně. Vzala jsem ji za tuku a táhla ji dovnitř, kde to Will prohledal.
Převlíkly jsme se v plesnivé ložnici. Byla kost a kůže.
Zadupala jsem a usmála jsem se. „Konečně mi sedí boty.“

čtvrtek 19. června 2014

15. kapitola

Na desáté písknutí přiběhl z lesa. Založila jsem si ruce na bokách a on upustil zajíce z tlamy.
Skočil do zadní části dodávky. Vyšplhala jsem zpátky tam, kde jsem seděla a posadila jsem se zády k zadnímu okýnku. Vítr v mých vlasech a jeho srst pod mými prsty mě nutilo cítit. Že všechno by mohlo být znovu v pořádku.

sobota 7. června 2014

10. kapitola

První věc, kterou Karl ucítil, když přišel k sobě, bylo teplo – krásné, nádherné teplo, které ho celého vyplňovalo. Možná, že jsem spolkl slunce, pomyslel si a zasmál se sám sobě. Legrační, jak prapodivné věci vás napadají, když jste na pokraji smrti...
Na pokraji smrti?
Myšlenky se mu tísnily kdesi na okrajích mysli a on nebyl schopen je zachytit. Zasténal. Do uší ho udeřil silný, Cockneyský dialekt, který ho zase přiblížil o kousek blíž realitě.
"Vstávej – vstávej, probuď se a zař, můj synu – buď vítán ve svém novém životě!"
Pomalu otevřel oči – pomalu, neboť si nebyl jistý, co za scéna ho přivítá.
Co to proboha...?